Riegrovy sady. Pomník hraběte Saraciniho, pohlednice, 1903. Zdroj: archiv M. Frankla

Historické střípky (13): Zelené plíce města II. (Vinohrady)

Třináctý historický střípek z Prahy 2 se vrací k tématu zeleně a parků. Již na počátku 20. století se řešil na Královských Vinohradech problém, kdy na jedné straně zde vyrůstaly nové činžovní domy pro další obyvatele, na straně druhé zástavbě ustupovala zeleň. Naštěstí kousek zahrady Kanálky vykoupila obec pro městský sad, dnešní Riegrovy sady. Nad zmizelou divočinou si posteskl i František Langer.  

„Úprkem couvala příroda před armádou dělníků a zedníků. Padly krásné kaštany u silnice černokostelecké, padla zahrada Kravín, rozkopali Kanálku a zeleň mizela dál. Šířilo se město, horečný chvat zalomcoval jím a budova vedle budovy, ulice za ulicí skoro přes noc vyrůstaly z polí a niv. Zadláždili kořeny zeleně, zporáželi stromy – nám zdá se, že ty procházky do neporušené, volné přírody nejbližší nejsou dnes ani pravdou...“  

Jak jsme si slíbili na podzim, s příchodem jara se opět vydáme do vinohradských parků. V následujících řádcích se podíváme na úplné počátky dnešních Riegrových sadů, na jejichž dnešní podobě má nemalou zásluhu vrchní vinohradský zahradník Leopold Batěk. Právě pod jeho vedením započala přeměna zbytku Kanálské zahrady a dalších přilehlých pozemků na nový městský sad: „Šerá zákoutí, úzké temné cestičky, miniaturní trávníčky, po léta zanedbávané zahrady opuštěné změniti se musily ve slunné, jasné plochy, statisícová frekvence si vyžadovala široké cesty,  dětem zřízena obrovská hřiště a na novou svěží zeleň rozseto tisíce květů všech barev a odstínů, uchvacující oko a srdce! Pusté kamenné lomy nad Hainovkou, kde ani tráva nerostla – a kde sídlila často individua, vymykající se z lidské společnosti – ohromným nákladem změněny v sad.“ Staré zahrady včetně Kanálky byly koncem 19. století pro vinohradské kluky pravou divočinou a místem dobrodružných výprav: „Přes silnici černokosteleckou táhla se cesta podél zdi zarostlé křovím nad Kanálku, na vršky a kopce dnešních sadů Riegrových, kde u zahrady Saračinky rozkošný pohled na Prahu se rozvíral. Tam nahoře na kopci sadař hlídal poslední zbytky jejich dávné slávy a uschlé keře révové, zarostlé mezi akáty, vyprávěly o horách Viničních smutné zkazky. Dost divoko bylo na těch pustých stráních zarostlých býlím a vegetací prostou, jak ji sem větry zasely.“  

