Františka Vrbenská (Nové Město)

PhDr. Františka Vrbenská, rozená Beerová, se narodila 25. července 1952 v Praze. Po maturitě na gymnáziu Botičská v roce 1971 absolvovala dvouletou nástavbu s maturitou na Střední knihovnické škole. V roce 1979 ukončila studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru vědecké informace.  

Od roku 1973 pracovala v informačním středisku Institutu řízení, v letech 1985 až 1991 zde působila jako vedoucí knihovny. Od roku 1991 pracovala jako knihovnice v národním programu ochrany knihovních fondů v Národní knihovně v Praze (od roku 1995 nese tato knihovna název - Národní knihovna České republiky). Tuto činnost vykonávala v Praze-Hostivaři do roku 2011. V této době se podílela například na projektech Digitalizace mikromédií, Optimalizace nástrojů pro digitalizaci tištěných dokumentů ohrožených degradací kyselého papíru, Záchrana neperiodických bohemikálních dokumentů 19. stol. ohrožených degradací papíru nebo Vývoj víceúčelové vakuové komory. Koordinovala také pomoc knihovnám, které byly postiženy povodněmi. Dále přednášela na seminářích a konferencích v oblasti knihovnictví. V letech 1994 až 2005 zastupovala Českou republiku v European Register of Microform And Digital Masters, v letech 2001 až 2011 byla členem Českého komitétu Modrý štít. 

Je autorkou 14 knih, řady novel, povídek, ale i odborných a populárně naučných článků. Rovněž je autorkou odborných statí z oblasti vědeckých informací a knihovnictví, které vyšly ve sbornících nebo odborných periodikách (např. Čtenář, Knihovní obzor, Ikaros, Národní knihovna).  

Řada fanoušků science fiction a fantasy jí však zná jako autorku mnoha knih a povídek. S psaním příběhů začala již v dětství, ale první texty jí vyšly v polovině 80. let 20. století. Jednalo se např. o povídky Zlatý faraón 2034 , Ve čtvrtek bude konec světa nebo Čas má hadí zuby. Poté se nakrátko v oblasti beletrie odmlčela, aby v roce 1991 přišla s veleúspěšnou historickou fantasy Labyrint půlnočního draka – Král z Hlubiny půlnoci. Za toto dílo obdržela roku 1995 rytířský titul v soutěži O nejlepší fantasy klubu Julese Vernea, ale ke knižnímu vydání románu došlo až roku 1998. Mezitím se v letech 1994 až 1996 autorsky spolupodílela historickými příběhy s prvky fantasy na třídílné publikaci Čas hradů v Čechách. Románová fantasy Labyrint půlnočního draka se nakonec dočkala tří dílů, kromě knihy Král z Hlubiny půlnoci, se jednalo o Kamenný vodopád a Věž mlčení. Společně s Leonardem Medkem napsali historický román s prvky fantasy nazvaný Stín modrého býka. Zařadila se také mezi autory v románovém seriálu Mark Stone, pro který spolu s Miroslavem Zachariášem vytvořili dílo Oheň v kapradí. Román Vítr v piniích, který vytvořila společně s Jakubem D. Kočím, byl oceněn Akademií SFFH jako nejlepší původní kniha roku 2009, stejnou cenu získal také od čtenářů v soutěži Aeronautilus. V roce 2011 vyšla její kniha Naganty a vlčí máky, která je osmnáctým dílem úspěšné série Agent JFK; jako první zde beletrizovala postavu Jaroslava Haška. Další autorčin svazek z této série je připraven k vydání. Dále napsala s Lucií Lukačovičovou knihu Hořící kůň ze středověkého Španělska. S Karlem Dudkem vydala populárně naučné Ztracené dějiny Prahy, kde se věnovala Edwardu Kelleymu a fenoménu Bruncvíka (2019). S bohemistkou Zuzanou Hlouškovou se podílela na světově unikátní čtyřdílné antologii padesáti dvou českých a slovenských spisovatelek v žánru fantastiky (Žena se lvem, Žena se sovou, Žena s drakem, Žena s labutí doprovázené sadou uměleckých tarotových karet). S básnířkou a spisovatelkou Olgou Nytrovou vytvořila básnickou sbírku Instrukce k věčnosti, s básníkem a editorem Vladimírem Stiborem poetickou knížku Polibky nepřátel. 

Její povídky vyšly v četných sbornících (např. antologie Česká fantasy 2003 - Jednomu lásku, druhému smrt, antologie Agent JFK 33: Soumrak světů - Hodina kralovraha nebo Hlubiny města – Luna ve spletitých uličkách) a časopisech: například Dech draka, Ikarie, XB-1, Pevnost. Přispívá do internetového literárního časopisu Divoké víno. Esejemi a literárními úvahami doprovází prozaické a poetické tituly. Převážně historické non-fiction texty publikuje v časopisech (XB-1, Pevnost, Záhady života, Přísně tajné) a ve sbornících (např. Vodňansko a Vodňany). 

Z dalších ocenění získala v roce 2001 cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu a ve stejném roce i cenu Istroconu. V roce 2008 byla za celoživotní práci a přínos pro rozvoj žánru fantastiky oceněna organizací Československý fandom cenou Mlok za zásluhy. 

Františka Vrbenská se aktivně angažuje ve fandomu, také jako lektorka, recenzentka a porotkyně literárních soutěží. Často přednáší v České a Slovenské republice na setkáních příznivců fantastiky, na různých kulturních akcích, v muzeích a knihovnách. 

Je členkou Československého fandomu, Obce spisovatelů ČR, v jehož výboru působí, v r. 2017 vstoupila do Klubu autorů literatury faktu. Zastává post redaktorky v literárním časopise XB-1. 

Svého manžela Milana Vrbenského si vzala v roce 1978 a v Praze 2 v domě u řeky Vltavy ( Nové Město, Trojická ul.) vychovali dvě děti – Jiřího (1980) a Annu (1981). Je trojnásobnou babičkou.