Richard Hulata (Vinohrady)

Richard Hulata se narodil v roce 1876 v Bořeticích na jižní Moravě. Jeho otec byl v obci váženým sedlákem a hostinským ve čtyři kilometry vzdálené obci Němčice, kam se rodina po narození syna Richarda přestěhovala. Školu navštěvoval v Hustopečích. Matka si z něj přála mít kněze, ale studium semináře v Brně se chlapci nelíbilo a ve 14 letech seminář opustil. Poté odjel na truc rodičům do Vídně, kde nalezl místo u řezníka a uzenáře Josefa Schönera. Zde se důkladně seznámil se všemi odděleními firmy od porážky, přes výrobu uzenin až po práci v obchodě. V roce 1891 se konala v Praze Jubilejní výstava, které se chtěl Schöner zúčastnit. V Praze proto zakoupil dům, v němž si zřídil obchod a na výstavě provozoval stánek s občerstvením. Hulata se tak dostal do Prahy. Úspěch na výstavě přesvědčil Schönera, aby si obchod v Praze podržel. Nakonec ale neodolal nabídce holešovického velkouzenáře Josefa Jeřábka (se sídlem v Osadní ulici č.p. 774/35, nyní multifunkční objekt m_factory) a obchod mu prodal. V Jeřábkově závodě pracoval Hulata šest let a vypracoval se na vrchního prodavače. Poté se vydal na zkušenou a během osmi let prošel několika uzenářskými závody v Praze a Karlových Varech. Po získání zkušeností a za pomocí úspor si založil na Královských Vinohradech dne 5. září 1905 vlastní firmu. Pronajal si malý obchod, přičemž nákup i prodej uzenářských výrobků si obstarával sám. Od prvopočátku jej zaujala myšlenka vybavit si uzenářskou dílnu Křižíkovými elektromotory, se kterými se seznámil na Jubilejní výstavě. Jakmile našetřil dostatek finančních prostředků, zakoupil si elektromotor k pohonu uzenářské řezačky. Stroj umístil do pronajaté dílny nedaleko svého obchodu a za poplatek zde mlel maso i okolním řezníkům, takže se mu investice do motoru vrátila do půl roku. Někdy v té době se Hulata oženil s Annou, která pak vypomáhala v obchodě s prodejem. Těsně před první světovou válkou se manželům narodila dcera Marie.

Za války byl velký nedostatek masa a Hulata uvažoval o jeho zavření. Válku nakonec přečkal díky zázemí své moravské rodiny a podnik po skončení války v roce 1918 opět otevřel. Veškeré úspory investoval do nákupu masa a vybavení dílny elektromotory. Postupně vybudoval ve sklepích domu chladírnu a strojírnu, počet zaměstnanců vzrostl na dvacet pět. Hulata se od války zabýval myšlenkou konzervace a pražskou šunku pak úspěšně exportoval ve velkých plechových krabicích.

V roce 1928 a 1929 přestavěl domy ve Francouzské ulici č.p. 835 a 836/29 a 31 a dům v  Lužické ulici č.p. 1646/6. Přestavbu s nástavbou prováděla renomovaná stavební firma „Ing. architekti T. Pražák a P. Moravec“ se sídlem v  Legerově ulici 84 (která, vedle dalších staveb realizovala například Hasičský dům v  Římské ulici).

V roce 1930 Hulata zapsal svou dceru Marii do učňovské pokračovací školy Společenstva uzenářů a zároveň se učila v Hulatově podniku. Tovaryšskou zkoušku složila v červnu 1933 s „prospěchem výtečným“ a stala se první uzenářskou tovaryškou v Praze. V polovině třicátých let minulého století se však Marie provdala za zámožného brněnského civilního geometra Ing. Pavla Pazderu a tak navždy opustila uzenářské řemeslo.

Hulatova firma prosperovala i za protektorátu. V roce 1942 začala vyrábět masové konzervy a o rok později kostní moučku jako krmivo pro vepře a drůbež. Konzervy se vyráběly v továrně na Francouzské ulici, kostní moučka ve filiálním závodě v Nuslích na Pankráci.

Konec druhé světové války přinesl Hulatově závodu stejný scénář, jaký se opakoval i u ostatních úspěšných potravinářských podniků. Ještě v květnu 1945 vznikla v Hulatově továrně závodní rada a její členové bezdůvodně obvinili Hulatu z kolaborace. Národním správcem byl jmenován Jaromír Povolný. Naštěstí pro Hulatu se po necelých dvou letech prokázalo, že se za okupace choval vzorně a neprojevoval protičeské smýšlení. V lednu 1947 se mu tedy podnik vrátil, aby o něj ovšem definitivně přišel po „Vítězném únoru 1948“. Na jeho podnik byla opět uvalena národní správa a již 12. srpna 1948 byl zřízen národní podnik Masný průmysl, do něhož byl převeden nejen Hulatův závod, ale i dalších vinohradských i československých řezníků a uzenářů. Dne 23. dubna 1952 byla firma Richard Hulata definitivně vymazána z obchodního rejstříku. Další stopy o Hulatově životě mizí v malé vsi Těni na Rokycansku, kam mu bylo zasláno vyrozumění o zániku jeho firmy.

Autor děkuje upřímně panu Ondřeji Bastlovi za poskytnuté informace.