Pod Zvonařkou

Ulice nese název podle polohy k bývalé usedlosti Zvonařka. Rozprostírala se zhruba mezi ulicemi Lublaňská, Jana Masaryka, Varšavskou a Bruselskou. Takto vymezené území patřilo původně řádu zboží maltézských rytířů. V polovině 16. století je zde doložena vinice, kterou vlastnil konvář a zvonolitec Brikcí z Cinperka – jeho povolání dalo vinici a pozdější budově jméno.
Usedlost poté měnila majitele, do r. 1688 patřila hrabatům Pachtů z Rájova, kdy ji jeden z členů rodu daroval svému hofmistrovi Václavu Arnoštu Kriegerovi, který k pozemku přikoupil sousední vinici Karbanku a vytvořil rozsáhlé panství s obytnými budovami, polnostmi, zahradami a právem vinného šenku. Celá usedlost dostala jméno Zvonařka. 
Mezi celou řadou dalších majitelů bychom i zde našli barona Jakuba Wimmera, který usedlost odkoupil od hraběte Canala, jenž ji chtěl spojit se zahradou Kanálkou, ale svůj úmysl neuskutečnil.
Po smrti barona Jakuba Wimmera byla vinice rozparcelována. Vinice Karbanka zanikla úplně, dům čp. 65 se zbytkem pozemku pak koupili v roce 1871 manželé Skřivanovi, kteří zde nechali vystavět továrnu čp. 292. 

V roce 1889 koupili objekt čp. 65 manželé Josefa a Antonín Chmelovi a po pěti letech zde vybudovali továrnu na uzeniny, zbývající budovy byly zbourány. Na jejich místě nechali postavit jednopatrový činžovní dům, ve kterém žil a zemřel malíř Luděk Marold.