3 fotek v galerii

Karel Weinfurter

Překladatel, spisovatel, badatel na poli okultismu, mystik.

Narodil se 27. května 1867 v Jičíně, zemřel 14. března 1942 v Praze.

Rodištěm Karla Weinfurtera je Jičín, v roce 1880 se ale rodina stěhuje do Prahy, jejím prvním bydlištěm je Vocelova ulice na Královských Vinohradech. Karel navštěvuje c.k. vyšší reálnou školu v Ječné ulici , a to do roku 1884, kdy se rodina stěhuje do Karlína. Již ve školních letech se projevuje jeho zájem o neobvyklé jevy, např. spiritismus, jasnovidectví, somnambulismus atd. Studuje dostupnou literaturu na toto téma, zkouší i praxi a s několika kamarády zakládá spiritistický kroužek.

V roce 1890 se seznamuje s baronem Adolfem Franzem Leonhardim a Gustavem Meyerem (spisovatel, mystik Gustav Meyrink). O rok později zakládají první lóži Teozofické společnosti u nás, nazvanou U modré hvězdy. Do této lóže vstupuje roku 1893 také spisovatel Julius Zeyer. Weinfurter studuje veškerou dostupnou literaturu nejen o teozofii, ale i o hermetismu a dalších duchovních směrech. Spolu s Meyrinkem je zřejmě prvním, kdo u nás cvičí jógu. Jeho hlavním ukotvením se ale později stává křesťanská mystika.

Aby mohl číst i díla nepřeložená do češtiny, učí se K. W. jako samouk německy a anglicky. Díky tomu se později může intenzivně věnovat překladatelské činnosti.

Po skončení školní docházky vykonává různá povolání – pracuje na poště, jako tajemník u firmy obchodníka s uměleckými předměty M. Lehmanna. Přátelí se s malířem Josefem Váchalem. Otokarem Březinou a také s Jaroslavem Vrchlickým. Zásluhou Vrchlického začíná i novinářskou kariéru, publikuje první vlastní básně a ke konci života Vrchlického asi dva roky za něj vede rubriku fejetonů v Národních listech. Ve stejných letech (1908-1911) působí jako úředník a částečně i učitel na c.k. České univerzitě Karlo-Ferdinandově. Začíná překládat, psát recenze, fejetony a povídky do novin. Šíře jeho zájmů je obdivuhodná. Zajímá se o hudbu, malířství, sportovní střelbu a entomologii.

Od roku 1911 pracuje jako překladatel pro nakladatele J. R. Vilímka a posléze se stává i firemním redaktorem. Vychází jeho první vlastní kniha Divy a kouzla indických fakirů (1913).

Seznamuje se s Boženou Kalivodovou a 4. května 1914 uzavírají sňatek u sv. Apolináře v Praze 2. O dva roky později se manželé stěhují do Šumavské ulice 7, kde žijí až do Weinfurterovy smrti. Božena plní i úlohu Weinfurterovy osobní sekretářky a písařky. I díky její pomoci mohl K. W. za svůj život přeložit kolem tří set děl.

Po 1. světové válce pokračuje Weinfurter v překladatelské činnosti i v prohlubování zájmu o duchovní nauky – schází se s přáteli v kavárnách, asi nejčastěji v kavárně Royal ve Francouzské ulici na Královských Vinohradech. Jeho hlavním vydavatelem se stává firma Zmatlík a Palička, kde v edici Knihovna šťastných lidí vychází jeho překlady i vlastní díla. Na čas se stává i redaktorem časopisu Okultní a spiritistická revue. Přednáší ve Společnosti pro psychická studia. Je členem společnosti českých hermetiků Universalia. A vedle překladů vychází i jeho původní díla – zejména jeho stěžejní třídílné dílo Ohnivý keř s podtitulem Odhalená cesta mystická (1923), které bylo přeloženo i do němčiny a angličtiny. Celkem byl autorem asi osmdesáti knih.

Vydání Ohnivého keře bylo určitým přelomem ve Weinfurtově životě. Zaměřuje se primárně na cestu mystickou. V roce 1924 se stává vydavatelem i redaktorem nového měsíčníku Psyche a o tři roky později zakládá spolek zájemců o mystiku Psyché. Po celý zbytek svého života je jeho předsedou. Spolek sídlí na různých místech – v Národním domě na Vinohradech, v Hlavově kavárně na náměstí Míru, v suterénu paláce Rádio na tehdejší Fochově (dnešní Vinohradské) třídě č. 5, v hotelu Gráf na nám. Petra Osvoboditele (dnes I. P. Pavlova), v paláci U české koruny v Korunní třídě a od roku 1932 v Radiopaláci. Jeho knihovna byla umístěna v Blanické ulici č. 10. Zájem o mystiku stoupal a spolek měl postupně kroužky po celé republice. Pořádal přednášky, posléze vyvíjel i publikační činnost. Daří se mu zachovat svou činnost i v nelehké době protektorátu, až do zákazu gestapem v roce 1941. Tehdy je zabavena spolková knihovna i soukromá knihovna Weinfurterova, vydávání časopisu Psyche bylo zakázáno už v roce 1940. Weinfurter je zatčen gestapem a nějaký čas vězněn ve věznici na Karlově náměstí Zde se 76letý muž nachladí a dostává zápal plic. Je sice posléze propuštěn, ale 14. 3. 1942 na následky tohoto nachlazení ve svém bytě v Šumavské ulici 7 umírá. Pohřeb se koná v kapli sv. Václava na Vinohradském hřbitově, kde je i pohřben spolu se svou ženou Boženou a jejím druhým manželem, a Weinfurterovým přítelem, Otakarem Čapkem.