Historické střípky (20): Vinohrady na talíři I. (Vinohrady)

„Sešlo se panstvo k hostině a pan Možný je nutí: Zde máte výběr jídel všech, nuž do toho a s chutí! Jsou humry zde a salámy, sardinky, matjesy, i víno dobré! Pánové, jak doma, poslužte si! Zde cognac je a likéry i lihuprosté šťávy a pravé sherry, po kterém vám žaludek vytráví. Kdo čokoládu, s rumem čaj nebo kávu přeješ sobě, jen poruč si, a v okamžik hned poslouží se Tobě!“  

V tomto díle střípků se obrazně řečeno podíváme našim předkům do talíře. Prozkoumáme nabídku potravin a pokrmů na Vinohradech na počátku dvacátého století. Úvodním veršovaným textem lákal roku 1905 zákazníky k návštěvě a nákupu majitel lahůdkářského obchodu Jindřich Knížek. Ovšem většina obyvatel Královských Vinohradů se stravovala a nakupovala poněkud skromněji, jako například mladý knihkupec Jan Gotthard, který v létě roku 1891 na Vinohradech nastoupil do zaměstnání: „Po Tylově náměstí jsem bloudil kolem bud s třešněmi, lusky a jinými plodinami a tu jsem zahlédl vedle velké restaurace U Možných, kam jsem si netroufal, malý krámek s nápisem: Lidová jídelna – chutné domácí obědy za 15 kr. – v neděli a ve svátek za 20 kr. To odpovídalo mé tehdejší, kapse, a tak jsem vešel. Polévka se 2 játrovými knedlíčky, vepřová pečeně a 2 knedlíky se zelím, kterého bylo daleko víc než té pečeně, a jako moučník čtverec třešňové bublaniny. Kdo si může přát víc?“ Jeho šéf, knihkupec a nakladatel Karel Voleský, si zase nechával pravidelně posílat sluhu na trh pro švestky: „Tenkrát švestky! Bylo jich 20, někdy i víc za krejcar. Johan si na ně vzal kus balícího papíru a přinesl jich veliký kornout. To bylo ujídání po kousku na celé dlouhé odpoledne.“

Pro zásobování rozvíjejícího se města a jeho obyvatel bylo kromě sítě obchodů s potravinami všeho druhu, také velmi důležitá existence tržiště. Nejstarší vinohradský trh vznikl na Tylově náměstí. V souvislosti s ním si můžeme v roce 1895 přečíst následující: „Náměstí toto jest tržištěm, kde prodávají se potraviny ve velkém i malém. Několik prodavaček daleko od sebe vzdálených s neúhlednými a málo vábnými výklady byl před nemnohými lety celý trh vinohradský. Přibýváním obyvatelstva a podporováním trhovců mírnými sazbami rozšířil se trh do té míry, že dnes účelu svému při větší návštěvě venkovských prodavačů nedostačuje. Neúhledné výkladce zmizely a místo jich zaujaly přívětivější stánky k účelu tomu obcí zvlášť zařízené.“ Již tehdy se uvažovalo o stavbě moderní městské tržnice, k čemuž došlo počátkem dvacátého století. Oblíbeným místem nákupů čerstvých potravin byla Beránkova tržnice, jejíž součástí byla i hojně navštěvovaná jídelna. Teplou polévku, uzeninu nebo jitrničku si bylo možné dát také u některého z vinohradských uzenářů. Například Antonín Pacák inzeroval: „V jídelně možno pochutnati si kdykoliv ve dne i večer na výtečné české šunce i na uzeném chutném mase, na znamenitých uzenkách, salámech a taliánech i na různých jiných uzenářských výrobcích druhu nejjemnějšího.“ Jiný uzenář lákal na „výbornou ranní polévku, masitou snídani, chutně upravený oběd a výborné večeře.“ Neméně důležitá byla pro zásobování obce a zároveň pro rozvoj řeznicko-uzenářské živnosti také existence jatek. Na Vinohradech se jatky na hovězí dobytek dlouho nacházely v bývalé usedlosti „Cikánka“ čp. 29 při černokostelecké silnici (dnes Vinohradská třída) Později byly přesunuty na konec Korunní třídy do areálu masné tržnice. Další, soukromé jatky, se nacházely prakticky v centru města, naproti okresnímu soudu: „Na porážce nakoupíte vždy jen čerstvé maso vepřové, uzené droby a sádlo za ceny trhové.“

Stejně jako dnes docházelo i v dobách Rakousko-Uherska opakovaně ke zdražování základních potravin, a to nejen v dobách válečných: „Nejen maso, ale i cukr a káva zdraženy. Hospodyním jest nyní prodělávati zlé časy. Ceny masa jsou velmi vysoké, v posledních měsících pak i káva značně se zdražila a aby rozpaky hospodyněk byly dovršeny, má se platiti za cukr značně více než dříve.“ Na vině byly často neúroda. Například v průběhu roku 1911 došlo k citelnému zdražení cukru: „Při posledním liberování cukru zvýšil kartel rakouských cukrovarníků následkem stoupnutí cen surovin na světovém trhu cukerním, opětně ceny svých výrobků o 2 a půl koruny na 100 kg.  Následkem toho jsou zdejší obchodníci nuceni prodávat v detaile: cukr kostkový, vyvážený 1 kg po 94 hal., cukr homolový sekaný po 92 hal., cukr na celé homole po 90 hal., 5 kg krabice kostek za 4.60 korun.“  Ve stejném roce prudce zdražilo i mléko: „Dodavatelé mléka následkem neúrody a drahoty píce zvýšili výrobní ceny mléka; proto nuceni byli i obchodníci s mlékem na Královských Vinohradech prodejní ceny mléka přiměřeně zvýšiti a žádají, aby nebyli oni považováni za původce zdražení.“ Na rostoucí ceny potravin musela reagovat i městská rada, když před zimou zajistila dodávku levných bramborů, které prodávala za sníženou cenu: „Obec vinohradská, aby alespoň částečně čelila panující drahotě, nakoupila větší množství bramborů za levnější ceny, a bude je prodávati ve své režii za cenu 9.20 koruny za metrický cent. Brambory prodávati se budou nejméně po 50 kg.

Již před první světovou válkou bylo běžné, že se do českých zemí dováželo ve značném množství maso z ciziny. Dokonce až z daleké Argentiny. V roce 1911 proběhla na Královských Vinohradech formou večeře osvětová akce „ Vinohrady proti Argentině“. Nejednalo se ovšem o vyhlášení války této jihoamerické zemi, ale o  společenskou akci na podporu konzumace masa z českých chovů: „Účelem bylo jednak ukázati, že domácí maso vyrovná se co do jakosti argentinskému, a pak soustřediti, poněkud rozptýlené naše společenské kruhy.“ Večeře se podle všeho velmi vydařila: „K večírku sešlo se značné množství obecenstva, nejen pánů, ale i dam, kteří nepokrytě konstatovali přednosti žíru domácího před importovaným. Že se restauratér, pan Brandejs, opět vyznamenal dokonalou úpravou pokrmů i uspořádáním tabule, netřeba zvláště podotýkati.“  A co se tehdy objevilo na talíři? Jídelní lístek byl následující: „Bouillon, šťavnatá pečeně se salátem, ragout ze skopového masa a sýry. Pan Karel Kulík, velkoobchodník s kávou, na akci věnoval kávu a čaj.“