Hana Podolská (Nové Město)

Jméno legendární módní návrhářky se objevuje v různých variantách. Jako firemní značku používala jméno Hanna Podolská, v civilním životě pak Hanu s jedním „n“. V rodném listě je ovšem zapsaná jako Johanna Vošahlíková. Narodila se v Merkshausenu v Hessensku v rodině stavebního podnikatele Františka Vošahlíka, který stejně jako jeho manželka pocházel z Třebotova. František zemřel předčasně ve 44 letech na tuberkulózu a zanechal tu ženu s šesti dětmi. Hana musela jít do učení na švadlenu a zpočátku se zdálo, že jí šití bavit nebude.

To se změnilo v momentě, kdy se osamostatnila.  V pětadvaceti začala šít doma a postupně si vytvořila stálou klientelu. V pražských adresářích se objevuje jako švadlena dámských a dětských oděvů. O jedné nedělní tancovačce se seznámila s Viktorem Hugo Podolským, fotografem a akademickým malířem. Jeho předkové byli Poláci, a tak se i on podepisoval různě, někdy jako Podolski.

Vzali se 15. února 1907 na Vyšehradě v chrámu svatého Petra a Pavla. Nedaleko ve Vyšehradské ulici v  domě U Pěti králů, čp. 415/9 , si našli byt a Hana si tu otevřela dílnu, kde už měla k ruce jednu švadlenu (pozn.: ve stejném domě bydlela od roku 1914 i Marie Janků Sandtnerová). Manželé prožívali šťastné období, v němž se jim narodili postupně dva synové Miloš a Viktor. V roce 1914 Hana přeložila svou živnost do Vodičkovy ulice a hned, jak byl dostavěný palác Lucerna, si v něm pronajala prostory, které nechala zařídit v historizujícím stylu. Právě v Lucerně se jako první v Praze rozhodla pořádat pravidelné přehlídky, na nichž svým klientkám představovala aktuální modely pro novou sezónu.  

Mezi její zákaznice patřily i přední herečky Národního divadla – Jarmila Kronbauerová, Růžena Nasková, Andula Sedláčková či Olga Scheinpflugová. Ve třicátých letech se začalo čím dál víc uplatňovat spojení módy a filmu. Podolská si uvědomovala, jakou sílu film má. Když divačky v kině uvidí její šaty, budou si chtít pořídit podobné. Největší slávu Podolská zažila na začátku protektorátu díky Fričově Kristiánovi, v němž Adina Mandlová vynesla její světlou toaletu na ramínkách s kanýry v lemu výstřihu a luxusní tmavou róbu s hlubokým výstřihem a lemem, zavázaným na ramenou na mašle. Modely doplnily kloboučky, ovinuté závojem a bílá kožešinová pláštěnka. V únoru 1940 měl premiéru další film s jejími kostýmy – Katakomby – a v jednom ze záběrů se dokonce objevují krabice na šaty s výrazným označením Modelový dům Hanna Podolská.

Po únoru 1948 byl její salon znárodněn a přejmenován na Evu. Paní Hana v něm směla pracovat jako řadová zaměstnankyně až do odchodu do penze v roce 1954. Ještě zmiňme další spojitost Hany Podolské s Prahou 2 - řadu let žila na Karlově náměstí v domě čp. 317/5.