Jiří Langer (Vinohrady)

Jiří Langer, uváděný též jako Jiří Mordechaj Ze'ev Langer (מרדכי גיאורגו לאנגר‎) se narodil 7. dubna 1894 do židovské rodiny na tehdy ještě samostatných Královských Vinohradech. Nejstarší bratr František se stal významným spisovatelem a dramatikem. Druhý bratr se jmenoval Josef (1890–1941). Langerovi nejprve bydleli v dnešní Jugoslávské, tehdy Karlově, ulici 18, čp. 599, a později v Havlíčkově, dnes Bělehradské ulici 72, čp. 201. Jiří studoval na obecné a střední škole, ale více než studium jej přitahovala hudba a také četba. František mu doporučil Otokara Březinu, Jiří přečetl celé jeho dílo, a to jej přivedlo k náboženské mystice. V nábožensky spíše vlažné rodině působil až archaicky neboť dodržoval mnohé tradiční příkazy i zvyklosti a ponořil se do židovství, naučil se hebrejsky a sedával nad starými hebrejskými tisky, zejména studoval Talmud.

Třikrát navštívil Halič, poprvé roku 1913, ale své zážitky se smíšeným pocity vypsal takto: „Spíše se vám bude zdáti, že jste na chvíli přeneseni do daleké exotické země, v níž rostou jiné květy a svítí jiné hvězdy. Do pradávných dob, v nichž skutečnost byla snem a sen skutečností…Neschůdná je cesta do říše chasidů. Cestovatel prodírající se houštinami pralesů, nezkušený a nedostatečně vyzbrojený, není větším odvážlivcem než ten, kdo se odhodlá vniknout do světa chasidského, nevzhledného, ba odpuzujícího svým podivínstvím“, a proto se záhy vrátil do Prahy, ale k chasidům jej to opět táhlo a později odjel do Haliče znovu. Tentokrát jej doprovázel významný hebraista a judaista Otto Muneles.

Přátelil se s  Franzem Kafkou, se kterým procházeli dlouho do noci starou Prahou. Kafka si do deníku zapsal několik chasidských legend, které mu Langer vyprávěl. V letech 1922 až 1935 Jiří Langer vyučoval na pražské židovské náboženské škole, z níž však později pro spory odešel. František popsal bratrovo působení: „U svých žáků byl prý učitelem velmi oblíbeným, protože byl k nim shovívavý a vždy plný humoru. Zato méně byl oblíben u představenstva školy, protože byl velmi neúřední a nedochvilný, jeho hodiny nikdy nezačínaly přesně, a když ho něco plně zaujalo v jeho soukromé práci, nepřišel vyučovat třebas několik dní.“

Roku 1923 uveřejnil práci „Die Erotik der Kabbala“ (Erotika Kabaly), kterou ovlivnily spisy Sigmunda Freunda a jeho žáků. Již roku 1930 vycházely jednou ročně v Židovském kalendáři chasidské příběhy a legendy, napsané v češtině. Následně roku 1937 Langerovi vyšla jeho nejslavnější kniha – sbírka chasidských legend nazvaná „Devět bran“, kterou poté vydala různá vydavatelství ještě několikrát. Vedle toho napsal ještě další literární díla včetně básní.

Na podzimu 1939 se Jiří odhodlal k emigraci a zamířil na Slovensko, neboť se totiž chtěl po Dunaji dostat, spolu s dalšími asi pěti tisíci Židy do Istanbulu a odtud pak až do tehdejší Palestiny. Lodě však pod různými záminkami zdržovali nacisti, až je zastihly v dunajské deltě kruté mrazy a řeka hluboko zamrzla spolu s loděmi. V rumunském přístavu Sulina pasažéry uvěznily teploty minus třicet stupňů Celsia a tyto okolnosti společně s nedostatkem jídla způsobily rozšíření různých nemocí. Tato situace trvala až do února roku 1940, kdy za pomoci českých krajanů usedlých v Rumunsku a zákroku velvyslance u britské vlády došlo k zachránění a převezení pasažérů do Istanbulu. Později se Jiřímu podařilo dorazit až do Palestiny, kde ho však sužovaly zdravotní problémy, které nastaly po zmíněné anabázi. Přes tyto nesnáze nepřestával pracovat a započal s překladem svých chasidských legend do hebrejštiny a také začal uvažovat o pokračování. K jeho největším přátelům v té době patřil Max Brod s manželkou.

Jiří Langer zemřel 12. března 1943 v Tel Avivu a jeho ostatky spočinuly na hřbitově Nachalat Jicchak v Giv'atajim.