Bakchus a Démétér, Letohrádek Amerika, Ke Karlovu čp. 462/20 (Nové Město)

Bakchus je polobohem vína a nespoutaného veselí. Dionýsos (Bakchus) je nejenom bohem vína, ale rovněž bohem veškerého růstu v přírodě. Rozdával básnické a věštecké nadšení a zdraví.

Démétér je bohyní plodnosti země a rolnictví. Démétér porodila Diovi dceru Persefonu, kterou unesl bůh podsvětí Hádés. Nešťastná Démétér vyhledala pomoc Dia, ale ani mocný Zeus nedokázal přinutit Háda k vrácení Persefony matce. Hádés si ji totiž zatím vzal za manželku a dal jí ochutnat granátové jablko – a kdo něco v podsvětí snědl, již se nahoru vrátit nemohl. Nakonec ale Zeus donutil Háda, aby na dvě třetiny roku propustil Persefonu na svět a zbylou třetinu pak trávila v podsvětí. Na podzim, když Persefona dlela v podsvětní říši, sedlák osívá pole, a když se na jaře vrací Persefona k matce, příroda se probouzí, rozkvétá, zraje a poskytuje úrodu.

Sousoší Bakchus a Démétér se nachází spolu se sousoším Apollón a Artemis v  zahradě letohrádku hraběte Michny z Vacínova, dnes známějšího jako letohrádek Amerika, v ulici Ke Karlovu. Bakchus zde znázorňuje podzim a Démétér léto, zatímco Apollón znázorňuje zimu a Artemis jaro.

Barokní letohrádek z let 1717–1720 je dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V roce 1826 zde byla zřízena zahradní restaurace Amerika, která dala letohrádku současné jméno. Na konci 19. století zde sídlilo dívčí gymnázium Minerva a po roce 1932 Spolek pro postavení pomníku Antonína Dvořáka. Společnost Antonína Dvořáka získala muzeum po druhé světové válce a zřídila Muzeum Antonína Dvořáka, které zde sídlí dosud.

Sochy jsou dílem slavného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna a pocházejí z doby kolem roku 1730.

Matyáš Bernard Braun se narodil 24. února 1684 v Sautens u Innsbrucku, zemřel 15. února 1738 na Nové Městě v Praze. Sochařské umění vystudoval v Innsbrucku a následně cestoval po Itálii, kde se seznamoval s pracemi tamějších sochařských velikánů. Ještě před rokem 1770 založil v Praze dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší Sen sv. Luitgardy (slepé cisterciačky), které je považováno z celé sochařské výzdoby Karlova mostu za nejkrásnější. Braun se v Praze oženil a brzy zde zdomácněl. S jeho tvorbou se můžeme seznámit na mnoha místech České republiky; výjimečný soubor tvoří jeho plastiky zhotovené pro hraběte Šporka na zámku Kuksu.