Jan Kubelík (Vyšehrad)

Jan (Evangelista) Kubelík se narodil v Michli v rodině zahradníka (původně krejčího) a kapelníka Josefa Matěje Kubelíka, u kterého získal základy hry na housle. Po obecné škole navštěvoval desetiletý Jan Kubelík měšťanskou školu na Královských Vinohradech ( Na Smetance, první dva ročníky 1890-1891, 1891-1892) a ve studiu houslí pokračoval u Karla Webera, Karla Jna Ondříčka a Františka Sršně. První koncerty uskutečnil jako zázračné dítě již v roce 1889  ( Nusle, Michle, Brno) a v roce 1890 (Žofín). Na pražskou konzervatoř byl přijat ve dvanácti letech Otakarem Ševčíkem dříve, než to dovoloval řád školy. Jeho profesor na něm aplikoval svou novou metodu a během šesti let se z něho stal dokonalý umělec. Během studia uskutečnil několik koncertů pod smyšleným jménem, protože studenti nesměli vystupovat mimo školu. Při absolventském koncertě v roce 1898 v Praze vyvolala úžas jeho interpretace Paganiniho houslového koncertu D dur. Po koncertech ve Vídni o něm hudební kritikové psali, že by ho ve středověku „upálili jako čaroděje“. V prosinci téhož roku poprvé vystoupil s Českou filharmonií. Skladbu, kontrapunkt a formy studoval u Karla Steckera, hudební nauku u Josefa Förstra, harmonii u Karla Knittla a orchestrální hru u Antonína Bennewitze.

Ve svých dvaadvaceti letech byl považován za schopnějšího houslistu než jeho kolegové. Od počátku se věnoval výhradně sólové kariéře. Vládl brilantní technikou, vzdušnosti a lehkosti výrazu dosahoval vahou silně napjatého smyčce. Hrál na světově proslulé Stradivariho housle „Emperor“ z roku 1715. Jan Kubelík, všeobecně vzdělaný, inteligentní a pracovitý houslista, patřil mezi nejvýznamnější interprety své doby. Díky brilantní technice byl srovnáván s Niccolò Paganinim (přezdívaný Paganini redivivus, Čaroděj houslí, King of Music). Měl široký repertoár skladeb o baroka až po současnost, dal na jejich stylové provedení.  Komponoval houslové koncerty, skladby pro housle s doprovodem klavíru, kadence ke koncertům jiných autorů a skladby orchestrální.

V roce 1901 se vydal do USA, kde absolvoval 78 koncertů za klavírního doprovodu světoznámého operetního skladatele českého původu Rudolfa Frimla. Jeho vánoční koncert na náměstí v San Franciscu poslouchalo 100 tisíc posluchačů. Ameriku navštívil Kubelík desetkrát. Skvělých úspěchů však dosáhl i v Argentině, Uruguayi , Chile a Brazílii. Hrál několikrát i v Austrálii, na Novém Zélandu absolvoval 40 koncertů, koncertoval v Turecku , Palestině , Indii, Číně, Japonsku, na Filipínách , Cejlonu (Srí Lance), hrál ve všech státech severní Afriky atd. Později, v roce 1928, jako první český umělec vůbec, koncertoval i v sovětském Rusku.

Kubelík se oženil se šlechtičnou Mariannou Czáky-Széll, se kterou měl pět dcer a tři syny. Díky značným příjmům z honorářů si pořídil několik nemovitostí, ve kterých střídavě pobýval (Vídeň, Praha, Býchory u Kolína, Orlová a Bytčice na Slovensku, Abbazia – dnes Opatija v Chorvatsku). V roce 1930 nevýhodně koupil v rakouské obci Rotenturm novogotický zámek s přilehlým panstvím, žulovými lomy i dluhy předchozího vlastníka. Po dvouletém soudním procesu a dalších nevýhodných investicích na burze přišel o většinu svého značného majetku. Znovu bojoval o přízeň světa, ale doba romantického uctívání virtuosů už byla pryč. Domů se vrátil natrvalo v roce 1938.

Za okupace připravil s Českou filharmonií deset koncertů s padesáti díly světové literatury, které hrál zpaměti na důkaz svého nestárnoucího umění. .V květnu1940 měl koncert v sále sokolovny v Neveklově, v milovaném kraji svých předků. Bylo to jeho poslední veřejné vystoupení. Zemřel v Praze na rakovinu, kterou operace již neodstranila. V závěru života žil na Královských Vinohradech (Boleslavská ul.). Místem jeho posledního odpočinku se stal  Slavín na  Vyšehradském hřbitově.

Jan Kubelík celý život neúnavně propagoval českou hudbu a pomáhal českým umělcům – nejen vahou své autority, ale značné příjmy mu dovolovaly poskytovat i finanční podporu tělesům, jakým byla Česká filharmonie, kterou finančně podporoval zprvu jako veřejný, později jako skrytý mecenáš. V jejích začátcích ji vytáhl z krize tím, že ji na vlastní náklady zaměstnal jako doprovodný orchestr na svém anglickém turné, i když na to pak vydělával dva roky. Svým postojem i vynikajícím mistrovstvím se stal Kubelík vzorem dalším generacím českých hudebních umělců.

Janu Kubelíkovi se dostalo řady ocenění a poct. V Británii ho přijala královna Viktorie, v Rumunsku dostal nejvyšší řád od královny Alžběty zu Wied, v Římě byl hostem královské rodiny a papež Lev XIII. mu propůjčil Řád svatého Řehoře Velikého.  Londýnská Filharmonická společnost jej jmenovala čestným členem, rodiště Paganiniho Janov mu udělilo zlatou medaili. V roce 1932 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění. Podobných vyznamenání přijal mnoho. O Janu Kubelíkovi byly natočeny dva němé filmy (před odjezdem do Spojených států amerických – 1927, z pobytu na Vinohradech – 1940) a dokumentární film Legenda jménem Kubelík (2000). Jeho život zpracovali ve svých knihách Jan Čeleda a později Stanislav Jandík.

V roce 1990 založili jeho děti Rafael Kubelík (dirigent) a Anita Kubelíková (houslistka) Společnost Jana Kubelíka, která se věnuje propagaci díla a historických nahrávek slavného houslisty a skladatele.  Společnost Jana Kubelíka ve spolupráci s Novoměstskou radnicí mj. uspořádala v Novoměstské radnici výstavu korespondence Jana Kubelíka z přelomu 19. a 20. století.