Táborská brána, V Pevnosti 35/11 (Vyšehrad)

K zásadní přeměně Vyšehradu v barokní citadelu vedl průběh třicetileté války. Jako autor záměru vybudovat na Vyšehradě pevnost bývá uváděn generál Raimund Montecuccoli, kterého po skončení třicetileté války v roce 1648 podpořil hrabě Conti.  V roce 1644 se rozhodl zemský sněm opevnit pražská města takovou fortifikací, která by zaručovala jejich obranu. Výstavba začala roku 1653, kdy se císař Ferdinand III. rozhodl obehnat hlavní město novým typem opevnění a proměnit je v pevnost. Téhož roku se skutečně na Vyšehradě rozeběhly stavební práce. Do výstavby zasáhl významně plukovník Giuseppe Priami, který navrhl četné úpravy, využívající ke stavbě pevnosti výhod nepřístupného terénu. Některé prameny uvádějí, že Táborská brána (na straně pevností do Nuslí) musela vzniknout dříve, a to nejpozději krátce po roce 1639, kdy byla budována první vyšehradská rohová hradba a rok 1655 se vztahuje k prodloužení brány. První vyšehradská rohová hradba (hornverk) byla vybudována v těchto místech totiž již kolem roku 1639. Její podoba byla však jiná, než kterou můžeme pozorovat v současnosti. Lícovou zeď (eskarpu) netvořila cihelná stěna, ale vyzdívka z lomového kamene. Během budování hornverku byla současně stavěna Táborská brána v charakteristickém zapuštění do kurtiny s lehkým natočením, jako ochrana před dělostřeleckou palbou. (Kurtina je přímá část hradby mezi dvěma střeleckými stanovišti, např. věžemi nebo bastiony.) Brána neodpovídá svým stylem rukopisu Carla Luraga, který vyšehradské předpolí navrhoval. Historici ani nevylučují možnost, že brána zde stávala dokonce ještě dřív (možná již ve dvacátých letech 17. století) a ve čtyřicátých letech 17. století byla jen integrována do stavby vyšehradské rohové hradby. Na hradbě z nuselské strany brány se nachází pamětní deska.

Táborská brána v ulici V Pevnosti není zdaleka tak zdobná jako reprezentativní Leopoldova brána. Má obdélnou dispozici, jejíž hlavní průčelí směřuje k Pankráci. Fasáda je zapuštěna do kurtiny, na níž je upevněna pamětní deska. Fasádu člení kordonové římsy, které oddělují patro a atiku s naznačeným cimbuřím. V přízemí se nachází portál s téměř půlkruhovým záklenkem vjezdu. Sestává z velkých opracovaných kvádrů, vyskládaných v systému klenáků. V patře je uprostřed segmentově uzavřené pole, patrně sloužící k umístění znaku. Širší postranní pole prolamují střílnové otvory, přičemž vnější mají polokruhové ukončení a vnitřní segmentové. Na vnitřní straně fasády je dvojice oken s pásovými šambránami (profilovaným orámováním). Střecha je valbová. Boční fasádu na jedné straně překrývá vnější schodiště do patra, na druhé straně je trojice oken a nově vytvořený vstup.

V poschodí bány nad průjezdem se nacházejí tři místnosti. Z předsíně vedou do předbrání čtyři střílny. Ze dvou dalších místností na západní straně brány jedna sloužila jako strážnice a druhá jako kancelář pro písaře. Do největší místnosti byla vtahována mříž. V následujících letech se však vyšehradské citadele válečné konflikty vyhýbaly, takže brána sloužila celníkům a sloužila jako akcíz, tedy stanoviště potravní daně. Místnosti byly vytápěny společně kamny vloženými do střední příčky. Brána je v současnosti uzavřena dubovými vraty, ale v minulosti se až do sklonku 19. století uzavírala kovovou mříží, po níž se uchovaly vodící drážky a po vratech čepy v klenbě. V roce 1931 byl proražen skrz hradební val průchod pro pěší. Malý půvabný domeček čp. 89 z 19. století vpravo vedle Táborské brány byl zbořen soukromým majitelem po společenských změnách v roce 1989. Do dnešních dnů se zachovala stará hrušeň, která zde rostla na zahrádce.