Historické střípky (24): Vinohrady na talíři III. (Vinohrady)

„Zmrzlé maso z Ameriky stojí u nás o 4 koruny více než ve zkrachovalém Rakousku. Buď je z Hamburku dále do Prahy než do Vídně, anebo je u nás dobrodineček, jenž se stará, abychom i při požívání zmrzlého masa byli náležitě dohřáti a došli tak nachlazení.“

Během krátkého období první republiky museli naši předkové postupně překonat složité poválečné období, zažili hospodářskou konjunkturu, následnou hospodářskou krizi a dramatický politický vývoj, který vyvrcholil Mnichovem. Všechny tyto události se odrazily také na tom, co lidé našli na svém pomyslném talíři. Drahota, stejně jako problémy se zásobováním, přetrvávaly také v prvních poválečných letech. V místních novinách se pravidelně objevovaly zprávy o dovozu tolik potřebných potravin: „Třicet dva vagóny bramborů, které obec vinohradská zakoupila pro své obyvatelstvo,  byly obci zemským obilním ústavem přiděleny a dojdou vbrzku na naše tržiště.“ Po válce nezmizely ani fronty prakticky na všechny druhy potravin: Taková byla situace například na jaře roku 1920: „Fronty na chléb, které se objevily tento týden v celé Velké Praze, tedy i u nás na Vinohradech, jsou nejkřiklavějším dokumentem neschopnosti nynějšího vládního režimu. Vznikly scháňkou po chlebě, jehož výroba nedostatkem moučného přídělu uvázla.“ Maso k nám bylo dováženo také ze zámoří, o čemž svědčí dobový povzdech, který naše dnešní téma uvozuje. O poválečných těžkostech vypovídá také to, že začátkem dvacátých let stále fungovaly na Královských Vinohradech obecní kuchyně, které zajišťovaly teplé jídlo pro ty nejpotřebnější: „Naše kuchyně za války skýtaly řadě nemajetných občanů a dětí levných nebo bezplatných obědů i večeří, vaří dosud nepřetržitě. Přes nedostatek potravin předkládá se v nich nejméně dvakrát týdně maso.“

Přinejmenším v prvních poválečných letech  byly na Vinohradech časté případy, kdy byla v domech a dvorech nedovoleně chována hospodářská zvířata. Lidé si tak zlepšovali svůj jídelníček a čelili všeobecnému nedostatku potravin. Svědčí o tom mimo jiné upozornění ve Vinohradských listech z roku 1920: „Chovati jakákoliv hospodářská zvířata v domech vinohradských jest úředně zapovězeno. Oznamte domy, v nichž se tak přes zákaz děje městskému policejnímu úřadu v radnici. Viníci budou přísně potrestáni!“ V dalších letech se zásobovací situace stejně jako kupní síla obyvatelstva postupně zlepšovala. Na rostoucí životní úroveň reagovali také obchodníci a výrobci potravin, například rozšiřováním svých závodů a zaváděním nových druhů výrobků. To se týkalo například známých vinohradských uzenářů Emanuela Macešky a Josefa Beránka. První z nich uvedl na trh svoje „macešky“, lidově nazývaných „mazací buřt“: „Nejlepší uzená lahůdka světa. Vynikají dosud nedostižitelnou chutí, vůní a výživností, jsou lepší než husí játra, humrová mayonesa, uzený losos atd. Mažou se lépe než máslo.“ V moderní továrně ve Starých Strašnicích začal ve dvacátých letech vyrábět svůj uherský salám značky Emka. Ve stejné době se velmi rozšířila výroba konzerv všeho druhu. Samozřejmostí byla pestrá nabídka hotových jídel v konzervě, které stačilo jen ohřát. V nabídce byly konzervy guláše, párků, pražské šunky, sádla nebo paštiky. Například u Macešky bylo možné zakoupit paštiku játrovou, lanýžovou, z husích jater, drůbeží, turistickou, popřípadě dětské paštičky, dle tehdejší inzerce „lékaři doporučené“.

Za dobrým jídlem bylo samozřejmě možné vyrazit také do restaurace nebo do některého z vinohradských hostinců. V roce 1925 nabízela Kmochova restaurace vedle vinohradského divadla tříchodový oběd za 7 korun, večeři pak od 5 korun výše. Trunečkův restaurant v Kravíně, Korunní tř. 25,  inzeroval v roce 1929 předplacené obědy za 7 korun, večeři před i po divadle a snídaně na vidličku. Stejně u jiných podniků byly součástí nabídky v zimním období domácí vepřové hody. Mastnotu bylo možné spláchnout plzeňským nebo vinohradským pivem. Na dnešním náměstí Míru si na své přišli také vegetariáni. Podnik Emanuela Voňky nabízel obědy a večeře vegetariánské a dietní. V restauraci Národního domu si mohli v roce 1923 hosté objednat například tyto pokrmy: „Polévka hnědá s játrovými knedlíčky, polévka bílá z drůbeže, hovězí maso, koprová omáčka a knedlík, smažené jehněčí s bramborovou kaší, telecí hrudí  nadívané s kompotem, vídeňský řízek se špenátem a bramborem, srnčí ragout s knedlíkem.“ Nájemce restaurace, pan Valnoha, rovněž v Národním domě provozoval kavárnu a bufet: „Velké oblibě těší se výtečné obědy, prvotřídní večeře v restauraci neb v kavárně. Hojně jest vyhledáván buffet, otevřený celý den v Korunní třídě…“ Právě bufety, tedy stravování formou rychlého občerstvení, byly v éře první republiky velmi populární. V paláci Jednoty soukromých úředníků (Francouzská 4) se v roce 1931 otevřel moderní buffet: „Restaurant Jednota otevřel při svém chvalně známém zařízení restauračním buffet, který jest stále zásoben teplými i studenými pokrmy všeho druhu nejlepší úpravy, vaří kávu Espresso a předkládá vůbec vše co souvisí s rychlým občerstvením.“ Jídelny provozovali také vinohradští uzenáři, k nim si bylo možné zaskočit na polévku nebo teplou uzeninu. Centrem nákupu čerstvých potravin a rovněž místem rychlého stravování, ale i vyhlášenou adresou pro slavnostní posezení (buffet, jídelna, restaurace, kavárna), byla Beránkova tržnice na Tylově náměstí: „V Beránkově tržnici koupí se dnes všechno, čeho k přípravě pokrmů jest zapotřebí. Maso, tuky, zvěřina, drůbež, ryby zelenina i zboží koloniální. Pokrmy v Beránkových jídelnách podávají se po celý den. A nají se tam každý. Chuďas i boháč.“  A tímto konstatováním se rozloučíme.

Zde najdete Historický střípek (20):Vinohrady na talíři I., a Historický střípek (23): Vinohrady na talíři II.