Adolf Dobrovolný (Vinohrady)

 Díky své všestrannosti a jedinečnému hlasovému projevu si Adolf Dobrovolný získal uznání nejen na divadelních scénách, ale také v srdcích posluchačů prvních rozhlasových vysílání.

Narodil se v Postoloprtech do rodiny hodináře a původně se vyučil otcovu řemeslu. Už v mládí však propadl kouzlu ochotnického divadla, které ho přivedlo na dráhu profesionálního herce. Od konce 80. let 19. století působil u kočovných divadelních společností J. Faltyse, F. Pokorného, J. Pištěka, Čížka nebo Vendelína Budila. Právě v Budilově souboru se setkal se svou budoucí ženou, herečkou Alexandrou (Sašou) Kokoškovou, rozenou Schwarzovou, se kterou se oženil v roce 1893.

Podle některých zdrojů herečka vlastnila dům v Máchově ulici č. 5 , který později prodala, aby finančně podpořila vlastní divadelní společnost, licenci získala a později převedla na svého muže (Spol. Dobrovolného). Manželé působili ve své společnosti, ale zároveň hostovali na scénách slavných (Švandovo divadlo) , ale i méně známých.

Na přelomu století se přestěhovali do Lublaně, kde mezi lety 1900–1906 úspěšně působili v tamním Národním divadle. Dobrovolný zde obohatil repertoár překlady české a světové divadelní tvorby. Náročná práce na překladech do slovinštiny mu však přinesla vyčerpání, snad proto se po šesti letech herecký pár vrátil zpět do Čech. Po návratu Dobrovolný získal angažmá v brněnském Národním divadle a poté v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde mezi lety 1907–1913 působil jako režisér opery, a operety, na jevišti dále ztvárňoval charakterní role.  Avšak po údajných neshodách s novým šéfem činohry Karlem Hugo Hilarem angažmá opustil a směřoval k samostatné umělecké činnosti, zejména recitačním večerům, v nichž vynikal nejen doma, ale i v blízkém zahraničí (Drážďany 1913). Stal se též předsedou a čestným členem Organizace českého herectva a redigoval časopis Divadelní svět. Předválečná a brzká válečná léta se Dobrovolný zabýval charitativní činností, jako předseda spolku Herecká svépomoc aktivně vycházel vstříc existenčně ohroženým hercům. Po vzniku republiky sice poutal svou recitací v Hašlerova kabaretu Lucerna, ale brzy se chopil příležitosti a přijal nabídku pracovat pro rozhlasovou společnost Radiojournal.

Dobrovolného hlas zněl poprvé éterem v roce 1923, kdy nepravidelně promlouval do vysílání z kbelského stanu. Od těch chvil se aktivně zajímal o vysílání a 17. ledna 1924 byl Adolf Dobrovolný jmenován prvním stálým hlasatelem Radiojournalu. Stalo se tak zásluhou ředitele programu rozhlasové společnosti Radiojournal Miloše Čtrnáctého, který oslovil Svaz českého herectva a žádal doporučení „dobrého přednašeče“. Svaz vybral Adolfa Dobrovolného, vyzrálého umělce s kultivovaným, sametově znějícím hlasem a mistrovským přednesem. Pro ředitele programu Čtrnáctého bylo doporučení od hereckého svazu pouhou formalitou, jak později uvedl ve svých vzpomínkách, byl si už dopředu jistý výběrem stálého hlasatele.

Během deseti let rozhlasové práce si Adolf Dobrovolný získal nesmírnou oblibu posluchačů. Jeho precizní výslovnost, klidný a hluboký hlas a jedinečná schopnost kultivovaného přednesu se staly charakteristickými rysy rozhlasového vysílání té doby. Pravidelně uváděl literární pořady, recitoval ukázky z děl českých i světových autorů a podílel se na formování dramaturgie raného rozhlasu. Rovněž mu patří prvenství v odvysílání sportovní reportáže, byť přenesené pomocí telefonu z rohovnického utkání na Letné, a podíl na vzniku pravidelného zpravodajství i publicistických pořadů. Dokázal uplatnit bohaté zkušenosti mluveného slova , režie, psaní divadelních scénářů i svého rozsáhlého kulturního přehledu.

Byl nejen ikonou prvních let rozhlasového vysílání, ale také oblíbenou osobností. Posluchači jej vnímali jako člověka, který rozhlasu dodával důstojnost a spolehlivost. Mnozí si cenili jeho lidského přístupu, jenž byl patrný nejen v jeho projevu, ale také v osobním kontaktu.

Poslední etapu života pravděpodobně trávil v bydlišti na Královských Vinohradech, v Máchově nebo Uruguayské ulici. Zdroje se však rozcházejí v přesném určení adresy, což může odrážet skromnost a neokázalost Dobrovolného povahy. Přestože není tak slavný, jako jiné osobnosti třicátých let, jeho přínos pro rozhlas i divadlo zůstává připomínkou průkopnického úsilí o rozvoj moderní české kultury. Adolf Dobrovolný působil v rozhlase až do své smrti. 

Zemřel ve věku 69 let ve Vinohradské nemocnici 17. ledna 1934 v den výročí prvního desetiletí od svého jmenování do pozice hlasatele. Posluchači vyjadřovali svou bolest nad odchodem milovaného hlasatele písemnými kondolencemi, z nichž se mnohé uchovaly v Archivu Českého rozhlasu.  Pohřeb se konal 20. ledna, Adolf Dobrovolný byl pochován do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech.