Luděk Marold, U Zvonařky čp. 65/1

Luděk Marold záhy po narození osiřel. Zájem o kresbu a malbu jej přivedl už v šestnácti letech na pražskou Akademii výtvarných umění, ale zde vydržel jen rok a vypravil se do Mnichova. Začal publikovat v českých a německých časopisech. Postupně se stával stále úspěšnějším a v roce 1895 se stal řádným členem České akademie věd a umění a později i dalších významných kulturních institucí. V roce 1898 dokončil své nejznámější dílo, panorama Bitva u Lipan , které je největším obrazem s plochou přes 1.000 m2, a které je umístěno v samostatném pavilonu na pražském Výstavišti v Bubenči. Určeno bylo pro významnou Výstavu architektury a inženýrství (1898).

V roce 1891 se Luděk Marold oženil se Zdenou Makovskou (1873–1903), s níž měl syna Ludvíka, též pozdějšího akademického malíře. Luděk Marold našel mecenáše v osobě Antonína Chmela, podnikatele a majitele velkouzenářské firmy, a vytvořil pro něj na Zvonařce 65/1 v obytných prostorách Chmelova domu řadu fresek, které zobrazují Belle Epoque, období tzv. nové renesance – skvělé éry konce 19. století a také pracoval  zde i na slavném panoramatu. V tomto období zde malíř bydlel a velice mlád, v pouhých třiatřiceti letech, zemřel na tyfus. Jeho předčasná smrt se přičítá enormnímu vyčerpání při tvorbě velkoformátového díla Bitva U Lipan pro.

Na umělce upomíná skromná pamětní deska s textem: „Zde žil a roku 1898 zemřel malíř Luděk Marold.“