Petr Bezruč (Vinohrady)

Tento básník pocházel ze Slezska, ale s  Královskými Vinohrady, resp. Prahou 2 byl také svým způsobem silně svázán. Jeho jméno nesla v letech 1928 až 2016 severní část původního Městského sadu, poté přejmenovaná na Sady bratří Čapků, a v zeleni se nacházela bronzová busta Petra Bezruče, kterou vytvořila sochařka Jaroslava Lukešová. Po slezském bardovi se dodnes jmenuje jižní část tohoto parku, která však spadá do Městské části Praha 10.

Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil dne 15. září 1867 v Opavě do rodiny učitele a filologa Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové, rozené Brožkové. Roku 1873 se rodina přestěhovala do Brna, ale každé léto malý Vladimír trávil v Háji u Opavy. Roku 1881 začal Vladimír Vašek navštěvovat tehdejší Slovanské gymnázium v Brně, tedy dnešní Gymnázium Kapitána Jaroše a po absolvování gymnázia uvažoval o vstupu do kláštera, nakonec se však rozhodl pro studium klasické filologie.

V letech 1885 až 1888 studoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, studia však nedokončil. Získal během nich zálibu v antice i etymologii a mezi jeho učitele patřili Josef Durdík, Jaroslav Goll nebo Otakar Hostinský. V této době trávil nejvíce času v hospodách i kavárnách a více než studiu se věnoval večírkům se spolužáky.

Roku 1888 se vrátil do Brna a z této doby také pochází „Studie z Café Lustig“, kterou otiskl časopis Švanda dudák během roku 1889 pod pseudonymem Ratibor Suk. V témže roce začal pracovat na poště, ale teprve roku 1891 složil úřednickou zkoušku, která mu zaručila platový postup, a po ní jej ihned přidělili na poštu v Místku, kde pobýval v letech 1891 až 1893. Zde se seznámil s Ondřejem Boleslavem Petrem, učitelem a divadelníkem. Oba psali básně a chodili po kraji, kde Petr seznamoval Vaška s historií a obyvatelstvem. Také díky němu poznal Maryčku Sagonovou, svou nešťastnou láskou. Později se zamiloval do Dody Bezručové a Vaškův pseudonym Petr Bezruč právě odkazuje ke jménům Petr a Bezručová.

Roku 1899 začal pod tímto pseudonymem posílat své básně do časopisu Čas a na počátku 20. století začalo vycházet jeho nejvýznamnější dílo. Nejprve roku 1903 jako „Slezské číslo“ v Knihovničce Času a teprve po rozšíření získalo roku 1909 svůj proslulý název „Slezské písně“, který uvádějí i pozdější vydání. Tato sbírka sestává z více než osmdesáti básní, mezi nimiž nalezneme i jednu, kriticky zmiňující hlavní město, nazvanou „Praga caput regni“, ale v naprosté většině se autor věnoval Slezsku. Tři básně, včetně jedné z nejznámějších „Maryčku Magdónovou“, zhudebnil skladatel Leoš Janáček.

Roku 1924 se Vašek/Bezruč stal členem Moravského kola spisovatelů, kde působil až do roku 1948, a závěr svého života prožil v Kostelci na Hané. Zemřel 17. února 1958 v olomoucké nemocnici a pochován byl na opavském hřbitově v Otické ulici pod náhrobkem ze slezské žuly se sedící sochou slezské ženy. Bezručova jedinečnost spočívala ve spojení národní tradice 19. století s Českou modernou.