Jana Štěpánková (Vinohrady)

Jana Štěpánková se narodila 6. září 1934 v Žilině na Slovensku. Česká herečka pocházející ze slavného uměleckého rodu, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, byla vnučkou básníka Vítězslava Hálka. Jejími nevlastními sourozenci byli herci Petr a Martin Štěpánkovi, režisérka Kristina Taberyová a novinářka Kateřina Nešlehová.

Na divadelních prknech začínala jako ochotnice ve čtrnácti letech, po boku svého otce. Po studiích na DAMU v roce 1953 nastoupila v Pardubicích do Východočeského divadla, kde působila šest let. Zde vytvořila mj. roli ve hře Jana z Arku, Roxanu v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, titulní roli ve hře Oscara Wilda Vejíř lady Windermerové, Markýzy z Mondecar v Schillerově hře Don Carlos nebo roli Violy ve Večeru tříkrálovém Williama Shakespeara.

V letech 1959–1972 se stalo její domovskou scénou Divadlo S. K. Neumanna v Praze (dnes Divadlo na Palmovce), kde se přestavila jako Desdemona (W. Shakespeare, Othello), Rosalinda (W. Shakespeare, Jak se vám líbí), Líza Doolitlová (G. B. Shaw, Pygmalion), Corie Bratterová (N. Simon, Bosé nohy v parku), Emilia Marty (K. Čapek, Věc Makropulos), Královna (F. Schiller, Marie Stuartovna), Beatrice Rasponi (C. Goldoni, Sluha dvou pánů).

V roce 1972 získala angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působila až do roku 2000 a vytvořila ve světovém i českém repertoáru řadu špičkových rolí, mezi něž patří např. Monachovová (M. Gorkij, Barbaři), Marie Stuartovna (R. Bolt, Ať žije královna), Královna (W. Shakespeare, Hamlet), Pheobe Riceová (J. Osborne, Komik), Paní Hošková (W.Shakespeare, Veselé windsorské paničky), Alžběta (W. Shakespeare, Richard III.), Gizela (I.Örkény , Kočičí hra), Blanka z Valois (O. Daněk, Jak je snadné vládnout), Lasička (P. Kohout, R. Rolland, Král Colas), Slečna Prismová (O.Wilde, Jak je důležité míti Filipa), Myriam (K. Sidon, Shapira).

Od roku 2000 hostovala v divadlech Na Jezerce, Ungelt a Městském divadle Mladá Boleslav. Již při svých prvních divadelních zkušenostech se seznámila s režisérem Jaroslavem Dudkem, který se v roce 1960 stal jejím manželem. Bydleli spolu na Vinohradech v Blanické ulici č. 5 a vychovali spolu syna Jana.

Před kamerou debutovala Jana Štěpánková v roce 1952 postavou dcery dělníka v dramatu Otakara Vávry Nástup. Upozornila na sebe i rolí v historickém filmu Martina Friče Psohlavci (1954) , v režijním debutu Jaroslava Balíka Bomba (1957) a nebo v detektivce 105 % alibi (Vladimír Čech, 1959).

I v 60. letech představovala v českém filmu dramatické postavy, jako ve filmu Všude žijí lidé (r. Jiří Hanibal, 1960), kde hlavní roli ztvárnil její otec Zdeněk Štěpánek, zápornou postavu si zahrála v detektivce Dům ztracených duší (r. J. Hanibal, 1967). Následovala série rolí maminek malých i dospívajících dětí, jako ve snímcích Anička jde do školy (M. Vošmik, 1962) a Táto sežeň štěně (r. M. Vošmik, 1964), Červená kůlna (r. J. Hanibal, 1968), Mlčení mužů (r. J. Pinkava, 1969), či ve filmech Júlia Matuly Poslední vlak (1982) a Kariéra (1984), anebo v životopisném snímu o Josefu Mánesovi Paleta lásky (r. J. Mach, 1976).

Výraznějších rolí se dočkala až na samém sklonku socialistické kinematografie, ve filmu Strašidla z vikýře (r. R. Cvrček, 1987) a v komedii Dva lidi v ZOO (r. M. Poledňáková, 1989).  Do její polistopadové filmografie patří úspěšný vánoční hit Anděl Páně (r. J. Strach, 2005) a komedie Účastníci zájezdu (r. J. Vejdělek, 2006), Všechno nejlepší (r. M. Kotík. 2006), Mamas & Papas (r. A. Nellis, 2010), Rodinka (r. D. Klein, 2010), Kvarteto (r. M. Krobot, 2017), Doktor Martin: Záhada v Beskydech (r. Petr Zahrádka, 2018).

Mnohem větší příležitosti než kinematografie, jí však poskytla televize, kde často hrála podobně jako na jevišti v dílech svého manžela, divadelního a televizního režiséra Jaroslava Dudka (1932–2000). Velkou popularitu jí zajistily tři role v seriálech: emancipovaná maminka dvou malých raubířů v Takové normální rodince (1971) a v jejím pokračování Rodinka (2011-2012), lékařka Dana Králová v seriálech Nemocnice na kraji města (1977, 1981), Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2003) a Nemocnice na kraji města... nové osudy (2008) a vitální prostořeká babička v Ranči U Zelené sedmy (r. M. Balajka 1996–2005). Kromě toho se objevila v mnoha televizních inscenacích, filmech, cyklech (Bakaláři, Paragrafy na kolech, U nás doma, Z hříček o královnách, To nevymyslíš!, Nadměrné maličkosti) a v dalších seriálech, např. Ďáblova lest (2009), Poste restante (2009), Cukrárna (2010), Život je ples (2012), První republika (2014, 2018), Labyrint (2015) ad.

Herečka vydala též kuchařku s názvem Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová (Dona, 1994), kterou doplňuje svým poutavým vyprávěním

V roce 2009 jí udělil Václav Kalus k jejím 75. narozením Zlatou plaketu prezidenta republiky, za mimořádný umělecký přínos české kultuře. V témže roce o ní natočila filmový medailon z cyklu ČT Neobyčejné životy režisérka Alena Činčerová.

V divadle, v němž spočívalo jádro její tvůrčí práce, představovala zpočátku naivky, později emancipované mladé ženy i starší dámy. Jejím charakteristickým rysem byl kultivovaný herecký projev, daný zejména typickým vytříbeným hlasovým témbrem. Díky němu se uplatnila rovněž v rozhlase a v dabingu (obdržela Cenu Františka Filipovského za herecký výkon. 2000, Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu, 2011).

Jana Štěpánková zemřela 18.12.2018 v Praze po zápalu plic.