Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (Nové Město)

Historie:

Založení Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy bylo logickým vyústěním rozvoje přírodních věd v českých zemích. Počátky sahají až do doby založení univerzity v roce 1348. Přírodní vědy byly dlouho spjaty s lékařstvím a filosofií. V historii zde působila řada význačných osobností patřících k evropské špičce (v 19. století např. Jan Evangelista Purkyně). Ve druhé polovině 19. století rostla potřeba vysokoškolsky vzdělaných odborníků, česká věda se postupně emancipovala. Významným mezníkem bylo rozdělení stávající Karlo-Ferdinandovy univerzity roku 1882 na českou a německou.

• Na filosofické fakultě působily v oblasti přírodních věd osobnosti: matematik prof. František J. Studnička (1836–1903), fyzik prof. Čeněk Strouhal (1850–1922), chemik prof. Vojtěch Šafařík (1829–1902), botanik prof. L. Čelakovský, zoolog  A. Frič, mineralog prof. K. Vrba, geolog prof. Jan Krejčí (1825–1887) a další.

Česká přírodověda byla na počátku 20. století zcela na úrovni jiných vysokoškolských pracovišť v Evropě a ukazovalo se, že pro další rozvoj přírodovědných oborů je rámec filozofické fakulty svazující. V roce 1908 podali čeští přírodovědci (zejména Bohumil Němec , František Slavík a Karel Petr) návrh na rozdělení filozofické fakulty a vytvoření nové přírodovědecké fakulty. Oddálení přinesla první světová válka, avšak po vzniku samostatného Československa byla jednání obnovena v konextu reorganizace vysokého školství a vědy. Zřízení samostatné Přírodovědecké fakulty bylo vyhlášeno 24. června 1920.

Přírodovědecká fakulta se stala pátou fakultou Univerzity Karlovy. Fakulta zajišťovala studium matematiky, fyziky, chemie, biologie, geologie a geografie. Prvním děkanem fakulty se stal matematik Karel Petr. Absolventům byl udělován titul RNDr. Při vzniku získala fakulta budovy v rozsáhlém velkoryse rozvrženém areálu s botanickou zahradou na pražském Albertově. V meziválečném období byla Přírodovědecká fakulta se svými 18 ústavy a čtyřmi semináři pracovištěm, které řadilo mezi evropskou špičku.

• Mezi osobnostmi, které zde v meziválečném období působily, lze jmenovat profesora botaniky Bohumila Němce (1873–1966), mineraloga Františka Slavíka (1876–1957), fyzikálního chemika Jaroslava Heyrovského (1890–1967), nositele Nobelovy ceny, zoologa Julia Komárka (1892–1955), filozofa Emanuela Rádla (1873–1942), antropologa Jindřicha Matiegku (1862–1941; parazitologa Otto Jírovce (1907–1972), botanika Karla Domina (1882–1953), profesora genetiky Artura Brožka (1882–1934) a jeho pokračovatele Karla Hrubého (1910–1962), geologa Radima Kettnera (1891–1967), geografy Václava Švamberu (1866–1939) a Viktora Dvorského (1882–1960), demografa Antonína Boháče (1882–1950), chemika Bohuslava Braunera (1855–1935) a mnoho dalších.

Německá okupace českých zemí v březnu 1939 vedla k destrukci vysokého školství. Po protestech proti okupační moci 28. října 1939, smrti Jana Opletala a studentské manifestaci na Albertově, došlo 17. listopadu 1939 k uzavření všech českých vysokých škol, tedy i Přírodovědecké fakulty. Část studentů byla pozatýkána a odvlečena do koncentračních táborů. Oběti byly i z řad profesorů.

Na jaře 1945 byla spolu s českým vysokým školstvím obnovena i přírodovědecká fakulta a vyučování započalo 18. 6. 1945. Stovky posluchačů a rychlé obnovování poničených či rozkradených sbírek představovaly slibnou budoucnost. Po únorovém převratu v roce 1948 však byla celá oblast vědy a výzkumu podřízena sovětskému modelu. Bylo vyloučeno 15 % studentů a celá řada pedagogů. V padesátých letech došlo k celé řadě administrativních změn: z fakulty byla vyčleněna výuka farmacie a později také matematiky a fyziky (za vzniku samostatných fakult), jednotlivé fakultní ústavy byly přeměněny na katedry a v roce 1959 získala fakulta přibližně stejnou organizační podobu, jakou má dodnes. V roce 1961 zde mezi jinými ukončil studia významný botanik RNDr. Václav Větvička. V období politické totality i tzv. normalizace po sovětské okupaci v roce 1968 na fakultě sice působila celá řada významných osobností, avšak fakulta jako celek spíše stagnovala.

Zlom nastal v roce 1989. Před děkanátem přírodovědecké fakulty na Albertově se 17. listopadu 1989 sešla  studentská demonstrace, jež nakonec přerostla v celonárodní událost. Studentem fakulty byl i jeden z jejich předáků , Šimon Pánek. Událost připomíná pamětní deska na budově děkanátu. Následně došlo k obrodnému hnutí, k rozvoji nabízených studijních oborů a k navázání dlouho omezované mezinárodní spolupráce se západními institucemi. Dotvořila se také struktura fakulty tak, jak je známa dnes.

Současnost:

Přírodovědná fakulta UK poskytuje bakalářské a magisterské studium biologických, geografických, geologických, chemických a environmentálních předmětů (ostatním přírodním vědám se věnuje MFF UK). Studium se uskutečňuje prezenční formou a může být buď jednooborové, sloužící k výchově vědeckých a odborných pracovníků, či víceoborové, které se týká zejména studia učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů. Výuka probíhá tzv. kreditovým systémem v souladu s pravidly European Credit Transfer System, jež usnadňují uznání předmětů po studijních pobytech v zahraničí. V současné době fakulta nabízí 9 akreditovaných studijních programů bakalářského studia a 8 studijních programů navazujícího magisterského studia.

Přírodovědecká fakulta UK se zabývá výzkumem v širokém spektru environmentálních, geologických, chemických a biologických disciplín a umisťuje se na předních místech v každoročním hodnocení výsledků výzkumných organizací v ČR.

Přírodovědecká fakulta má přibližně 900 zaměstnanců, z toho 200 profesorů a docentů. Na fakultě studuje téměř 5 tisíce studentů.

K přírodovědecké fakultě je přidružena i  Botanická zahrada Univerzity Karlovy ,  Hrdličkovo muzeum člověka,  Chlupáčovo muzeum historie Země , Mapová sbírka , Mineralogické muzeum.

(Zpracováno s využitím uvedených zdrojů PřF UK, text dr. Tomáš Hermann)