Milan Neděla (Nové Město)

Profesní a leckdy i osobní dráhu herce ovlivňuje jeho tělesná konstituce, vzhled, lidský typ. Vysoká, mohutná postava Milana Neděly (193 cm, 120 kg), dobrácká tvář a sytý měkký hlas jej předurčily k charakterním a komickým rolím. Byť patřily spíše k vedlejším, byl v nich nenahraditelný; bravurně se zhostil i dramatických výjevů. Diváci a posluchači ho milovali. Hraní mu vyvážilo mnohaleté, čím dále horší zdravotní obtíže, kterými Neděla trpěl; o této stránce života se však lidem nezmiňoval.

Statečný postoj k existenčním výzvám zdědil po otci, hlavním účetním továrny JAWA. Zapojil se do odboje a synka pro jistotu deponoval do bezpečí ve vesnici Radlík u Jílového. Po válce Milan Neděla navštěvoval gymnázium v Holešovicích, z něhož byl po dvou letech vyloučen kvůli protirežimní recesi. Milan pokračoval ve vzdělávání na legendárním gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici. Prokázal zde výrazný umělecký talent.

Uplatnil se v dramatickém kroužku. Zpíval v operetách, ovládal několik hudebních nástrojů, vedl místní jazzovou kapelu. Pohybově a sportovně nadaný mladík hrál výborně kopanou, také košíkovou a hokej. Měl v úmyslu stát se sportovním novinářem. Jenže po maturitě (1952) zvítězilo herectví a studium na DAMU (Divadelní fakultě Akademie múzických umění). Zjevem a projevem upoutal pozornost profesorů už při přijímacích zkouškách.

Než Milan Neděla absolvoval (1956), účinkoval v estrádách Hrátky mládeže, pořádaných Československým svazem mládeže (ČSM). Úspěšně prošel konkursem na hlasatele pro začínající Československou televizi (1953), v jejíchž filmech také získal první role - v krátkometrážních snímcích Příběhy lásky plné a Posvícení (obojí režie Zdeněk Podskalský, 1954) a v komedii Bludný kruh (1954). Ve studentském snímku Blázni mezi námi ztvárnil ošetřovatele. Kinematografii neopustil téměř po celých dalších čtyřicet let.

Nejen film; divadlo pro Milana Nedělu znamenalo vše, osvědčil své pozoruhodné herecké a pěvecké kvality. Po angažmá v Městském oblastním divadle v Kolíně (1956–1958) a Východočeském divadle v Pardubicích (1958–1960) přešel na pražské divadelní scény. Po divadlech Na zábradlí (1960–1962) , Na Fidlovačce (1962–1963) a Paravan (1963–1965) se rozhodl zůstat v Rokoku (1965–1972).

Rokoko vedl Nedělův přítel Darek Vostřel (od r. 1957). Kabaretní tradici přeměnil na hudebně dramatický žánr s nastávajícími hvězdami pop-music: Kubišovou, Vondráčkovou, Neckářem, Zelenkovou, skupinou Olympic. Vostřel představení sám režíroval a také v nich hrál.

Srpen 1968, normalizační éra a udavačství ukončily tehdejší podobu Rokoka. Soubor museli z politických důvodů opustit někteří členové včetně ředitele Darka Vostřela. Odešel také Milan Neděla, signatář manifestu Dva tisíce slov. Protestoval proti okupaci i sobě vlastní recesí. Ze zájezdu na Slovensko se vrátil s knírem a už nikdy jej neoholil.

Vysloužil si dvouletý zákaz působení ve filmu, divadle a televizi, který však nebyl dodržován nijak striktně. Pomohla divácká obliba i skutečnost, že se Neděla povětšinou objevoval v drobných či epizodních úlohách. Zakotvil v Hudebním divadle v Karlíně, (1973–1982), vrátil se i na plátna kin a na televizní obrazovky. Ale jak by se bez tohoto zvratu odvíjela hercova tvůrčí cesta?

Milan Neděla byl povětšinou obsazován do rodinných snímků, komedií a pohádek (Růže a prsten, 1971). Účinkoval v šestnácti seriálech, sedmnácti krátkometrážních dílech, více než osmdesáti filmech a televizních inscenací, ve dvacítce zábavných televizních pořadů a v několika dokumentech.

Role jedlíka Balouna z filmu Poslušně hlásím (1957) se s bravurou zhostil v pouhých třiadvaceti. O rok dříve se objevil jako rotmistr v Dobrém vojákovi Švejkovi, muzicíroval ve Ztracené revui (1961) a v hudebním pásmu Babiččina krabička (1963). Hrál v dodnes populárních snímcích Táto, sežeň štěně (1964), Bláznova kronika (1964), Bílá paní (1965), Ukradená vzducholoď (1966), Světáci (1969), Dívka na koštěti (1971), Noc na Karlštejně (1973), Kateřina zlé pověsti (1976), Já to tedy beru, šéfe! (1977) , Pan Vok odchází (1979) či Pehlavý Max a strašidlá (1987).

Zapsal se do historie televizních seriálů: Klapzubova jedenáctka (1968), Dobrodružství šesti trampů (1969), Hříšní lidé města Pražského (1969), Pan Tau (1972), Bambinot (1984), Synové a dcery Jakuba Skláře (1985), Teta (1987), Arabela (1980) a Arabela se vrací (1993). Zdatně sekundoval baviči Felixovi Holzmannovi, vystoupil v silvestrovských estrádách, propůjčil hlas plyšákovi Hele ve Studiu Kamarád (1980).

Diváci mají Milana Nedělu spojeného s jedinečným televizním cyklem Komik a jeho svět, který připravoval filmový historik Karel Čáslavský (1977 – 1994, 228 dílů). Neděla převzal jeho moderování po Milošovi Kopeckém (1979). Do roku 1994, kdy pořad ze zdravotních důvodů opustil, uvedl přes 150 pokračování. Vedle divadla a filmu / TV byla Nedělovou doménou rozhlasová tvorba: populární seriály, kabarety a estrády (Měsíčník dobré pohody), četba na pokračování, dramatizace velkých děl světových (Kronika Pickwickova klubu) i domácích, která miloval (Haškovy povídky). Nedělovou specialitou bylo bezchybné imitování hlasového projevu jeho hereckých kolegů.

Byl obratným amatérským sportovcem, aktivním fotbalistou až do svých šestačtyřiceti let, kdy ho definitivně zradilo zdraví. V divadle Rokoko sestavil divadelní fotbalovou jedenáctku a staral se o ni. Celoživotní skalní fanoušek Slavie nevynechal jediný zápas, spoluzaložil Odbor přátel Slavie, všemožně klub podporoval a hrál za něj v utkání herců.

Přesto jej od mládí trápily zdravotní komplikace. V patnácti letech se popálil na noze, rána se ze záhadných příčin nechtěla hojit. Objevily se cévní potíže. Až později se zjistilo, že u Neděly se v dospívání rozvinula cukrovka. Dvakrát onemocněl žloutenkou. Diagnostikovali mu rakovinu tlustého střeva – bez ohledu na svůj stav pořádal po republice zájezdy s pásmem swingových pořadů, které moderoval. Soucit odmítal: „No a co, rakovinu má kdekdo, jen o ní neví!“

Ve svých osmačtyřiceti letech musel odejít do invalidního důchodu (1982) a soustředit se na fyzicky méně náročná vystoupení v rozhlase. I tak si ještě zahrál v šesti seriálech a půl tuctu filmů. Posledním bylo historické drama Ecce Constantia (1993). Došlo ke komplikacím spojeným s diabetem a devatenácti operacím, při nichž mu lékaři postupně amputovali nohu nad koleno. Hbitě se naučil pohybovat se s protézou. Odměnou za houževnatost a statečnost získal další dva roky života. Využil je k napsání vzpomínkové knížky Rozpomínky (1997), na níž se podílel spisovatel Petr Hořec. Milan Neděla v kaleidoskopu zážitků s nepotlačitelným humorem glosoval historky nejen herecké. Memoáry vyšly posmrtně, Milan Neděla zemřel dne 14. dubna 1997.

Milan Neděla bydlel v Praze 2 v Podskalí, v ulici Trojická 11..