Jan Nedvěd (Nové Město)

Jan Nedvěd vystudoval Filosofickou fakultu UK, obor čeština – ruština, diplomovou práci Básnický vývoj Jiřího Šotoly obhájil v roce 1962. Od roku 1963 působil jako redaktor týdeníku Literární noviny, jeho zásadní význam pro kulturní a literární život šedesátých let 20. století je spojen s měsíčníkem Tvář: Od ledna 1964 byl členem jeho redakčního kruhu, v listopadu téhož roku byl jmenován jeho šéfredaktorem. Pod jeho vedením a za podpory jeho spolužáků z FF UK, Jana Lopatky a Bohumila Doležala, se kolem Tváře soustředil širší okruh přispěvatelů, mj. Jiří Němec, Emanuel Mandler, Zbyněk Hejda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek a Přemysl Blažíček, kteří nový měsíčník proměnili v koncepčně utvářenou a výraznou revui, která svou „jinakostí“ provokovala nejen konzervativní, nýbrž i liberální křídlo tehdejšího kulturního establishmentu. Základní úloha J. Nedvěda, který sám autorsky takřka nevystupoval, spočívala vedle úkolů redakčních a organizačních v hájení časopisu vůči námitkám a útokům ideologického oddělení ÚV KSČ i vedení Svazu čs. spisovatelů jako vydavatele měsíčníku. Na tuto svou roli při obhajobách časopisu před cenzurou zavzpomínal při slavnostním uvedení knižního výboru z časopisu Tvář (ed. M. Špirit, 1996) se sobě vlastní sebeironií: „Zvládal jsem takovou situaci jen s obtížemi: jsem – alespoň si to myslím – od přírody povahy smířlivé a rád jsem s každým zadobře. To potěšení jsem si musel tehdy zcela odpustit. Nicméně mám za to, že právě tenhle rys ve spojení se značnou dávkou naivity bránil alespoň trošičku po určitou dobu partajním i ostatním činitelům zasáhnout proti mé osobě – a potažmo proti časopisu – rychleji a razantněji. Dosáhl jsem dokonce toho, že si tehdejší náš nejvyšší cenzor po jedné nekonečné debatě povzdechl s nezvyklou upřímností: ‚Tak nevím, jestli jseš tak rafinovanej, nebo tak blbej.‘“ Když byly po měsících stupňujícího se nátlaku v prosinci roku 1965 předloženy předsednictvem Svazu čs. spisovatelů požadavky na odlišné složení redakční rady časopisu a „vyrovnaný rozpočet“, vedoucí redaktor je jménem redakčního kruhu odmítl a Tvář byla k 1. 1. 1966 zastavena. Nedvěd poté dva roky působil ve svobodném povolání (psal lektorské posudky pro knižní nakladatelství a chystal bibliografické excerpce pro Československý rozhlas), když v dubnu 1968 rozhodl ÚV SČSS o obnovení časopisu Tvář, znovu se ujal funkce šéfredaktora, jímž zůstal až do definitivního zastavení časopisu v červnu 1969. Poté krátce působil v nakladatelství Horizont, nakonec byl již nucen hledat uplatnění jinde než v kulturní sféře: spolu s dalšími „tvářisty“ E. Mandlerem a B. Doležalem pracoval nejprve v modřanském „výrobním družstvu“ Universe, poté v komunálním podniku Union v Hostivicích u Prahy. Díky J. Sokolovi, zaměstnanému jako programátor ve Výzkumném ústavu matematických strojů, byl přijat do odboru školení programovacích jazyků v podniku Kancelářské stroje, pak nastoupil na místo programátora v Závodech přístrojů a automatizace v Čakovicích, kde byl po podpisu Charty 77 na tři roky přeřazen jako plánovač do nástrojárny, ale poté se mohl k programátorské profesi vrátit. Podílel se i na vydávání samizdatových sborníků. Když z okruhu kolem sborníků vykrystalizovala nezávislá politická skupina Demokratická iniciativa a vydávání almanachů ustalo, Nedvěd – řečeno slovy z jeho autoportrétu z roku 1993 – „dospěl k názoru, že svou účastí na této aktivitě neprospívá ani svým přátelům, ani sobě, a od skupiny se odpojil“. Dál se věnoval své profesi a rodině, veřejně činný nebyl. V roce 2005 vyšla v nakladatelství Torst jeho básnická sbírka Žiju život naruby. Význam Nedvědovy neokázalé služby české kultuře bezprostředně po jeho smrti shrnul jeho blízký přítel a souputník z časů Tváře, kritik B. Doležal: „Bývalý šéfredaktor měsíčníku Tvář v letech 1965 a 1968–1969 Jan Nedvěd, který zemřel v neděli 5. 5. 2019, dva měsíce po svých osmdesátých narozeninách, soustavnější kritické napsané dílo nevytvořil. Jeho zásadní vklad do dějin literatury šedesátých let 20. století spočívá v řízení časopisecké redakce a v plnění funkce „živého štítu“, jak se o sobě sebeironicky vyjádřil, při svízelných jednáních na ideologickém oddělení ÚV KSČ a vedení Svazu čs. spisovatelů, kde obhajoval zařazování jednotlivých příspěvků čím dál nepohodlnější Tváře.“

Jan Nedvěd zemřel 5. 5. 2019 v Praze, bydlel v pražském Podskalí v Trojické 2.