Karolina Světlá (Nové Město)

Karolína Světlá se narodila jako Johanna Nepomucena Rottová v bohaté obchodnické rodině Rottů. Otec obě dcery vedl k humánnímu cítění, evangelické víře a k poznávání české historie, což Johannu ovlivnilo a později jí bylo podnětem k literární tvorbě. Výchova byla německá, měšťansky konvenční, což Johanna nepříliš dobře snášela. Karolina Světlá byl její umělecký pseudonym. Její sestra Sofie se též stala spisovatelkou (Žofie Podlipská). Obě měly německé školy.

V roce 1852 se Karolina provdala za profesora hudby Petra Mužáka, který ji předtím uvedl do české vlastenecké společnosti a vzbudil v ní národní uvědomění. Seznámila se s  Boženou Němcovou, Vítězslavem Hálkem a Janem Nerudou, s nimiž ji potom pojilo dlouholeté přátelství, s Nerudou platonická láska. V roce 1853 začala navštěvovat kraj v okolí Světlé pod Ještědem, rodiště svého manžela, odtud také pochází její umělecké jméno. Překonávala zde životní krizi po smrti své jediné dcery Boženky hned po porodu. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a své knihy poté musela diktovat.

Toto heslo se nachází na herní trase Slavné ženy minulosti v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Je považována za zakladatelku českého románu, literárně začala tvořit koncem padesátých let 19. století novelou Dvojí probuzení (1858). Život v Podještědí, kam třicet let jezdila na letní pobyt, byl inspirací pro její tvorbu Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Frantina (1870) a Nemodlenec (1873). Tím navázala na vesnickou prózu B. Němcové.

V románech z pražského prostředí zachytila některé myšlenkové a společenské proudy novodobých českých dějin. Např. částečně autobiografický román První Češka (1861) nebo Na úsvitě (1864). Karlovo náměstí, tehdy ještě Dobytčí trh, zachytila v románu Zvonečková královna (1872), jehož děj se odehrává na konci 18. století. Dějištěm slavné povídky Černý Petříček (1871) je starý Koňský trh v době hokynářů a kramářů, nynější Václavské náměstí.

Založila Ženský výrobní spolek český (1871), který sídlil v Resslově ulici č.p. 1940/5 a jehož starostkou byla její mladá přítelkyně a spisovatelka Eliška Krásnohorská (1847–1926). Několik let ho pak Světlá řídila. Spolek pomáhal dívkám z chudých rodin se vzděláváním a prací. Proto byla zřízena obchodní a průmyslová škola a kurzy pro vychovatelky a ošetřovatelky. Byla také spoluzakladatelkou Amerického klubu dam.

Karolina Světlá měla hlavu plnou filozofických, psychologických a přírodovědných myšlenek a netajila se svým přesvědčením, že ženy jsou inteligentní a jsou schopné studovat a samostatně se rozhodovat. Velkou pozornost v dílech věnovala vztahu muže a ženy a literárními hrdinkami byly vždy ženy morálně a mravně silné. Na okolí působila jako geniální žena, jaká se v té době příliš neobjevovala nebo neprojevovala.

Karolina Světlá podporovala od samého vzniku myšlenky a činnost Sokola, podobně jako Josef Mánes nebo Jan Neruda. Na shromáždění Sokola (Tělocvičné jednoty pražské) v červnu 1862 předala Sokolu prapor navržený Josefem Mánesem. Byl to dar společností českých žen a dívek. K. Světlá se stala "matkou" praporu.  

S manželem bydleli Ve Smečkách a potom až do její smrti v  domě U Kamenného stolu na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice. Dům dostal svoje zajímavé pojmenování díky kamennému stolu, který tu prý kdysi stával a sloužil k vyplácení peněz za prodaný dobytek.

Byl zbořen a na jeho místě stojí jiný dům, na němž je umístěna  pamětní deska K. Světlé. Na Karlově náměstí stojí její pomník.