Miroslav Masopust (Nové Město)

Herec Miroslav Masopust se narodil v Praze do rodiny říčanského optika. Oba jeho rodiče byli vášnivými ochotníky, takže měl nejen po kom zdědit talent, ale navíc i spoustu příležitostí si oblíbit divadlo. Miroslav Masopust vystudoval v roce 1966 DAMU u profesora Miloše Nedbala. Celá jeho divadelní kariéra se odehrála v Praze. Na divadelních prknech vytvářel zpočátku komické role milovníků, poté rovněž charakterní úlohy mladých mužů a hrdinů. V roce 1966 nastoupil do prvního angažmá v Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadle pod Palmovkou) v pražské Libni. V jeho souboru pobyl pouze jedinou sezónu, kdy hrál v představeních Študáci a kantoři (režie L. Pilc) a Bezva finta (režie F. Štěpánek).

Vzápětí dostal nabídku, která se neodmítá - angažmá v souboru Divadla za branou Otomara Krejči, v němž hrál až do jeho uzavření r.1972, kdy byla scéna normalizační mocí zlikvidována. Zde se objevil v představeních: Tři sestry, Lorenzaccio, Zelený papoušek, Ivanov (režie O. Krejča) , Slavík k večeři, Ptáčník (r. J. Topol), Marná lásky snaha (r. H. Glancová).

Následně přesídlil do Městských divadel pražských a oficiálně zde působil až do roku 1991, ale i později na těchto scénách hojně hostoval. Především na jevišti Rokoka účinkoval až do své smrti. Vytvořil zde kolem 40 různorodých rolí: v režii O. Ornesta Korunní svědkyně (1972) a Sliby – chyby (1975), v představeních režiséra I. Weisse I chytráci se spálí (1972), Bílá nemoc (1973 ) , Překroč svůj stín (1974) , roku 1976 v Já taky zpívám Ameriku (režie J. Horčička), dále ve hrách v režii R. Mihuly Malované na skle (1977), Chicago (1979), Muž z kraje la Mancha (1982) , Deset malých černoušků (1983), a L. Vymětala Hlava XXII (1978), Rozhovory se Sókratem (1980) a Přelet nad hnízdem kukačky(1986). Dále ho mohli diváci vidět v nádledujících představeních:
1984 Sen noci svatojánské, režie K. Kříž, 1986 Svatá Jana, režie A. Dvořák, 1989 Zkrocení zlé ženy, režie P. Novotný, 1990 Lhář a jeho rod, režie P. Pecháček, 2001 Rychlé šípy, 2003 Rychlé šípy 2 - Sněhová mise, režie R. Bellan, 2000 Miláček Boží, 2003 Životu nebezpečné akty, režie Z. Potužil, 2005 Lovu zdar režie D. Bartůňková.

Na svou první filmovou roli si musel M- masopust počkat až do roku 1973, kdy se objevil v povídkovém filmu Maturita za školou (povídka Básník, r. J. Hník). O rok později se dočkal ztvárnění postavy taxikáře Béďi Hustolesa v dramatu Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno (1974). Pak následovala nezapomenutelná role mladého vodnického nápadníka ve filmu Václava Vorlíčka Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974). V 70. a 80. letech se jeho filmografie utěšeně rozrůstala a zahrál si v těchto filmech: Pavlínka (r. K. Kachyňa, 1974) , Příběh lásky a cti (r. O. Vávra, 1978), Princ a Večernice (r. V. Vorlíček, 1979), Dostih (1982), režie Jaroslav Soukup, Podfuk (1985), režie Jan Schmidt, Cesta do Itálie, (1985), režie Miloš Bobek, Bloudění orientačního běžce (r. J. Matula, 1986), Zkouška paměti (r. M.  Aliprandi, 1992), Nebát se a nakrást (r. F. Filip, 1999), Panic je nanic (r. I. Macharáček, 2006). Navzdory nespornému talentu i fyzickým předpokladům se ale velké role nikdy nedočkal.
Většího uplatnění však dosáhl před televizní kamerou, např. v inscenaci Čs. televize Evžen Oněgin (r. E. Sadková, 1966), režie Eva Sadková a dále zejména v pohádkách: Padla kosa na kámen (r. V. Jordánová , 1974) , Bílá kočička (r. L. Koutná , 1979) , 1982 Taneček přes dvě pekla, O Čarovné Laskonce (1987) a Pane králi, jdeme z dáli (1989) v režii Jiřiny Pokorné-Makoszové ad. Z televizních inscenací zmiňme např. Lásky hra osudná (r. M. Valová, 1974), dále Polská krev (1978), Hrabě Luxemburg (1985) a Zvláštní případ Josefa Satrana (1986) v režiích Františka Filipa či Vnitřní zrak (1988) režiséra Antonína Moskalyka. Objevil se také v cyklu Bakaláři (t1972-1986) a v tv seriálech ​​​​​​​Nemocnice na kraji města (r. Jaroslav Dudek, 1981), a hojně v seriálové tvorbě režiséra Františka Filipa​​​​​​​ Ve znamení Merkura (1978), Dnes v jednom domě (1980) , Zlá krev (1986) a Náhrdelník (1992 ). neminul ho ani seriál  30 případů majora Zemana (r. J. Sequens, 1975) ad.

Miroslav Masopust  se uplatnil často také v rozhlase („Malá mořská víla“, „Růže a prsten“ „Galerie humoru“, „Zlatovláska“, „Vyprávění o Šmoulech“, „15 případů Sherlocka Holmese“, „Nikola Šuhaj loupežník“, „Baron Blecha“ ,  „Dobrodružství ve West Poley“, „Zkáza Titaniku“, „Jenovéfa“, „Zastaveníčko“, „Krvavá svatba“, „Ze života hmyzu“, „Náměstíčko“, „Maryla“, „Lázňařky“ aj.),  i na gramofonových deskách a jiných audio nosičích („Pohádkové album“, „Milostné dialogy“, „Štěpánka a její televizní kamarádi“, „Obsluhoval jsem anglického krále“, „Neználkovy příhody“, „Noc na Karlštejně“ atd.).

Byl obsazován i do dabingových rolí. 

Ačkoliv na začátku kariéry vyrazil Miroslav Masopust strmě vzhůru, později se začal ocitat na vedlejší koleji, a to jak v rodinném životě, tak v herecké profesi. Počátkem sedmdesátých let se během jednoho natáčení seznámil s Danielou Havlíčkovou (1946–1999), se kterou se brzy vzali. Jeho manželka byla úspěšná výtvarnice, grafička a ilustrátorka, členka Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Masopust velmi těžce nesl, že jeho žena vydělává víc než on. a nenaplněné ambice začal řešit alkoholem, jehož vinou přišel o angažmá i o herecké příležitosti. Osudovou ránu mu pak život uštědřil v roce 1999, kdy jeho lásku zabila v pouhých třiapadesáti letech rakovina. Po smrti ženy se uzavřel do samoty. Nakonec začal systematicky spravovat její dílo a našel v tom nový smysl života. V té době měla jeho zesnulá žena tolik výstav, kolika se předtím za celý svůj život nedočkala. Ke konci života na něho v divadle, stejně jako ve filmu, rozhlase a televizi, už zbyly jen malé a epizodní roličky.

Miroslav Masopust zemřel ve svém pražském bytě v Žitné ulici 23 před 8. červencem 2009 ve věku 65 let.