Leopoldova brána, V Pevnosti (Vyšehrad)

Stavba

Barokní Leopoldova brána je považována ze všech vyšehradských bran za nejkrásnější. Aby taky ne, když ji pravděpodobně projektoval Carlo Antonio Lurago (starší literatura uvádí jeho jméno jako Luragho) a vystavěl po roce 1653 Giovanni de Capauli, novoměstský občan evropského formátu, který se, mimochodem, 20. října 1647 oženil s Kateřinou Sedlářovou (Sedlatzowou). Připomeňme jenom, že Ital Carlo Lurago je podepsán pod mnoha stavebními klenoty v Praze, na Starém Městě navrhl například Klementinum nebo na Novém Městě kostel sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí. Leopoldova brána vznikla v rámci celkového barokního opevnění Vyšehradu, které navrhl plukovní Josef (Guiseppe) sv. pán Priami z Rovereta a na Lišně. Leopoldova brána se ale nikdy nestala plnohodnotnou součástí opevnění, vždyť v ní chybí jakékoliv zázemí pro vojenské obránce. Pouze chodbička v desetimetrové výšce propojuje zadní stěnu s dvěma čelními střílnami. Brána dlouho nesloužila svému účelu, protože v době její dostavby nebyl vybudován žádný most přes příkop. Proto se jezdilo i nadále provizorním průjezdem v eskarpě vedle brány. Brána byla nakonec zazděna (uvádí se, že za Napoleonských válek) a zprůjezdněna byla až po otevření Nové (Cihelné) brány a dobudování Vratislavovy ulice. Brána získala jméno po tehdejším vládnoucím panovníkovi Leopoldu I.

Výzdoba

Na rozdíl od ostatních vyšehradských bran se Leopoldova brána honosí reprezentativní podobou s bohatou kamenickou výzdobou. Na vrcholu štítu se nachází říšská orlice a na křídlech brány dvojice ležících lvů. Uprostřed štítu je rakouský erb, pod ním dva štíty prázdné. Vedle hlavního průjezdu jsou v bráně dva menší průchody pro pěší. V jednom je umístěna na zdi pamětní deska popisující historii brány.