Bohuslav Balbín (Vinohrady)

Bohuslav Balbín pocházel z nepříliš majetné zemansko-měšťanské rodiny, která se kdysi honosila erbem, ale zchudla během třicetileté války. Je potomkem rytířského řádu Balbínů z Vorličné. Otec záhy zemřel a malý Bohuslav prožil dětství u příznivce rodiny, u pana Oty z Oppersdorfu, na zámku v Častolovicích ve východních Čechách. Již tehdy měl zájem o historii a přírodu a naučil se brzy číst. Oblíbil si Hájkovu Kroniku českou, kterou měl v sedmi letech přečtenou prý sedmkrát. Byl vychováván mezi silně věřícími katolíky. Od roku 1631 chodil do jezuitské školy a v patnácti letech vstoupil do jezuitského řádu. V jezuitských školách studoval literaturu, historii, klasické jazyky a filozofii. Od roku 1639 studoval filozofii v pražském Klementinu, poté byl jmenován doktorem (r. 1642).

V roce 1642 provázel na cestách po českých zemích španělského učitele teologie a jezuitu Rodriga Arriagu, přitom poznával mnohé památky a z archivů a knihoven získával cenné materiály. Ty později využil ve svých dílech. V roce 1648 se účastnil obrany Prahy ve studentském praporu, údajně prý dokonce hájil Karlův most při útoku švédských vojsk a při obraně Staroměstské mostecké věže byl vážně raněn.

Toto heslo se nachází na herní trase Dvojka ladí jazz v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Balbín je autorem rozsáhlých většinou latinsky psaných děl a učebnic, několika divadelních her a básní , napsal životopis pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (r. 1664), nebo například i životopis Jana Nepomuckého. Tato práce je důležitou českou památkou a díky jí tohoto světce zpopularizoval. Nejznámější dílo Obrana jazyka slovanského, zvláště českého (r. 1775 latinsky, r. 1869 česky) byla inspirací českým obrozencům. Balbín také přispěl k popularizaci staročeské veršované kroniky z počátků 14. století a je mu připisováno autorství jejího dnes již vžitého názvu Dalimilova kronika​. Byl rovněž velmi oblíbeným učitelem.

V roce 1649 byl vysvěcen na kněze a poté působil na vlastní žádost jako misionář v mnoha českých obcích. Stále při tom sbíral historické materiály, listiny a dokumenty a zachraňoval české knihy. Učil v Českém Krumlově, Brně, v Kladsku, Jičíně, Jindřichově Hradci i v Praze.

Jako historik měl za úkol sepsat historii jezuitského řádu v Čechách, dílo však nedokončil. Velké pojednání o českých dějinách (první část Výtah z českých dějin byla od počátku křesťanství do roku 1526) bylo kvůli vleklé cenzuře vydáno až v roce 1676. První kniha (Liber naturalis – o přírodopise) jeho hlavního díla, které také nedokončil – Rozmanitosti z historie Království českého, vyšla v roce 1679. Součástí byla i práce Učené Čechy o českých kulturních dějinách. Balbín plánoval celkem 30 svazků Rozmanitostí, ale stihl jich vydat jen část, např. o obyvatelích, místopis českých zemí, o českých svatých, o panovnících apod.

V jedné své práci se také zmiňuje o pramenu léčivé vody nazývaném Pučka, který se nacházel na Novém Městě.

Na sklonku života téměř oslepl a v roce 1687 ho podruhé ranila mrtvice a zůstal upoután na lůžko, svou práci již jen diktoval. Ale až do své smrti o rok později v práci nepolevil. Je pochován v kryptě kostela sv. Salvátora v Praze. Je po něm pojmenována Balbínova ulice na Vinohradech.