Antonín Chmel (Vinohrady)

Antonín Chmel pocházel z chudé řeznické, avšak rozvětvené rodiny. Řeznickému a uzenářskému řemeslu se učil v Praze a ve Vídni. S podnikáním začal tím, že si na rohu Karlovy a Havlíčkovy ulice otevřel masný krám. Dařilo se mu dobře, hlavně díky receptu na slavnou pražskou šunku, který získal od uzenáře Františka Zvěřiny (receptura z roku 1857 s naložením kýty vcelku i s kostí). Začínal s jedním pomocníkem, postupně ale firmu rozšiřoval a roku 1879 se přesunul na nedalekou Zvonařku, kde na pozemcích zakoupených od manželů Hrabových (tehdejších majitelů usedlosti Zvonařka) vybudoval závod „První česká akciová továrna na šunky a uzenářské zboží Antonín Chmel, Praha-Vinohrady“. V roce 1898 u něj pracovalo už 28 dělníků. Šunka se stala věhlasnou a firma se dále rozrůstala. Do roku 1893 zde vybudoval moderní uzenářský podnik, který patřil k největším v Čechách. Lahodná chuť pražské šunky si prostřednictvím západočeských lázní rychle našla odbyt i ve Vídni, Budapešti a Berlíně. Stala se pojmem mezi labužníky. Díky nejvyšší kvalitě svých výrobků Antonín Chmel získal privilegium c. a k. dvorního dodavatele.

Projekt nového areálu moderně zařízeného uzenářského závodu zhotovil vinohradský architekt Josef Martin, který v objektu počítal i s několika nájemními byty. Jeden z nich si pronajal slavný český malíř Luděk Marold. Na Zvonařce několik let pobýval s rodinou a dokonce tu vyzdobil i některé pokoje (pobyt připomíná pamětní deska).

Antonín Chmel stále větší ambice. Chtěl proniknout s vývozem šunky i do Spojených států. proto začal sterilizovat, aby vydržely dlouhou cestu za oceán. Úspěchu se však již nedožil. V roce 1899 v necelých 43 letech zemřel.

Vedení podniku převzala bezdětná vdova Josefa Chmelová, která se brzy provdala za dlouholetého ředitele firmy Jana Šimáčka. Společně provedli továrnu první světovou válkou a později ji přeměnili na akciovou společnost. Ve 20. letech vznikla pod jejich vedením tenkostěnná konzerva ve tvaru jakéhosi velkého „vajíčka“, kde při tepelném zpracování vznikne šunkový rosol, který udrží šťavnatost výrobku. Tak vznikl zajímavý výrobek, tzv. „Bohemia Prague Ham – Canned Meat Product“, který firma už mohla exportovat do USA, Kanady a Austrálie a dalších zemí. Koncem dvacátých let zaměstnával závod již 206 dělníků, 30 úředníků a měl celkem deset filiálních závodů a prodejen po celé Praze.

Po únoru 1948 byla jeho firma znárodněna a výroba šunky od kosti prakticky zanikla. Roku 1950 připadl národnímu podniku Masna a později se z něj stal závod s názvem Státní masný průmysl Zvonařka. Nadále se v něm vyráběly salámy, špekáčky a játrovky, produkce originální pražské šunky byla ale zastavena. Podnik rychle zaostával, sporadicky udržované objekty chátraly a obyvatelé z okolních domů si začali stěžovat na nesnesitelný hluk a zápach. Roku 1983 proto došlo k omezení a poté k úplnému zastavení výroby, která se mezitím přesunula do masokombinátu Písnice (později též zaniklého, dnes je zde asijská tržnice Sapa).

V devadesátých letech minulého století získala objekty developerská společnost, která se rozhodla přeměnit lokalitu v moderní rezidenční areál. Na Zvonařce vzniklo přes 200 nových bytů a bývalý Chmelův dům se změnil na luxusní hotel „Le Palais Art Hotel Prague“., V hale hotelu jsou připomínky  Antonína Chmela a jeho závodu i malíře Luďka Marolda. 

(zpracováno s využitím uvedených zdrojů)