František Spurný (Nové Město)

František Spurný patřil mezi nejvýraznější hudební organizátory v oblasti populární hudby. Průkopník velkých jazzových vystoupení byl označován za šedou eminenci československého zábavního průmyslu. Cestu mu ukázal jeho otec Bedřich Spurný (1875-1933), žurnalista, překladatel, koncertní podnikatel a ředitel České filharmonie.

Bedřich měl přátelské vazby k  bratřím Havlovým i k patricijské rodině Kittlových – jejich dceru Emu, známou pak pod jménem Destinnová, zachránil před sebevraždou (1899) a později se stal jejím impresáriem. Staviteli Vácslavu Havlovi navrhl, aby palác Lucernu koncipoval jako kulturní centrum. Bratři Spurného pověřili jeho vedením. Získal k hostování v koncertním sále Lucerny slavného violoncellistu Pabla Casalse či největší pěvecké hvězdy té doby Enrica Carusa a Fjodora Šaljapina. Zastupoval houslové mistry Kociána či Kubelíka.

Františku Spurnému nebylo ani sedmnáct let, když jeho otec zemřel, náhle a v nezaviněné finanční nouzi. Mladík si představoval budoucnost jinak, existenční důvody byly neúprosné. Zdědil Bedřichovo nadání a využil jeho know-how, mluvil výborně německy, měl elegantní, kultivované vystupování a rozhled. Převzal pozici ředitele Lucerny a dlouhá léta zde působil i jako dramaturg. Stal se manažerem oblíbeného Karla Hašlera.

Spurný se zamiloval do swingu, pochopil, že jde o hudbu moderního životního stylu, která strhne posluchače. Z Lucerny vybudoval centrum českého jazzu. Jenže republika se změnila v Protektorát: nacisté „černošskou muziku“ a „swingové děti“ tvrdě pronásledovali. František Spurný přesto dokázal uspořádat veliké koncerty s nejlepšími z tuzemských swingových kapel a zpěváků, včetně lehce nesourodého, ale famózního monstre-koncertu 10 klavírů – Pantomima – Jazz (listopad 1940) s doprovodem R. A. Dvorského a malého souboru Karla Vlacha. Jazzu a jeho propagaci propadl Spurný navždy.

Po válce působil jako tajemník svého dobrého přítele Jana Wericha. Prosadil myšlenku Pražského jara (1945), pokračoval ve funkci šéfa Lucerny – a trápil se v manželství, kterému v náporu řídcí práce neuměl věnovat dost času. Tehdy se v Bratislavě díky Oldřichu Novému setkal s dvacetiletou, velmi nadějnou zpěvačkou Yvettou Roubalovou. Jeho šarm, osobnost a dvorné námluvy si ji získaly. František se rozvedl, v roce 1949 se oženil s půvabnou Yvettou a nastěhoval se k vltavskému nábřeží do domu v Trojické ulici. Tady se také brzy narodil jejich syn Tomáš.

Yvetta snila o dráze zpěvačky, její manžel by dal přednost milující ženě v domácnosti. Přijal, že si zvolila umělecký pseudonym Simonová; s jejími přibývajícími vystoupeními a - byť kolegiálními - kontakty s jinými muži se nedokázal smířit. V nových proletářských pořádcích nebylo místo pro podnikání ani pro buržoazní elity. Spurný dostal výpověď z Lucerny, živil se jako zedník na stavbě znovuvzkříšené Betlémské kaple. Vztah s Yvettou se začal bortit, mladá žena našla spřízněnou duši v bohémském pianistovi a skladateli Jaromíru Vomáčkovi.

Spurný ustál rozvod, divadlo na Fidlovačce jej angažovalo jako náboráře. Odtud se na konci roku 1962 vrátil do ředitelského křesla Lucerny. Zanedlouho zvládl s publicistou, hudebním organizátorem a muzikologem Lubomírem Dorůžkou (1924-2013) uspořádat I. mezinárodní jazzový festival (MJF). Exceloval na něm např. britský jazzový klarinetista Acker Bilk s His Paramount Jazz Band (1964). Na druhém MJF (1965) díky Spurnému vystupovala zpěvačka Sarah Vaughan. V říjnu 1969 se konal poslední - VI. MJF v Praze, na němž koncertoval Duke Ellington.

Spurný využil volnější atmosféry po roce 1963, aby se napojil na švýcarskou agenturu Schmidt Production, vytvořil její pražskou expozituru a ujal se funkce vedoucího. Významně se podílel na kulturní výměně mezi Československem a Západem. Tuzemským umělcům zastupovaným Pragokoncertem zařizoval turné v cizině, k nám zval přední zahraniční hudebníky. Zasloužil se o pražské koncerty Louise Armstronga (1965) a královny jazzu Elly Fitzgerald (červen 1969), ale také francouzských šansoniérů Gilberta Becauda zvaného Monsieur 100.000 Volts, Mireille Mathieu a Hughese Aufraye (1967).

Stal se impresáriem Karla Gotta, byl jeho uměleckým poradcem, přes švýcarskou agenturu Schmidt mu dohodl angažmá v Las Vegas a téměř tři roky „zlatého slavíka“ doprovázel po německých televizních studiích. Když Waldemar Matuška po roce 1968 odešel z divadla Rokoko, vzal na sebe úlohu také jeho manažera. Scházelo málo, aby Spurný zařídil koncert Beatles – překazila to nastupující normalizace.

Spurného téměř zázračné vyjednávací schopnosti, rozhled a imunita vůči ideologickému tlaku byly ovšem podpořeny konexemi na vlivné osoby na nejvyšších místech – a bohužel také vykoupeny spoluprací s StB, ačkoli nikoho neudal, nedonášel protirežimní obvinění. V roce 1970 politicky přituhlo. Zastupitelská kancelář Schmid Produktion byla zrušena, František Spurný byl za svoje aktivity zadržen a obviněn z nedovoleného podnikání. Půl druhého roku strávil ve vazbě.

Situaci zkomplikovalo, že Karel Gott a bratři Štaidlovi si prodloužili mimo povolení výjezd do západního Německa. Na jaře 1971 se zdeptaný František Spurný odhodlal k výpovědi, u níž není jasné, zda měla pomoci jeho svěřenci zpěvákovi, jemu samému, nebo jim oběma. Vyšetřovatelům podal značně nelichotivý obraz Gottovy povahy a psychických slabin, ale žádnou další informaci. Mistr se o selhání svého manažera dozvěděl až na sklonku života.

Jestli nadstandardní kontakty neuchránily Spurného před zatčením, alespoň přispěly k jeho propuštění. Uchýlil se do ústraní; přestěhoval se do Ústí nad Labem, kde působil v kulturním středisku (do roku 1976). Praha však Spurného přivolala nazpět: znovu pracoval v Lucerně a pouštěl se do smělých akcí. Umožnil Jiřímu Suchému a tehdy již komunistickými papaláši ostrakizovanému Janu Werichovi, aby vystoupili ve velkém sále pražské Lucerny (1977). Spurný zamaskoval koncert pod hlavičkou Svazu pro spolupráci s armádou; vznikla i tajná nahrávka.

Do třetice Spurného odtrhla od Lucerny a hudebního světa cukrovka. Kvůli komplikacím mu lékaři museli amputovat obě nohy. V únoru 1987 zemřel – před smrtí se ještě setkal s Karlem Gottem, který svého bývalého impresária navštívil v nemocnici.

Františkův syn, Tomáš Spurný (na fotografii s otcem jako svatebčané) dosud úspěšně a dlouhodobě vede divadlo U Hasičů. Paní Yvetta zpívá a sklízí obdiv svých posluchačů. František Spurný zmizel v zapomnění, ale český šoubyznys neměl a dosud nemá nikoho s tak mimořádnými organizačními schopnostmi.

Pozn.: Za část fotografií patří poděkování paní Marii Formáčkové a její knize Kdyby Lucerna promluvila…