Beránkova tržnice (Vinohrady)

Josef Beránek (1864 – 1936) položil základy svého podniku tím, že roku 1889 (podle jiných pramenů 1887) zakoupil od předchozího majitele L. Čížka řeznictví v domě na Tylově náměstí č.p. 629. Podnikání v řeznictví a později i uzenářství se Beránkovi dařilo a v roce 1897 mohl zakoupit celý dům, ve kterém firma fungovala. Za další dva roky zakoupil i přilehlý dům v Hálkově ulici (dnes Londýnská) č.p. 5, kde nadále s rodinou bydlel.

Tylovo náměstí bylo původně hlavním vinohradským tržištěm. Nová Vinohradská tržnice na Jugmannově (dnešní Vinohradské) třídě byla otevřena v roce 1903. Beránkova tržnice v této tradici pokračovala. Firma „Josef Beránek, řeznictví a uzenářství“ byla zapsána do obchodního rejstříku v roce 1904 a postupně se rozrůstala. Prostory tržnice v č.p. 629 byly v průběhu let několikrát přestavovány a nakonec se rozšířily i do vedlejšího domu. Beránkova tržnice nabízela denně čerstvé maso, uzenářské výrobky a další druhy potravin.

V roce 1914 byl podnik rozšířen o kavárnu a velkorestauraci. V té době se již Beránek pyšnil titulem c. k. dvorní dodavatel. Velmi oblíbená a cenově dostupná byla i Beránkova lidová jídelna. Největší sláva a rozvoj Beránkových podniků spadá do období první republiky. V roce 1920 byl otevřen velkolepý „Slovanský hotel“, který byl později přestavěn a rozšířen až do zadního traktu do Londýnské ulice., kde bylo také Beránkovo kino, premiérový biograf Beránek, otevřený v létě roku 1929. Beránek realizoval své plány i za cenu odvážných úvěrů. Úspěšně a jeho podnikatelské impérium i se svým zázemím tak prakticky ovládlo Tylovo náměstí i s blízkým okolím. Beránek patřil mezi věhlasné vinohradské podnikatele v potravinářství,  kterými byli též úspěšní uzenáři Emanuel Maceška, Antonín Chmel či Richard Hulata.  

Ve své firmě Josef Beránek s úspěchem zaváděl moderní technologie a efektivní organizaci práce. Továrna vyráběla široký sortiment masných a uzenářských výrobků, specialitou byla pražská „lázeňská šunka“, kterou dodával i do lázeňských měst v ČR i v zahraničí. Tržnice byla rozdělena do různých oddělení podle sortimentu. Prodej obstarával dobře vyškolený a organizovaný personál oblečený v jednotném bílém úboru. V rámci provozu tržnice byly zřízeny jídelny a restaurační bufet. Tržnice byla otevřena od páté hodiny ranní až do osmi večer. Nabídka služeb zahrnovala i zásilkový obchod. Beránek rovněž dovedně využíval všechny možnosti tehdejší reklamy. Věnoval se však též dobročinným akcím (zejména za války) i spolkové činnosti, což v té době bylo běžnou formou posilování prestiže firmy. V roce 1928 byla otevřena filiálka Beránkovy tržnice v Bráníku a o šest let později i na Smíchově.

Na činnost svého otce následně s úspěchem navázal jeho syn stejného jména, Josef Beránek ml. (1900-1987), který podniky se svými spolupracovníky dále rozvíjel. V roce 1937 pracovalo pro Beránkovy podniky 350 lidí. Firma sice přečkala období protektorátu, avšak po únoru 1948 byla jako jiné soukromé podniky znárodněna. Někdejší slávu Beránkova podnikatelského impéria nám dnes na Královských Vinohradech připomíná alespoň stejnojmenný hotel