Hrob Tomáše Černého a Vítězslava Hálka, Vyšehradský hřbitov č. 9-26 (Vyšehrad)

Tomáš Černý vystudoval Akademické gymnázium a právnickou fakultu. V roce 1869 si otevřel vlastní advokátní kancelář.  Obhajoval především redaktory Národních listů a Pokroku. Byl osobním přítelem Jindřicha Fügnera a jeho osobnost je spjata především se Sokolem pražským. V roce 1862 byl Černý zvolen do výboru a o rok později se stal náměstkem Sokola. Po Fügnerově smrti se mu podařilo odvrátit od Sokola hmotné nesnáze a nástrahy. Sokolská jednota jej zvolila v roce 1872 za svého starostu, kteroužto funkci vykonával po dobu deseti let. Od roku 1871 byl rovněž členem sboru obecních starších Prahy, od roku 1880 náměstkem starosty a v letech 1882 až 1885 byl zvolen starostou hlavního města Prahy. Stal se vlastně prvním starostou v tomto úřadě, když předtím tuto funkci vykonávali purkmistři. Za jeho starostování se k Praze připojil Vyšehrad a Holešovice-Bubny. Byl zvolen i poslancem do zemského sněmu a podílel se na založení ryze české Zemské banky království Českého, v níž působil jako náměstek generálního ředitele. Rovněž byl významným členem Svatoboru, kde byl členem ředitelstva a pokladníkem. Jeho syn Vratislav Černý (1871–1933) byl rovněž pokladníkem Svatoboru a v letech 1929 až 1933 jeho starostou. V roce 1868 se Tomáš Černý oženil s Marií Horáčkovou (dcerou zemského advokáta), která se narodila 16. srpna 1848 a zemřela 22. června 1930. Hrob na Vyšehradském hřbitově náležel od počátku rodině zemského advokáta dr. Horáčka.

Vítězslav Hálek je považován spolu s Janem Nerudou za zakladatele moderní české poezie. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Věnoval se novinářské a literární činnosti. Redigoval almanach Máj, byl redaktorem Národních listů a časopisu Lumír. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Spolu s Janem Nerudou se podílel na vydávání časopisu Květy. Jeho dramatem Král Vukašín zahajovalo v r. 1862 svou činnost Prozatímní divadlo. Byl mnohostranně činný jako novinář, fejetonista, povídkář i dramatik. V jeho poezii je převažující optimismus, patrně jako výsledek celoživotně šťastného vztahu s Dorotkou Horáčkovou, s níž se oženil v roce 1865.

Vítězslav Hálek byl původně pochován v řadě u kostela sv. Petra a Pavla, vedle hrobu, kde je dnes pohřben redaktor Josef Anýž (hrob č. 6-6). Literatura uvádí toto místo posledního odpočinku jako hrob Vítězslava Hálka ještě k roku 1894. Teprve později byl přenesen na současné místo, kde je pochován jeho tchán, zemský advokát JUDr. Horáček se ženou a se synem a rodina jeho švagra Tomáše Černého. Na hrobě byla umístěna mramorová schránka s Hálkovým jménem.