Jaroslav Dudek (Vinohrady)
Významný divadelní a televizní režisér, manžel herečky Jany Štěpánkové.
Narodil se 17. 1. 1932 v Turnově, zemřel 31. 8. 2000 v Praze
Divadelní a televizní režisér Jaroslav Dudek se narodil 17. ledna 1932 v Turnově, kde také vystudoval gymnázium. V roce 1954 absolvoval obor režie na pražské DAMU.
Po škole působil hned jako režisér v Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni (1954 až 1962, dnes Divadlo pod Palmovkou). Následně přešel do Divadla na Vinohradech, kde patřil k předním divadelním režisérům v letech 1962–2000. Za desítky let režíroval řadu her a svým přístupem přispěl k úspěchu a také profesionalitě naší přední divadelní scény.
K nejúspěšnějším realizacím v Divadle S. K. Neumanna patřily Don Quijote Anatolije V. Lunačarského, Moliérův Don Juan, hry Jaroslava Dietla Pohleďte, pokušení a Senohrabské grácie.
V Divadle na Vinohradech režíroval klasické kusy, jako např. shakespearovská dramata Richard III., Hamlet, Večer tříkrálový, Rostandův Cyrano z Bergeracu, Moliérův Lakomec ad. V lednu 1963 měla na Vinohradech čs. premiéru Čapkova Válka s Mloky v dramatizaci Pavla Kohouta a s podtitulem musical-mystery. Režisér Jaroslav Dudek ji realizoval jako televizní přenos z různých částí světa krátce před jeho zkázou. V samotném závěru přenesl scénickou iluzi až do hlediště, které jako by se změnilo v poslední „člověčí“ ostrůvek uprostřed Mloků. O rok později realizoval hru Pavla Kohouta August, August, august, v devadesátých letech pak Den delší než století Čingiza Ajtmatova, Kočičí hra Istvána Örkényho, nebo Taková ženská na krku od Georgese Feydeaua.
Vinohradské divadlo – jak sám Jaroslav Dudek říkal – beznadějně miloval, ale neméně úspěšný a pilný byl i v televizi, kde se od konce padesátých let zaměřil na tvorbu filmů, inscenací a především seriálů, přičemž od samého začátku spolupracoval s talentovaným scenáristou Jaroslavem Dietlem. Už v roce 1959 přispěli zásadním dílem k nejstaršímu československému televiznímu seriálu Rodina Bláhova, který byl ve své době velmi úspěšný. Oba jmenovaní tvůrci se podíleli i na dalším oblíbeném seriálu Tři chlapi v chalupě (1962–63). V roce 1965 podle scénáře Zdeňka Bláhy realizoval Dudek mysteriózní sci-fi film Byla jedna budoucnost: Podivná reportáž z přítomnosti 1965. Od konce šedesátých let pak jeho práce pro televizi zintenzívněla: jen v letech 1968–69 režíroval mj. snímky Zločin pátera Amara, Jegor Bulyčov (k němuž napsal i scénář), Kaviár jen pro přátele, včetně ceněného trezorového komediálního dramatu Vyloženě rodinná historie.
V roce 1970 vytvořil záznam Čapkovy divadelní hry Věc Makropulos, v níž zazářila jeho žena, herečka Jana Štěpánková. Ta si zahrála i v trilogii Alexandr Dumas starší po boku Vladimíra Menšíka a Jana Kačera, při jehož realizaci se Dudek po určitém období klidu znovu potkal se scenáristou Dietlem. Následně režisér vytvořili společně se scenáristkou Fan Vavřincovou populární komediální seriál Taková normální rodinka (1971), o takové normálně střelené rodině Hanákových. V tomtéž roce se duo Dudek & Dietl potkalo znovu, když stálo u zrodu téměř nekonečného seriálu krátkometrážních „diváckých příběhu ze života“ s názvem Bakaláři, jenž do poloviny osmdesátých let připravoval společně s dramaturgyní Libuší Pospíšilovou. Dudek se tak prakticky nezastavil – stal se naším nejvytěžovanějším televizním režisérem.
V roce 1972 připravil záznam dalšího klasického divadelního kusu Lakomce, oceňované bylo např. i televizní kriminální drama s Karlem Högrem Sám proti městu (1974). Další seriály byly zatíženy dobou svého vzniku, a také účastí politicky protěžovaných hereckých osobností (Žena za pultem, 1977; Plechová kavalerie, 1979). Nicméně v 70. letech vznikla pod režií Jaroslava Dudka ještě jedna legenda naší televizní tvorby – seriál Nemocnice na kraji města (1977), který je dodnes populární, úspěchu dosáhl i v Německu, ikonicky známou hudbu k němu složil Jan Klusák.
Z dalších Dudkových seriálů stojí za zmínku sci-fi Bambinot (1984) nebo několikagenerační epopej Synové a dcery Jakuba Skláře (1985), a pak domácí kriminalistické seriály (Malý pitaval z velkého města, 1986; Případ pro zvláštní skupinu, 1989), po revoluci televizní poválečné drama Hřbitov pro cizince (1991) s výraznou hereckou příležitostí pro Josefa Dvořáka.
V roce 1996 Dudek režíroval sitcom Hospoda pro televizi Nova, jeho poslední televizní realizací byl film Atentát na ministra financí (1998) s Bořivojem Navrátilem v hlavní roli.
Jaroslav Dudek byl dvakrát ženatý. Nejprve s televizní dramaturgyní Janou Dudkovou-Lohrovou, se kterou se seznámil na DAMU a měl s ní dcery Janu a Annu.
Během svého angažmá v Divadle S. K. Neumanna se sblížil s herečkou Janou Štěpánkovou, která se stala jeho druhou manželkou. Vzali se v roce 1960, vychovali spolu syna Jana a bydleli na Vinohradech v Blanické ulici č. 5.
Jaroslav Dudek zemřel 31.08.2000 (68 let) v Praze.
Datum vytvoření: 24.7.2023 12:44
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba