Pavel Švanda ze Semčic (Vinohrady)

Lásku k divadelnictví získal v rodině, jeho otec byl ochotnickým divadelníkem a jeho ženou se později stala herečka Eliška Pešková. Pavel Švanda vystudoval gymnázium na Malé Straně a filosofii. Následně vstoupil do kněžského semináře, v němž se seznámil s Josefem Kajetánem Tylem a dalšími literáty. Po odchodu ze semináře v roce 1848 pracoval jako magistrátní úředník, novinář a učitel češtiny. Ve svých čtyřiadvaceti letech se seznámil s německou divadelní ochotnicí a členkou německé zemské činohry Ninou Herbstovou, od srpna 1849 vystupující jako Eliška Pešková. To v něm prohloubilo zájem o divadlo.

V roce 1862 se stal ve Stavovském divadle dramaturgem českých představení a později šéfem činohry Prozatímního divadla. V roce 1864 po nástupu německého ředitele do Prozatímního divadla se Švanda na popud E. Peškové rozhodl zorganizovat vlastní divadelní soubor, který během čtyř měsíců sehrál v Berouně a v Plzni 56 činoher v počtu 172 představení. Švandův soubor od roku 1862 působil v zimě v Plzni a v létě v Praze, kde roku 1869 nechal Švanda postavit na Královských Vinohradech novou arénu, nesoucí název dle majitele usedlosti, kde stála, Pštroska.

V roce 1871 založil novou arénu na Smíchově, kde měla premiéru v roce 1878 opera Šelma sedlák, kterou osobně dirigoval její skladatel Antonín Dvořák. V říjnu 1881 otevřel na nároží ulic Štefánikovy a Holečkovy na Smíchově v restauraci U Libuše Intimní divadlo a záhy, o tři domy dále, přesunul stálou scénu divadla, zvaného od poloviny minulého století jako Realistické do dnešního Švandova divadla. Švanda působil od roku 1886 v Brně Na Veveří. Po pěti letech úspěšné činnosti však v roce 1891 raněn mrtvicí zemřel. Eliška Pešková zemřela 24. května 1895. Oba manželé jsou pochováni na Vyšehradském hřbitově v hrobě 2-16.  Jejich syn dr. Karel Švanda (1867-1928) byl spisovatel, jeho druhá manželka Ema Švandová byla herečka a oba pokračovali jako divadelní ředitelé. Pavel Švanda ze Semčic vysoko pozvedl úroveň kočovného divadla, stál u zrodu divadel v Plzni a v Brně a vychoval mnoho význačných českých herců, například Eduarda Vojana a Hanu Kvapilovou. Premiérově inscenoval na svých scénách díla E. Zoly, H. Ibsena a dalších světových autorů.