Zvonařka, U Zvonařky 65/1 (Vinohrady)

Historie

Území, kde se nacházela usedlost obklopená polnostmi a vinicemi, patřilo původně řádu maltézských rytířů. V polovině 16. století je zde doložena vinice, kterou vlastnil konvář a zvonolitec Brikcí z Cinperka – jeho povolání dalo vinici a pozdější budově jméno Zvonařka.

Usedlost poté měnila majitele, do roku 1688 patřila hrabatům Pachtů z Rájova, kdy ji jeden z členů rodu daroval svému hofmistrovi Václavu Arnoštu Kriegerovi, který k pozemku přikoupil sousední vinici Karbanku a vytvořil rozsáhlé panství s obytnými budovami, polnostmi, zahradami a právem vinného šenku. Celá usedlost dostala jméno Zvonařka.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Pexeso Stará Praha 2 - kalendář 2020

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Mezi celou řadou dalších majitelů bychom i zde našli barona Jakuba Wimmera, který usedlost odkoupil od hraběte Canala, jenž ji chtěl spojit se zahradou Kanálka, ale svůj úmysl neuskutečnil.

Po smrti barona Jakuba Wimmera byla vinice rozparcelována. Vinice Karbanka zanikla úplně, dům č.p. 65 se zbytkem pozemku pak koupili v roce 1871 manželé Skřivanovi, kteří zde nechali vystavět továrnu č.p. 292 (která sahala přibližně do míst dnešního domu U Zvonařky 2536/1a) .

Továrna na uzeniny

V roce 1889 koupili objekt č.p. 65 manželé Josefa a Antonín Chmelovi a po pěti letech zde vybudovali továrnu na uzeniny, zbývající budovy byly zbourány. Továrnu na uzeniny založil Antonín Chmel s manželkou v roce 1894. Místo hospodářských budov, které byly zbourány, tu manželé Chmelovi dali postavit jednopatrový obytný dům v novobarokním slohu a vedle vyšší, nájemní dům. Nutno podotknout, že „První česká akciová továrna na šunky a uzenářské zboží Antonín Chmel na Zvonařce“ měla nejen dílnu, udírny a moderní chladírny se zařízením na umělé chlazení a s výrobou umělého ledu (již tenkrát!), ale i objemná skladiště a rozsáhlou expedici do celého světa. Velice oblíbená a žádaná byla především jeho pražská šunka, kterou dovážel do lázeňských míst Rakouska-Uherska a odtud se její proslulost přenesla do celého světa. Antonín Chmel se tak mohl dokonce pyšnit tituly c. k. dvorní dodavatel rakouského dvora, dvorní dodavatel krále bavorského a krále rumunského. Zpracovávalo se tu téměř 500 kg masa za hodinu a najednou udilo i 10 000 kg masa. Značnou část akcií držela Živnobanka, která vždy poskytovala k modernizaci výroby dostatek finančních prostředků. Po smrti zakladatele firmy se ujala jejího vedení vdova Josefa Chmelová a později její nový choť ing. Jan Šimáček. Továrna, svými produkty známá i za mořem, přestála zpočátku i „budování rozvinutého socialismu“.

Současnost

V roce 1977 však Zvonařku včetně všech zaměstnanců a zásobovacích míst převzal nově zbudovaný Masokombinát Praha jih-Písnice. Závod byl uzavřen a nyní jej svým názvem připomíná hojně navštěvovaná příjemná zahradní restaurace s výhledem na Prahu, rezidenční bytový areál Zvonařka i hotel Le Palais Prague. Před hotelem se nacházela socha Matka s dítětem kanadské sochařky českého původu Ley Vivot: na chodníku stávala lavička, na níž sedí matka s přituleným dítětem.

Na zaniklou usedlost již upomínají jen názvy ulic U Zvonařky a Pod Zvonařkou. Na Zvonařce u manželů Chmelových žil a zemřel malíř Luděk Marold, který zde má umístěnou pamětní desku.

Proměny místa na mapách různého stáří si prohlédněte v hesle Vinohrady - Jana Masaryka (Proměny v čase - mapy).