Agathon František Heller (Nové Město)

Významná a široká rodina Hellerova

Otec Agathona Hellera, František Agathon (1833–1899), pocházel z významné vlašimské rodiny Hellerových. Jeho bratry byli architekt Saturnin Heller, novinář a spisovatel Servác Heller a sbormistr a zakladatel Hlaholu Ferdinand Heller. Stejně jako jeho otec byl František Agathon učitelem a po štacích ve Staré Boleslavi a Karlíně se nakonec s rodinou přestěhoval do Vratislavovy ulice čp. 31/6, do Podskalí, kde se v roce 1880 stal řídícím učitelem na obecné vyšehradské škole, po sloučení se školou Hrádeckou známé pod názvem Na Děkance, dnes základní škola Botičská. Škola má v roce 1885 postavenou novou budovu, kde od roku 1890 cvičila nově založená sokolská jednota na Vyšehradě, v níž byl František Agathon členem výboru.

Sourozenci

Sokolské cvičení lákalo i Františkovy děti Františku (*1870), Agathona, Karla (1876–1931) a Jiřího (*1881). Agathon a Karel se významně zapsali do bohaté sokolské historie, jejich další sourozenci už méně. Františka se stala taktéž učitelkou na obecné škole a spoluzakladatelkou ženského odboru ve vyšehradském Sokole a členkou první komise technického odboru ČOS, bratr Jiří byl magistrátním účetním a dlouholetým předsedou sletových ubytovacích odborů. Celá rodina Hellerových, staří i mladí, už nikdy Podskalí neopustila.

Sokolským činovníkem

Agathon František Heller se sice narodil 24. 11. 1874 v Karlíně, ale o šest let později se rodina přestěhovala do Podskalí, do Vratislavovy ulice čp. 31/6. Maminka Barbora (1845–1900), stejně jako otec František Agathon, pocházela z Vlašimi, z rodiny Neubauerových. Do vyšehradského Sokola vstoupil mladý Aga (tak se mu zkráceně říkalo) v roce 1892 a byl zde členem až do své smrti. Hned v začátcích se sám stal cvičitelem a vedl žactvo a dorost. Metodicky pomohl nově vzniklému ženskému odboru a ve volných chvílích vedl v jednotě pěvecký a tamburašský sbor.

Postupně stoupal v sokolské hierarchii, stal se místonáčelníkem župy Středočeské. Na IV. všesokolském sletu v roce 1901 se v přeboru mužů umístil na třetím místě. V roce 1904 se stal členem technického odboru České obce sokolské a jejím místonáčelníkem. Podílel se na sletové skladbě pro ženy v roce 1907 a skladbě pro žáky v roce 1912. V letech 1931–1933 byl zvolen náčelníkem České obce sokolské, dosáhl tak v Sokole nejvyšší funkce.

Učitelem a tělocvikářem

Při mobilizaci sokolstva po první světové válce se stal velitelem II. praporu I. pluku Stráže svobody. Agathon Heller se celý život stejně jako jeho otec věnoval učitelství. Začínal jako obecní učitel na Vyšehradě a skončil ve funkci ústředního ředitele pražských pokračovacích živnostenských škol, z této pozice šel v roce 1937 do penze. Díky svým odborným znalostem byl pověřen ministerstvem školství, aby vedl tělocvičné kurzy pro učitele obecných a měšťanských škol. Spolupracoval i na osnovách tělocviku a metodických příručkách pro školy. Přispíval do sokolských časopisů Věstník sokolský a Cvičitel, kde byl spoluredaktorem. Zajímavostí je, že se v roce 1919 zúčastnil kurzu YMCA v Žilině, kde ho američtí lektoři seznámili s volejbalem, a Aga přeložil jeho pravidla do češtiny. S kamarády z Vyšehradu a Podskalí založili spolek Vyšehradská republika.

Sňatek s Malýpetrovou

Krátce po smrti obou rodičů se Agathon Heller přiženil do rodiny dalšího velkého sokola a tělocvikáře Jana Malýpetra. V únoru 1900 v kostele Nejsvětější Trojice řekl ano v té době již těhotné Anně Malýpetrové (*1879). Měli spolu tři děti – Jiřího, Ludmilu a Agathona.

Hellerovi na Praze 2

Po smrti rodičů bydleli sourozenci Hellerovi v tehdejší Husově ulici. Agathonova rodina se pak několikrát stěhovala, aby nakonec od roku 1913 opět bydlela ve stejné budově jako rodina bratra Karla, v čp. 1912/11 v ulici Trojické. Františka s bratrem Jiřím bydleli společně ve Vyšehradské ulici čp. 414/6, podle soupisu obyvatel vlastní rodiny neměli.   

Agathon Heller zemřel 3. října 1943.