Franz Kafka (Vinohrady)

Franz Kafka se řadí mezi nejvýznamnější německy píšící prozaiky první poloviny 20. století. Jeho tvorba je přitom pevně svázána s Prahou, kde prožil větší část svého života. Jeho romány, povídky, novely a korespondence se staly po druhé světové válce světově proslulými, zatímco ve svém rodišti zůstával dlouho opomíjeným autorem. Představuje také nejznámější postavu okruhu spisovatelů Pražské německé literatury, se kterým jej pojilo především blízké přátelství s Maxem Brodem.

Franz Kafka se narodil v rodině židovského obchodníka původem z jižních Čech. Dětství strávil v okolí Staroměstského náměstí, od kterého se příliš nevzdálil, i když rodina často měnila svoje bydliště. Ve svém deníku Kafka později toto prostředí nazval "nejkrásnější dekorací celé země a všech dob". Jeho život i tvorbu poznamenal složitý vztah s otcem. Díky své citlivé a jemné povaze trpěl Kafka vůči svému praktickému a energickému otci od mládí pocity útisku a méněcennosti. Tento vztah se později odrazil v jeho prvních literárních textech, například v povídce Ortel (Das Urteil, 1916), nebo v neodeslaném a až posmrtně publikovaném Dopisu otci (Brief an den Vater, 1919).

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, červen 2024

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Cesty Kafkovy životní dráhy i literárního odkazu jsou dodnes provázeny řadou zvratů a nejasností. Kafka pracoval po získání doktorátu práv a krátké soudní praxi jako pojišťovací úředník. Většinu své aktivní kariéry strávil jako zaměstnanec Dělnické úrazové pojišťovny pro království České v Praze. Přestože pocházel z německy mluvící rodiny, výborná znalost češtiny mu usnadňovala plnění jeho pracovních povinností po továrnách v celé zemi. Průmyslové prostředí se mu však zřejmě stalo osudným, když se v roce 1917 nakazil tuberkulózou.

Zatímco v práci byl Kafka výkonným a ceněným úředníkem, v soukromí jej stále více přitahovalo poslání spisovatele. Nemoc a literární práce silně ovlivnily jeho osobní život. Svou známost s Felice Bauerovou ukončil po dvakrát zrušeném zasnoubení. Od roku 1917 pobýval ze zdravotních důvodů u své sestry Ottly v Siřemi u Žatce, později v různých sanatoriích. V letech 1919-20 se přátelil s Julií Wohryzkovou, dcerou šámese Vinohradské synagogy. Z plánované svatby, proti které se vehementně postavil Kafkův otec, nakonec sešlo. Na ukončení tohoto vztahu pravděpodobně sehrálo roli i Kafkovo seznámení s Milenou Jesenskou. V roce 1922 byl Kafka ze zdravotních důvodů penzionován. V roce 1923 se na Baltu seznámil s polskou židovskou dívkou Dorou Dymantovou, se kterou se ještě nakrátko přestěhoval do Berlína. Po prudkém zhoršení Kafkova zdravotního stavu ho však rodina poslala do sanatoria v Kierlingu u Vídně, kde 3. června 1924 zemřel.

Za Kafkova života vyšlo pouze šest jeho literárních děl. Nejranější práce spisovatel sám zničil, řada jeho textů také zůstala nedokončena. Svého přítele Maxe Broda pak pověřil zničením svého díla. Brodovou zásluhou však byly posmrtně vydány alespoň Kafkovy nejzralejší práce. Až po druhé světové válce, kdy začal vzrůstat mezinárodní zájem o spisovatele, začaly být systematicky zpracovávány všechny jeho texty, včetně pozoruhodných deníků a obsáhlé korespondence.

Těžiště Kafkovy tvorby leží v povídkách a několika románech. Kafkovy jazykově náročné a nejednoznačné texty reflektují úzkosti a absurditu moderního průmyslového a byrokratického světa, do něhož měl díky své civilní profesi blízký vhled. Asi nejznámější je autorova povídka Proměna z roku 1915 (Die Verwandlung), ve které je vylíčena proměna vypravěče v odporný hmyz. Také v dalších povídkách je tématizována odcizenost moderního světa, například v textu V kárném táboře (1919, In der Strafkolonie) nebo Umělec v hladovění (Ein Hungerkünstler).

V Kafkově tvorbě se také často nepřímo odráží spisovateli důvěrně známé prostředí Prahy s tajemnými zákoutími středověkého města, starobylými paláci, ale i se špinavými dělnickými předměstími. Platí to zejména o jeho "pražském" románu Proces (1925, Der Prozess).  Dalšími Kafkovými romány jsou Zámek (Das Schloß, 1921-22) a Amerika (původně Der Verschollene, Nezvěstný 1912-14).  Přestože svět Kafkových románů tone v poněkud pochmurné atmosféře, připomínající úzkostný polosen prolínající se realitou, jsou jeho texty také často protkány jemným humorem a ironií.

Za svého života se Franz Kafka jako člen pražské německojazyčné a židovské komunity aktivně účastnil společenského a kulturního života, navštěvoval kavárny, kina, přednášky. Po válce byl však ve svém rodném městě u komunistického režimu v nemilosti, ať již pro svůj původ či obtížně srozumitelné dílo. Až v šedesátých letech byl u nás Kafka znovu pozvolna vydáván a objevován literárními vědci. Teprve po roce 1989 však mohl být význam tohoto pozoruhodného pražského rodáka plně doceněn.

Třebaže Kafka je tradičně spojován se Starým městem, Zlatou uličkou na Hradčanech a dalšími lokalitami na území dnešní Prahy 1, bylo by chybou myslet si, že se nepohyboval mimo tuto oblast. S Prahou 2 ho spojuje přechodný pobyt v bytě sestry Elli na začátku první světové války, kdy švagr Karl Hermann narukoval, a sestra s dětmi se uchýlila k rodičům. Jedná se o rohový dům v dnešní Polské ulici č. 1532/48 (tehdy Nerudova), roh s ulicí U Kanálky (tehdy Kanálská), kde jej připomíná malá pamětní destička (Kafkova Kapka). V tomto bytě Kafka intenzivně pracoval na svých textech Nezvěstný a Proces, napsal zde také povídku V kárném táboře. Po válce Kafku na Vinohrady přivedla známost s Julií Wohryzkovou, častým cílem jejich procházek se staly Riegrovy sady.