Yvetta Simonová (Nové Město)

Yvettu Simonovou spojuje s Prahou 2 období mezi lety 1949 a druhou polovinou padesátých let, kdy bydlela v  Trojické ulici 386/1. Blízko k ní měla také v dětství, které prožívala pod podolskými hradbami Vyšehradu v Pražském sanatoriu; její otec tam byl zaměstnán a ubytován i s rodinou.  Vlohy pro hudbu Yvetta zdědila po dědečkovi, od mala se věnovala hře na klavír, baletu a zpěvu. Absolvovala obchodní akademii v Karlínu, vedle toho studovala zpěv a hudební teorii. Otec zahynul za bombardování Prahy v únoru 1945. Nedlouho poté Yvetta odjela s maminkou do Bratislavy. Na Malé scéně Národního divadla získala roli Agafji ve zhudebněné Gogolově Ženitbě.

Po třech letech se vrátila do Prahy, kde krátce vystupovala v tanečním orchestru Jiřího Procházky. V roce 1949 se provdala za manažera Lucerny, producenta a impresária Františka Spurného (1916-1987). Tehdy se také na podnět Jana Wericha rozhodla pro atraktivnější pseudonym Simonová. V letech 1953-1960 zpívala s tanečním orchestrem Zdeňka Bartáka. Současně v roce 1958 začala účinkovat s orchestrem Karla Vlacha, od roku 1960 trvale jako jeho nejvýznamnější pěvecká hvězda. Působila jako výborná sólová zpěvačka, ale duety s Rudolfem Cortésem nebo swingovým zpěvákem Richardem Adamem měly úspěch. Karel Vlach jí našel na přelomu 50. a 60. let ideálního pěveckého partnera v Milanu Chladilovi (1931-1984), svém hlavním sólistovi a konzervatoristovi, který se rovněž původně věnoval swingu. Společně vystupovali až do náhlé Chladilovy smrti.

Její osobní život byl těsně propojen s profesní dráhou a láskou ke zpěvu, která je pro Yvettu Simonovou zásadní. V manželství s Františkem Spurným se jí narodil syn Tomáš (1949), který dosud působí jako ředitel Divadla U Hasičů. Po rozpadu vztahu se Spurným Yvetta uzavřela sňatek s Jaromírem Vomáčkou (1923-1978), skladatelem populárních písní a divadelní a filmové hudby , klavíristou a hercem. Koncertovala, účinkovala v hudebních a zábavných pořadech, pořizovala studiové nahrávky, spolupracovala s rozhlasem a televizí a jako herečka, operetní a muzikálová zpěvačka také s Hudebním divadlem Karlín a Divadlem Na Fidlovačce (Hallo Dolly!, Na tý louce zelený, Muž jménem La Mancha).

I druhé Yvettino manželství skončilo rozvodem. Jejím třetím partnerem se stal Karel Vlach (1911-1986), dirigent, hudební manažer a kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha. Harmonický a tvůrčí svazek ukončilo úmrtí legendárního hudebníka. Od druhé poloviny osmdesátých let Yvetta Simonová spolupůsobila s Karlem Hálou nebo Milanem Drobným. Dosud je umělecky aktivní a veřejně vystupuje, např. společně s Josefem Zímou, hostuje také v televizních a rozhlasových pořadech. Stále vycházejí nahrávky jejích písní, a to i na CD a DVD.

Yvetta Simonová za svůj život nazpívala přes 800 písní – sólově či v duetech, také v několika filmech včetně Limonádového Joea (Whisky, to je moje gusto; Když v baru houstne dým). Ve čtenářské anketě Zlatý slavík se v letech 1962, 1964 a 1965 umístila na druhém místě žebříčku popularity. V roce 1984 obdržela titul zasloužilé umělkyně za vynikající zásluhy o československou populární hudbu. V roce 2017 převzala z rukou českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy. V roce 2023 byla zapsaná v den svých 95. narozenin do České knihy rekordů jako zpěvačka s nejdelší kariérou, trvající již osmdesát let. 

Výběr z nejznámější písní:  Zhasněte lampióny; Šel chlapeček na procházku; Santa Maria; Pohádka o konvalinkách; Páni kluci; Já jsem zamilovaná; Plují lodi do Triany; Malá černá kočička; Letkis; Co s načatým večerem; Bílý měsíc; Butterfly
Výběr z duet s Milanem Chladilem: Dáme si do bytu; Děti z Pirea; My dva a čas; O nás dvou;  Když jarní vánek začal vát; Až na severní pól