Dům Jednoty čsl. soukromých úředníků, Francouzská čp. 75/4 (Vinohrady)

Historie

Jednota československých soukromých úředníků vypsala soutěž na novostavbu domu, který nahradil starší dům s hostincem Kuchynka z roku 1868. V soutěži zvítězil návrh Jaromíra Krejcara (1895-1949) z roku 1927, který měl fasádu s balkóny střídavě umístěnými v okenních osách. Později, na plánech datovaných 28. dubnem 1930, architekt projekt přepracoval: emocionální funkcionalistické členění potlačil odstraněním plastických prvků ­– balkónů – a průčelí v duchu Teigových idejí plošně, až neosobně redukoval. Karel Teige definitivní řešení zhodnotil lapidárně: „Její přísné průčelí je rezultát půdorysu, nic více…“ a označil jeho střídmost a ukázněnost za vzor vědeckého funkcionalismu.

Popis

Sedmipatrová budova ( Francouzská 4, č.p. 75/XII, dnes Francouzská 75/4, Praha 2 - Vinohrady) se dvěma suterény má při ulici plochou fasádu členěnou chicagskými okny, přízemí a 1. patro zasklené výkladními tabulemi, vchod byl krytý předsazenou rovnou pergolou. V přízemí se nacházela kavárna a restaurace, v suterénu dvorního křídla společenský sál navržený ve tvaru elipsy, který podle slov historika architektury Rostislava Šváchy „jakoby schraňoval poslední záchvěvy Krejcarovy subjektivní tvořivosti“.

Do posledního patra domu si architekt Krejcar nechal umístit ateliér a vlastní byt, do kterého se nastěhoval se svou ženou, spisovatelkou Milenou Jesenskou a kde se scházeli tehdejší převážně levicově zaměření umělci a intelektuálové. Byt byl rozvržený podle dobových avantgardních teorií: dvě samostatné bytové jednotky bez manželské postele, zařízení minimální. Vzpomínky Gusty Fučíkové ilustrují život architekta a spisovatelky v těchto prostorách ve třicátých letech: „Byt měli zařízený velice spoře. V obývacím pokoji, který byl skoro tak velký jak chrámová loď, se zcela ztrácela tři křesla okolo krbu (z něhož, když se v něm zatopilo, vycházel kouř místo do komína do pokoje) a jídelní stůl v rohu u kuchyně. Se stěnami splývalo široké bílé prostěradlo přehozené přes bidlo nahrazující skříň. Na bidle byly rozvěšeny šaty. V Milenině pokojíku stálo jen široké lehátko. V hlavách visel černý kříž, na boční stěně ohromná reprodukce van Goghových Slunečnic. Jaromír měl svůj pokoj na opačné straně chodby za kanceláří. Spal na matracích, které jejich služka Máří pokládala večer na podlahu a ráno odnášela.“

Současnost

V devadesátých letech 20. století byl dům rekonstruován, v přízemí vznikla kavárna Retro a v suterénu Retro Music Hall. Bohužel, charakterizující funkcionalistická markýza nad vchodem byla změněna.