Jiří Stivín (Vinohrady)

Jiří Stivín se narodil v rodině technického úředníka a herečky Evy Svobodové. Po jedenáctiletce (Smíchov, maturita 1959), pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako rekvizitář, pak vystudoval obor filmový a televizní obraz na Filmové fakultě Akademie múzických umění v Praze (1961–65). Po absolutoriu se věnoval hudbě a původnímu oboru jen příležitostně. Od sedmi let se učil hrát na housle, ale hlouběji se dostal k hudbě až v době dospívání (zobcová flétna). Hře na příčnou flétnu se pak učil soukromě u  Milana Munclingera a  Jiřího Válka. Ve hře na saxofony je v podstatě samoukem, právě tak jako ve hře na řadu dalších nástrojů. Hudební vzdělání si doplňoval v Praze na tzv. Lidová konzervatoři (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka), na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze (studium skladby nedokončil) a v kursu v Londýně na Royal Academy of Music (1969).

Vystupoval v průkopnické český beatové kapele Sputnici (1961–62), na jazzové scéně získával zkušenosti jako saxofonista v souboru Jazztet, v Orchestru Elektromontážních závodů, ve Velkém tanečním orchestru Tesly Karlín, v činoherním orchestříku Hudebního divadla v Nuslích. Společně s Martinem Kratochvílem založil formaci Jazz Q a experimentoval s free jazzem. V letech 1965–67 Stivín vykonával prezenční vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. V letech 1967–68 byl členem jazzového souboru Karla Velebného SHQ, s nímž poprvé nahrával na gramofonové desky. V hudebnické soutěži, konané v rámci pražského jazzového festivalu 1967, zvítězil v kategorii saxofony a rovněž v kategorii jiné nástroje (flétna). Koncem šedesátých let při studiu v Londýně spolupracoval se souborem Scratch Orchestra, který byl zaměřen na Musica Nova. S formací Jazz Q Stivín dvakrát zvítězil na jazzovém festivalu ve španělském San Sebastianu, s rockovým ansámblem Blue Effect nahrál Jazz Q album Coniunctio, v němž se  uplatnil i skladatelsky. Avantgardní soudobé hudbě se věnoval již před londýnským pobytem, když hrával v pražské skupině Quax, vedené Petrem Kotíkem a zaměřené rovněž na Novou hudbu.

Toto heslo se nachází na herní trase Dvojka ladí jazz v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

V roce 1970 zformoval trio pod názvem Stivín & Co. Jazz Systém (k tomuto označení se v různých obměnách vracel i později. Stivín spolupracoval s různými tělesy , např. s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, festivalovými a studiovými big bandy Václava Zahradníka atp.; v letech 1970–73 byl členem a sólistou orchestru činohry Národního divadla. Tehdy se též  prezentoval pozoruhodným freejazzovým albem Pět ran do čepice, na němž s ním spolupracovali též renomovaní zahraniční hudebníci.

Další významnou etapu kariéry představovala činnost dua System Tandem, které utvořil 1972 s kytaristou Rudolfem Daškem. Vystoupili na četných festivalech doma i v zahraničí, uspořádali stovky koncertů, nahráli několik alb (např. Koncert v Lublani), výrazně se uplatňovali v anketách jazzových časopisů, obdrželi  různá ocenění. Stivín byl úspěšný zejména v kategoriích flétnisté a multiinstrumentalisté, oceňována byla zejména jeho virtuozita, improvizační schopnost, charismatické vystupování.

Od roku 1975 činnost dua ustala a Stivín se zaměřil na sólové hraní, působení v ad hoc sestavovaných formacích, kompoziční činnost, organizování hudebních happeningů a rovněž na práci v oblasti interpretace vážné hudby. Tehdy spolupracoval s jazzovými klavíristy Gabrielem Jonášem , Michaelem Kocábem a Milanem Svobodou, s kontrabasistou Ondřejem Soukupem aj. Občas vystupoval sám za doprovodu magnetofonových nahrávek. Novou etapu v tvorbě koncepčních alb zahájilo album Zvěrokruh, kde spolupracoval nejenom s Jonášem, ale i s hudebníky z oblasti vážné hudby (Kühnův smíšený sbor a Talichovo kvarteto). Pokračoval dvojalbem Výlety, na němž Stivín spolupracoval se  švýcarským perkusionistou Pierre Favrem (později též Excursions II) ,  i dalšími alby z osmdesátých a devadesátých let (Status quo vadis , Alchymia musicae). Tehdy Stivín častěji nahrával s perkusionistou Alanem Vitoušem a zpěvačkou Mirkou Křivánkovou (Zrcadlení), vystupoval i v neobvyklých kombinacích s hudebníky z oblasti vážné hudby ( Milan Munclinger, Slovenský komorní orchestr Bohdana Warchala atd.), folku (Vladimír Merta , Iva Bittová a další) apod.

Působil i v různých dalších ansámblech (mimo jiné Pražský big band Milana Svobody, Česko-polský big band téhož dirigenta), spoluprácoval na projektech (např. album Interjazz 4 – Starý dobrý cirkus), vystupoval v duu s Ali Haurandem, v European Jazz Ensemble a s dalšími evropskými hudebníky. Od roku 1985 je jeho stabilní formací Jiří Stivín & Co Jazz Quartet (J.Stivín, J.Šindler, W.Tichota, M.Hejna/J.Stivín jr.), se kterou vystupuje v pražských jazzových klubech i na zahraničních jazzových pódiech včetně festivalů.

Stivínova činnost v oblasti vážné hudby byla inspirována působením v ansámblech pěstujících hudbu starou, zejména barokní (Ars rediviva , Pražští madrigalisté). V novější době se okruh interpretů vážné hudby, s nimiž spolupracuje, rozšířil generačně i stylově a zahrnuje špičky naší scény. Stivín se věnoval i dílům meziválečné avantgardy a často uváděl (i v premiérách) skladby současných českých autorů. Stivín s oblibou interpretuje flétnové kompozice barokních autorů. V osmdesátých letech zformoval ad hoc sestavovaný ansámbl Collegium quodlibet, který se uplatňuje při jím koncipovaných a uváděných pořadech Pocta sv. Cecilii , dále různě v rozhlase a televizi, a to doma i v zahraničí.

Skladatelskou činnost Stivín započal jazzovými tématy, později však komponuje i rozsáhlejší, často suitově organizované skladby-nahrávky, jež oscilují na pomezí jazzu a vážné hudby. Velkou část svých kompozičních aktivit věnoval  hudbě pro divadlo, televizi, film. Vytvořil hudby k řadě celovečerních filmů (Co je vám, doktore , Jako jed , Antonyho šance , Bumerang , Pevnost), dále k dokumentům (např. Každý den má svoje jméno – Juraj Jakubisko , Občan Havel – Jan Novák), k filmům animovaným, kresleným apod.

Významná je i Stivínova činnost hudebně pedagogická a osvětová. Uplatnil se jako účastník a pedagog různých tvůrčích dílen a kurzů, k nimž patřily zejména kurzy České hudební společnosti v Bechyni a České jazzové společnosti ve Frýdlantu v Čechách. Hře na zobcovou flétnu vyučoval na pražské konzervatoři (1985–91). Pro koncertní jednatelství FOK (i pro jiné agentury) pořádá četné koncertní cykly s průvodním slovem, dále koncerty pro děti, kde využívá i videoprojekce, které si sám vytváří. K jeho aktivitám patří i  působení v odborných festivalových porotách, v hudebnických organizacích. Výrazným Stivínovým počinem je zřízení občanského sdružení Centrum pro improvizaci v umění v jeho sídle ve Všenorech (u Prahy), kde pořádá workshopy (Cap-art) se zaměřením nejenom na hudbu, ale i na výtvarná umění, tanec a multimedia.

Stivín se naučil se hrát na celou řadu nástrojů (multiinstrumentalista). Některé netradiční si sám vyrábí. Široký je i rozptyl jeho stylových prostředků, využívání improvizace, barev i technických prostředků. Zaujal v hudebním dění  přední místo díky své vytrvalosti, houževnatosti i nesčetným zájmům, kreativitě a chuti experimentovat a překračovat pomyslné hranice mezi žánry. Nejen hudbou, ale i svým charismatem, nadhledem a smyslem pro humor dokáže zaujmout široké publikum. Dne 28. 10. 2007 mu prezident ČR Václav Klaus udělil Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Jiří Stivín je spjat s řadou míst v Praze 2, kde bydlel nebo užíval ateliér - Balbínova 21 (1949-1965), Na Rybníčku 12 (1965-1983), Rybalkova (do r. 1989), Vyšehradská (ateliér). Dnes žije ve Všenorech. Díky příbuzenským vazbám lze hovořit o široké umělecké rodině. Maminkou Jiřího Stivína byla známá česká televizní a filmová herečka paní Eva Svobodová, jeho sestra Zuzana je bývalá česká herečka, někdejší členka Divadla Na Zábradlí. Stivínova dcera Zuzana je také herečkou a zpěvačkou, jeho dcera Markéta je flétnistka, syn Jiří hraje na bicí nástroje a druhý syn Adam na baskytaru. Někteří rovněž žijí či působí v Praze 2. Stivínovým mladším bratrancem je jazzman Milan Svoboda.