Dr. Eduard Grégr a syn, knihtiskárna v Praze (Nové Město)

Historie

V roce 1862 založili bratři Julius a Eduard Grégrovi s Františkem Šimáčkem tiskárnu pro tisk Národních listů. Nesla název Knihktiskárna Dr. Julia Grégra a Františka Šimáčka. Následujícího roku z podniku František Šimáček vystoupil a tiskárna nesla nový název: Dr. Ed. Grégr, kněhtiskárna v Praze. V roce 1882 si bratři tiskárnu rozdělili, Julius přešel do nové tiskárny s názvem Tiskárna Národních listů – Dr. Julius Grégr a Eduardovi zůstala původní tiskárna. Po smrti Julia v roce 1896 se oba podniky zcela oddělily a Eduard přizval do své tiskárny syna Zdislava. Od roku 1902 se stal Zdislav společníkem firmy a tiskárna nesla dál název Ed. Grégr a syn, knihtiskárna v Praze. Podnik zanikl znárodněním v roce 1949, v roce 1993 byla v restituci budova vrácena dědicům původních majitelů. Polygrafie po společenských změnách však dosáhla velkého pokroku, proto byl tisk na zastaralých strojích zastaven a objekt slouží jako obytná a administrativní budova.

Historie stavby

Na místě dnešní budovy tiskárny se nacházel dvoukřídlý obytný dům se zahradou. Architekt Josef Benischek nechal části stavby v roce 1881 ubourat a přistavěl dva trakty novorenesančního nájemného domu s atikovým patrem nad středním rizalitem hlavního průčelí. V letech 1909 a 1910 vznikla novostavba dvoukřídlé tiskárny na pozemku zahrady domu, kterou realizovala firma B. Král a Štěpán. V roce 1921 bylo postaveno podle plánů bratrů V. a F. Kavalírových patro nad vjezdem do dvora, spojující nájemní dům s tiskárnou a roku 1922 byl postaven tříposchoďový trakt do ulice V Tůních, čímž byl celý areál dispozičně uzavřen.

Stavba

Nárožní stavba (v Hálkově ulici a V Tůních) má uzavřenou čtyřkřídlou dispozici. Kancelářská budova je třítraktová, tiskárna jednotraktová. Hlavní průčelí je patnáctiosé, dělené středním a bočními rizality. Nároží rizalitů je bosované. Fasáda tiskárny je čtyřosá, střechu zakrývá plná atika. Fasádu tiskárny člení pásová rustika. Nad okny prvního poschodí je znak s letopočtem 1862, který se vztahuje k založení podniku v Náprstkově ulici. V části spojující tiskárnu s kancelářskou budovou se nacházejí vrata vjezdu s ornamentální mříží.

Architekti

Josef Benischek byl úředně autorizovaným civilním architektem. Zemřel 16. července 1896. Mimo jiné stavby byl autorem novorenesanční budovy Severní dráhy v Dlážděné ulici č.p. 1003/3 a 7 (nyní Správa železnic), v ulici V Tůních č.p. 1584/2 navrhl novorenesanční nájemní dům , který byl v roce 1879 postaven pro Wilhelminu Wagnerovou či rovněž nájemní dům č.p. 1597/19 v dnešní ulici Politických vězňů.

František Kavalír se narodil 6. října 1878 v Oseku u Rokycan, zemřel 8. září 1932 v Praze. Stavitel a architekt na Smíchově studoval u Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Ve svých 27 letech založil vlastní projekční a provádějící firmu, o rok později se spojil se svým bratrem Václavem, a tak vznikla firma Bři V. a F. Kavalírové. Zúčastnili se mnoha architektonických soutěží, v nichž dohromady získali 34 cen. Byl předsedou uměleckého podniku Artěl a Svazu československého díla.

Architekt Václav Kavalír se narodil v roce 1869, zemřel mlád 12. července 1911 ve Štěchovicích.

S dílem firmy Bři V. a F. Kavalírové se setkáváme po celé republice a rovněž v Praze není snad jediné čtvrti, kde by nestál palác, či alespoň rodinný dům, pod jehož plány by bratři Kavalírové nebyli podepsáni. V roce 1914 Praze 2 kromě přestavby tiskárny v ulici V Tůních prováděli i změny v domě ve Štěpánské č.p. 648/29.