Zdeněk Velíšek (Vinohrady)

Zdeněk Velíšek se narodil v Českém Krumlově. V roce 1956 absolvoval Filozofickou fakultu UK, obor španělština / čeština. Původně pracoval jako překladatel pro mezinárodní organizace sídlící v Praze, včetně Mezinárodní rozhlasové a televizní organizace (OIRT). Během „Pražského jara“ v roce 1968 pracoval v zahraniční redakci Československé televize. Kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací musel krátce poté z televize odejít. Věnoval se opět překládání a tlumočení. Zpět do Čsl. televize se vrátil až v roce 1990, kde se postupně profiloval jako reportér a komentátor. Spolupracoval také s Českým rozhlasem.

Již krátce po narození se s rodiči přestěhoval do středočeského Nymburka, kde jeho tatínek získal práci poštovního úředníka. Během 2. světové války však prožil těžké období.  Otec Jakub Velíšek byl členem ilegální buňky, která vznikla jako jedna z mnohých za protektorátu, na malém nymburském poštovním úřadě v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme. Za protinacistický odboj byl zatčen a tři roky strávil v koncentračních táborech, na sklonku války přežil „pochod smrti“. V době otcova návratu domů bylo Zdeňkovi už dvanáct let. „Když jsem pátral dál, zjistil jsem, že bydlím už řadu desetiletí v těsné blízkosti domu, na němž je pamětní deska obětem nacistické perzekuce z řad vedení Petičního výboru Věrni zůstaneme, které se v tom domě scházelo. Většina jich byla popravena ,“ vzpomněl Zdeněk Velíšek pro Vltavské Osudy. V cyklu Českého rozhlasu Vltava dál Zdeněk Velíšek řekl: „Především se mnou otec vůbec nehovořil o svých zážitcích. A tak to vlastně zůstalo dalších 43 let do otcovy smrti. Nikdy se neodvažoval mě povzbuzovat, abych se angažoval pro svobodu vlasti, jako to učinil on. Ale také se nikdy neodhodlal mě od toho zrazovat. Ačkoliv později v roce 68´ viděl, jak se bez váhání vrhám od svého překladatelského řemesla do novinářského dobrodružství.“ To bylo opět spjato s místem bydliště Zdeňka Velíška, pražskými Vinohrady.

V červenci 1968 se Zdeněk Velíšek ocitl jako nováček v zahraniční redakci zpravodajství ČST, v době, kdy už zemi ovládala atmosféra napětí, neklidu, obav a strachu. „Probudil jsem se a kolem byla střelba, takže jsem pochopil, co se děje. Bydlím kousek od rozhlasu, takže jsem měl všechno z první ruky ,“ vyprávěl k srpnu 1968. Rodinu odvezl do bezpečí do Dobřichovic, svůj prázdný byt v Praze na Vinohradech nabídl k ilegálnímu vysílání, odkud se kolegové rozcházeli na svá improvizovaná pracoviště. Pro své aktivity a názorové postoje v době srpnové invaze musel svou pozici v ČST záhy opustit.

Od novinařiny se Zdeněk Velíšek vrátil k překládání a tlumočení, většinou do španělštiny, kterou dodnes miluje. Tu si osvojil především díky předchozímu delšímu času strávenému na Kubě, kam vyjel ve svých 29 letech. Z dřívějších literárních překladů zmiňme zejména romány Doňa Bárbara a Canaima od venezuelského autora Rómula Gallegose. Od roku 1972 tlumočil pro Mezinárodní svaz studentstva, neboť jinde než v mezinárodní instituci po roce 1968 zaměstnání nesehnal.  

Až v roce 1990 se vrátil zpět k televizní zpravodajské činnosti, tentokrát jako reportér a komentátor. Jakožto ikona zahraničního zpravodajství České televize s vřelým vztahem k zemi galského kohouta si zde vysloužil přezdívku François Veterán. S někdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem totiž dělal počátkem devadesátých let čtvrthodinový rozhovor.

V roce 2015 převzal na francouzské ambasádě insignie rytíře Řádu umění a literatury, kterým Francie vyznamenává a vyjadřuje vděk za trvalou podporu a šíření francouzské kultury. Během svého dlouhodobého působení v České televizi se Zdeněk Velíšek etabloval jako pohotový komentátor světové zahraniční politiky, vynikající znalec problematiky EU i spolupracovník celé řady renomovaných redakcí. Jeho velkým tématem je migrace.