Spolek Vyšehradská republika (Vyšehrad)

Mládež, která se v 90. letech stýkala v Sokole, Husově fondu, na vyšehradských hradbách a po vyšehradských hospůdkách, toužila po vlastním společenském místě, neboť hostinští je neměli v oblibě, protože málo utráceli a dělali hodně hluku. Nakonec se jim podařilo najít polorozpadlý domek, jemuž se začalo říkat Přemyslovka, nejspíše byl pojmenován po parku, ve kterém stál. Roční nájem byl 160 korun. Mladí nadšenci postupně vyčistili místnosti, obstarali okna i dveře a přinesli z domova buď něco nepotřebného, nebo něco, co rodiče nepostřehli, že se ztratilo. Židle a stoly zapůjčil i pivovar Na Slovanech a Sokol. Během krátké chvíle byly místnosti zařízeny. První zasedání v novém a ve svém se konalo 18. 2. 1899. Ze začátku šlo hlavně o společné bytí a setkávání se, postupně přicházely další aktivity a nápady. Pojmenovali se Vyšehradská republika, patrně pro své junácké ideje, svobodu a nespoutanost, tak jak to mívají mladí v dobách, kdy se o ně ještě starají rodiče. 

Republika si ustavila svoji radu, v jejímž čele stál prezident, místoprezident, pokladní, generální prokurátor, tribunus plebis a domácí správce. Zprvu byli noví členové přijímáni bez formalit, později o jejich členství rozhodovala vláda na měsíčních schůzích. Po schválení ústavy v lednu 1902 „lidmi“ (členy) bylo odhlasováno, že noví příchozí se stávají členy pouze na zkoušku a po třech měsících se veřejným hlasováním rozhodovalo o jejich přijetí. 

Činnost se rozrůstala, vydával se časopis, pořádaly se přednášky, výlety, pod Republikou vznikl šachový kroužek, tamburašský sbor, prostory se půjčovaly vyšehradskému sokolskému cvičitelskému sboru a výboru jednoty.

Nájem v Přemyslovce byl republikánům koncem roku 1900 vypovězen, přestěhovali se do zahradního pavilonu U Böhmů, kde měli k dispozici i větší část zahrady. Úroveň zázemí byla lepší, ale i pronájem byl vyšší. V té době si ale již někteří členové vydělávali. Vybavení se tentokrát již nakoupilo, včetně knih, jelikož byla založena i čítárna. Hrálo se zde divadlo, postavila se kuželkárna, konaly se koncerty a další společenské akce, na které se zvali i vyšehradští občané. Republika se stala již natolik známou, že si členové schválili stanovy a zaevidovali spolek pod názvem Klub Přemyslovka, aby příliš nedráždili rakouské úřady. V té době byl pořízen i prapor Republiky. 

Začátkem roku 1904 zvyšuje Böhm nájem a členové se rozhodnou opět se přestěhovat. Za roční nájem 800 korun nacházejí pěkné místnosti ve vile Divina. V té době už mnozí členové nejen pracují, ale jsou ve svazku manželském a mají děti. Oproti předešlým místnostem je Divina elektrifikována a k dispozici je i koupelna nebo kulečník. Jak členstvo dospívá, je více a více propojeno s vyšehradskou jednotou a práce pro Republiku je zároveň i společnou prací pro Sokol. „Sokolové republikáni“ se stávají členy výboru jednoty, organizují šibřinky, divadelní představení a snaží se o postavení vlastní tělocvičny. V roce 1907 opouštějí i Divinu, tentokrát z vlastní vůle. Pro rodiny a práci není už tolik času ke scházení se. Republika se stěhuje do domu br. Moravce v Neklanově ulici. Ale i tady dojdou členové k názoru, že si pronajímat místnosti už nepotřebují, neboť prostory jim již ochotně propůjčí zdarma každá restaurace. A tak se Vyšehradská republika vrátila tam, odkud kdysi raději odešla – do hospod a hostinců. Karel Němeček vzpomínal: „Žádný člen Vyšehradské republiky nikdy se nevyhnul práci pro jednotu, sokolstvo, národ a vlastní stát.“