Chemický ústav UK, Hlavova čp. 2030/8 (Nové Město)

Historie

V  areálu univerzitních budov na Albertově zaujímá Chemický ústav Univerzity Karlovy prostor mezi ulicemi Hlavova, Votočkova, Studničkova a Horská. Jednání během schvalovacího procesu vedli za Stavební komisi pro zřízení Chemického ústavu c. k. české univerzity Ing. Bohumil Novotný (nar. 1873 v Praze) a August Kožíšek (nar. 1860 v Praze), kterým je připisováno i autorství projektu Chemického ústavu. (August Kožíšek je spjat i se stavbou Fyziologického ústavu a původního Chemického ústavu bývalé německé univerzity). Na stavbu dohlížel za univerzitu Prof. dr. Bohuslav Brauner, který se stal po dokončení prací v roce 1905 prvním ředitelem ústavu. Bohuslav Brauner se narodil 8. května 1855 v Praze, na české technice vystudoval anorganickou a analytickou chemii a současně byl zapsán ještě na pražské univerzitě. Zkušenosti čerpal i na univerzitě v Heidelbergu, kde pracoval v laboratoři R. W. Bunsena a stal se spolupracovníkem a přítelem Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva, autora periodické tabulky prvků. Profesor Brauner se mj. zabýval chemií lanthanoidů, které v jeho době byly stranou zájmu vědců i techniků, a které v současnosti našly rozsáhlé využití v elektrotechnice, metalurgii, osvětlovací technice a v mnoha a mnoha dalších oborech. Jeho sestra Zdenka Braunerová (1858–1934) byla malířka a ilustrátorka a druhá sestra Anna Braunerová (1856–1930) byla spisovatelkou. Profesor Bohuslav Brauner působil jako ředitel Chemického ústavu až do svého odchodu do důchodu v roce 1925. Ve světě dosáhl význačných vědeckých úspěchů a byl zahraničními vědci vysoce vážen a velice ctěn.  Zemřel 15. února 1935 v Praze.

Budova

Budova Chemického ústavu se dočkala prvních větších změn po deseti letech. V letech 1925–1928 stavební firma Josefa Poskočila provedla podle projektu Theodora Petříka přestavbu Chemického ústavu. Theodor Petřík se narodil 8. října 1882 v Táboře, zemřel 2. června 1941. Profesuru získal na nově zřízené stolici zemědělského stavitelství na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství. Výčet jeho prací je rozsáhlý, na některých projektech spolupracoval se svou ženou, kterou byla první česká architektka Milada Petříková-Pavlíková, s níž se oženil v roce 1921.

Přestavba Chemického ústavu v letech 1925–1928 spočívala v nástavbě 1. a 2. patra (částečně podkrovního) nad podélným křídlem a úseky bočních křídel směrem k Horské ulici. Současně bylo do východního dvora vestavěno nové dvouramenné schodiště.

Chemický ústav je volně stojící budova se dvěma vnitřními a zadním otevřeným dvorem do Horské ulice. Křídla jsou převážně dvoutraktová, s výjimkou křídla oddělujícího západní a východní dvůr a konce bočních křídel, která jsou jednotraktová. Střechy budov jsou kombinovány ze sedlových a valbových střech. Jednopatrové hlavní průčelí je dvanáctiosé, členěné rizality, které jsou z boku kryty pilastry a ukončeny novorenesančními štíty. Nad římsou je vložena atika se štítovými volutovými nástavci. Hlavní vchod je rámován plochými pilastry. Nad obdélnými dveřmi je umístěno půlkruhové, tzv. termální, okno. Nad středním oknem se pod římsou nachází nápis Chemický ústav. Stavba je částečně podsklepená, sklep má segmentové klenby. Uprostřed budovy je posluchárna pro 260 posluchačů osvětlená z bočních dvorů i proskleným stropem. Úseky chodeb původní budovy jsou zaklenuty segmentovými a křížovými klenbami. Vlevo vedle vchodu je umístěna pamětní deska Jaroslava Heyrovského, nositele Nobelovy ceny. Ve vestibulu ústavu je pak umístěna pamětní deska jeho prvního ředitele Prof. Bohuslava Braunera.