Na začátku dvacátého století zašlou slávu zdejších zahrad připomínalo kromě starých stromů také několik drobných staveb, z nichž se několik v Riegrových sadech dochovalo do dnešních dnů. Některé z nich můžeme vidět také na dobových pohlednicích, které nás přenesou do Riegrových sadů na počátku dvacátého století. Vinohradský rodák, spisovatel a dramatik František Langer byl přímým svědkem zániku Kanálky: „Ještě byly mezi ulicemi sady a zahrady. Taková Kanálka s obrovskými stromy a s houštinami křovin, s obelisky, s poustevnou, se studánkou a s altány a voliérami byla už asi v pozvolném rozkladu, ale pořád to byl nádherný sad, zářící zeleň a voňavě dýchající stín. Leckde se uchovaly panské usedlosti se zahradami, obehnané zdmi, přes které bylo vidět větve stromů od jejich květů až po úrodu třešní a jablek.“  Starou Kanálku zažil také knihkupec Jan Gotthard, který se na Vinohradech usadil roku 1891: „Na místě domu, v němž je dnes kavárna Nizza [autor má na mysli nároží ulic Vinohradská a Budečská] stála ještě německá aréna v Pštrosce a za ní zbytky bývalé Kanálské zahrady. Městských sadů tehdy ještě nebylo. Stráň na níž jsou dnešní Riegrovy sady, byla z části polem a na vrcholu byl lom na drobný štěrk.“ O několik roků později započal postupný zánik Kanálské zahrady: „Zahrada tato založenou hrabětem Canalem přešla později v majetek pražského bankéře Zdekaura, jehož dědicové rozdělili ji nyní na místa stavební, která začala se letošním rokem zastavovati.“ Na plánu města Královské Vinohrady, vydaného roku 1895, můžeme ještě vidět původní plochu Kanálky, včetně cest a stromořadí. Kanálku však již překrývá šachovnicová síť projektovaných ulic a činžovních domů, které na místě zahrady během následujících let vyrostly. Začátkem dvacátého století si neznámý autor posteskl: „A tak z úchvatné krásy Královských Vinohradů zbyla pouhá jména, zničeno vše, co mohlo býti pýchou a radostí celé příští Velké Prahy. Pohlížíme-li na jednotvárnost vinohradských ulic, na směs lepších i horších činžáků, zasteskne se nám mnohdy nad tím, co vzala minulost. Dnes již jen s lítostí vzpomínáme na zničené krásy, jež tolik odůvodňovaly libozvučné jméno našeho města.“ A již citovaný František Langer smutně konstatuje: „A patřilo téměř k pýše vinohradské podnikatelské schopnosti, jak rychle celá krása Kanálky zmizela v základech nové činžákové čtvrti.“ Podobný osud dříve nebo později potkal také další vinohradské zahrady a usedlosti: „Ostatní zahrady, Eichmanka, Kozačka a jiné – jednoho dne byla jejich neproniknutelná zeď nahlodána, protože se na nich začalo stavět, a jejich zakázaná krása se nám klukům otevřela ke hrám a k ničení,“ vzpomíná František Langer.

Pro nás je však důležité, že malou část Kanálky a především několik okolních usedlostí s jejich zahradami a pozemky se podařilo od původních vlastníků zakoupit vinohradské obci, která zde v dalších letech se značným nákladem začala budovat nový městský sad, dnešní Riegrovy sady. V popisu města vydaného roku 1895 se můžeme dočíst následující: „V nejbližší době zřízeny budou veřejné sady také na návrší nad zahradou Kanálskou směrem ku Žižkovu, které zaujmou plochu 46.818 m2. Ovšem, že za to ztratí obecenstvo zahradu Kanálskou, známou od dávných let všemu obyvatelstvu nejen z Vinohradů ale i z Prahy.“ Městský zahradník Leopold Batěk po letech vzpomínal: „Záhy započato s úpravou Riegrových sadů, obrovského komplexu obcí od různých majitelů na východní hranici Vinohrad zakoupeného. Stará šlechtická zahrada hrabat Saracínů, Saračínka zvaná, dále villa a zahrada Vozová a Švihanka, jakož i pusté stráně a lomy nad Hainovkou a část pozemků nad Kanálkou, tvoří dnešní Riegrovy sady. Padly hradby, jež dlouhá léta uzavíraly tyto zahrady před zraky zvědavců. Tisíce krychlových metrů odtud odvezeno na zřízení okolních ulic v hluboké Kanálce, násilně tvořena ze skal půda a úmornou prací nesčíslných rukou zřízen sad a tak staré zahrady s městem spojeny.“  Příště se již společně vydáme na malou jarní procházku Riegrovými sady nedlouho po jejich založení.

Galerie: 
Riegrovy sady. Zahrada Kanálka a budoucí městský sad, Stav 1895. Zdroj: archiv M. Frankla
Riegrovy sady. Velkorestaurace, pohlednice, 1910. Zdroj: archiv M. Frankla
Riegrovy sady. Zahradní restaurace v býv. usedlosti, pohlednice, 1904. Zdroj: archiv M. Frankla
Riegrovy sady. Obelisk, restaurace u rozhledny, pohlednice, 1905. Zdroj: archiv M. Frankla
Riegrovy sady. Promenádní cesta, pohlednice, 1906. Zdroj: archiv M. Frankla
Katastrální území
Odkazy a literatura:
Gotthard, Jan, Před padesáti lety, Praha 1939.
Janeček, Julius, Město Královské Vinohrady, Král. Vinohrady 1895.
Langer, František, Byli a bylo, Praha 1963.
Samostatnost II. (XVI.), 1912, 11. 2., příloha č. 6 Královské Vinohrady.
Datum poslední aktualizace: 5.8.2022 15:24
Datum vytvoření: 15.4.2022 20:54

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?