Tomáš Černý

Tomáš Černý vystudoval Akademické gymnázium a právnickou fakultu, kde získal roku 1862 titul JUDr a nastoupil do advokátní kanceláře českého vlastence, advokáta, politika a profesora Univerzity Karlovy Josefa Františka Friče (1804-1876). Zároveň se stal jednatelem pražského Sokola a v roce 1864 byl zvolen do funkce náměstka starosty, jímž byl  Jindřich Fügner jeho osobní přítel. V roce 1869 si otevřel vlastní advokátní kancelář.  Obhajoval především redaktory Národních listů a Pokroku. Po Fügnerově smrti se mu podařilo odvrátit od Sokola hmotné nesnáze a nástrahy. Sokolská jednota jej zvolila v roce 1872 za svého starostu, kteroužto funkci vykonával po dobu deseti let. Od roku 1871 byl rovněž členem sboru obecních starších Prahy, od roku 1880 náměstkem starosty a v letech 1882 až 1885 byl zvolen starostou hlavního města Prahy. Stal se vlastně prvním starostou v tomto úřadě, když předtím tuto funkci vykonávali purkmistři. Za jeho starostování se k Praze připojil Vyšehrad a Holešovice-Bubny. Pražská radnice za jeho působení zakoupila i pražský Slovanský ostrov, petřínské sady Nebozízek a Brožíkův rozměrný obraz Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým. V roce 1883 bylo otevřeno Muzeum hlavního města Prahy a o dva roky později začala s asanace Josefova.

Byl zvolen i poslancem do zemského sněmu a podílel se na založení ryze české Zemské banky království Českého, v níž působil jako náměstek generálního ředitele. Rovněž byl významným členem Svatoboru, kde byl členem ředitelstva a pokladníkem. Jeho syn Vratislav Černý (1871–1933) byl rovněž pokladníkem Svatoboru a v letech 1929 až 1933 jeho starostou. V roce 1868 se Tomáš Černý oženil s Marií Horáčkovou (dcerou zemského advokáta), která se narodila 16. srpna 1848 a zemřela 22. června 1930. Jeho dcera Marie (Jelena) se později provdala za významného pražského architekta Osvalda Polívku. Tomáš Černý se stal coby strýc poručníkem Ivana Hálka, syna Vítězslava Hálka, který zesnul, když byly Ivanovi dva roky.

Pohřben je v  rodinném hrobu zemského advokáta dr. Horáčka na Vyšehradském hřbitově č. 9-26.