Historické střípky (23): Vinohrady na talíři II.

„V měsíci říjnu obdržely děti z mateřských škol 2918 obědů, z obecných a měšťanských škol 6938 obědů. Ovšem nikoliv tedy jen polévek, poněvadž každé dítě dostane polévku a příkrm. V pátek jsou příkrmem buchty, jichž za měsíc snědly děti 2000. K svačině v útulcích rozkrájely slečny za měsíc 1440 bochníků chleba. V útulcích  pro děti ze škol mateřských bylo rozděleno 461 litrů dobrého mléka. Toto stravování dítek vyžaduje přirozeně značného nákladu.“

V tomto pokračování naší série se podíváme našim předkům do talíře v době válečné. V letech první světové války byl onen pomyslný talíř spíše prázdný než plný. Všeobecný nedostatek potravin a základních životních potřeb během války dolehl prakticky na všechny vrstvy obyvatelstva. Královské Vinohrady, které měly v roce 1914 více než 80 tisíc obyvatel, čekala těžká zkouška. O zlepšení zásobovací situace města se již od prvních týdnů války snažila městská rada, která přijímala různá  opatření, která měla ulehčit především nejchudším rodinám. Již na podzim roku 1914 na Vinohradech úspěšně fungoval systém obědů pro děti vojenských odvedenců a dlouhodobě nezaměstnaných rodičů. Vaření obědů zajišťovala obecní kuchyně, do které surovinami pravidelně přispívali vinohradští živnostníci: „Ke stravování chudých nezaměstnaných uvolila se dodávati zdarma: firma Em. Maceška denně 40 kg kostí a týdně 60 kg hovězího masa, Ant. Chmel týdně 50 kg hovězího loje a 4 kg klobásů, Jos. Beránek 100 kusů jaternic, jaternicovou polévku a 200 kusů vuřtů nebo párků týdně…“ Jedním z prvních kroků městské rady bylo zřízení nových mateřských škol a potravinových skladišť: „Městská rada usnesla se, aby děti z nemajetných rodin, jejichž živitelé byli povoláni do zbraně aneb jsou bez zaměstnání a výdělku, ve stáří od  3 do 10 let byly ošetřovány a živeny v mateřských školách. Aby bylo zabráněno nedostatku potravin bylo rozhodnuto zřídit ve správě obce skladiště mouky, bramborů, rýže, krup a soli.“

Nákupy potravin v obecní režii zajišťovaly přístup k potravinám především chudým a potřebným obyvatelům města. „Tyto potraviny bude obec ve velkém nakupovati a přenechávati místním obchodníkům, kteří budou povinni prodávati je za ceny obcí stanovené.“ V pozdějších letech prodávala obec ve vlastní režii například brambory. Ty se zpočátku prodávaly v městské tržnici: „Pytle a nádoby nutno s sebou přinést! Dle přání budou zakoupené brambory za malý poplatek do bytu dopraveny.“ Veřejnost byla po vypuknutí války v létě roku 1914 varována před hromaděním zásob v domácnostech: „Pošetilosti se dopouštějí ti, kdož zmateni poplachem válečným hromadí ve svých bytech zásoby životních potřeb a stahují z oběhu drobné peníze.“ Skutečné problémy se zásobováním se v českých zemích naplno projevily až v dalším průběhu války. Bídu a nedostatek základních životních potřeb, která měla obyvatelstvo v příštích letech postihnout, si většina lidí v této době nedokázala ani představit. Jedním z účinných opatřeních, které městská rada realizovala již v prvním roce války, bylo otevření několika obecních kuchyních. Vývařovny se nacházely v  Národním domě, v Havlíčkových sadech nebo na sokolském letním cvičišti u vinohradské vodárny, „kdež poskytují se denně (polévka a masitý příkrm) za náhradu 20 hal. a v obecní kuchyni u vodárny, kdež se obědy zdarma podávají, tam však nutno přinést ke každému obědu vlastní nádobí. Veškery kuchyně jsou vzorně zařízeny a pečlivě vedeny.“

Vinohradští se také snažili něčím k snědku přilepšit raněným vojínům, kteří se nacházeli v některém ze vinohradských lazaretů, které byly postupně zřizovány ve školních budovách: „Do vojenské  nemocnice na Král. Vinohradech dodávají se namnoze věci buď zcela nebo méně nepotřebné jako tzv. medicinální vína pochybné jakosti, esence, marmelády, čerstvé, někdy nedosti zralé ovoce atd., jichž z důvodu přikázané diety použíti nelze. Kdož raněným přilepšiti by hodlali, upozorňují se, že dobře připravené moučné a ovocné pokrmy zvláště jsou vítány.“ Postupně docházelo k citelnému zdražování prakticky veškerých potravin, hlavně masa a masných výrobků: „Uzenáři správně uvádějí za důvod nového zdržení nedostatek výrobního materiálu, hlavně masa a střívek. Veřejnost motivy tyto plně uznává, leč přes to zdá se jí téměř dvojnásobné zvýšení ceny za zboží, mnohde až komicky malé, přestřelkem.“ Postupné zhoršování zásobovací situace v celé monarchii vedlo na jaře roku 1915 úřady k zavedení potravinových lístků, nejprve na chleba a mouku: „Pekaři, obchodníci s moukou a hostinští jsou povinni dnem 11. dubna 1915 počínaje vydávati chléb a mlýnské výrobky pouze na předložené ústřižky chlebového lístku, znějícího na příslušnou váhu.“ Na lístkách bylo vyznačeno, kolik přísluší dané potraviny nebo komodity na osobu a týden. Ukázku potravinových lístků, v našem případě vinohradských „chlebenek“, „kávenek“, „mydlenek“ a „tučenek“ je možné si prohlédnout v galerii.

V průběhu války docházelo také k pravidelným soupisům zásob. Například v únoru 1915 proběhl na Vinohradech soupis zásob obilí a mlýnských výrobků: „K revizi správnosti údajů ustaveni důvěrníci. U nás pověřila touto funkcí učitelstvo, jemuž dána za tím účelem týdenní dovolená.“ Dalším opatřením, které reagovalo na stále se zhoršující situaci v zásobování potravinami bylo zavedení tzv. bezmasých dnů. Ministerským nařízením bylo stanoveno, že ve středu a v pátek je zakázáno prodávat maso a masné výrobky a rovněž je zakázáno v domácnostech a hostincích maso vařit a konzumovat. Později byly tyto nedobrovolné „vegetariánské“ dny rozšířeny ještě o pondělí. Ovšem maso se během války stalo opravdovým luxusem. Na talíři většiny domácností bylo stěží k vidění i jiné dny v týdnu. Ani samotní řezníci, uzenáři a další potravinářské obory neměly často co prodávat: „Krámy řezníků a uzenářů jsou skoro prázdné, nemají zboží. Nemalý počet pekařů v Praze a hlavně na předměstích bylo nuceno své závody zavřít pro nedostatek mouky. Tím trpí značně obecenstvo, které ani na chlebenky nemůže si chléb nebo žemle opatřiti.“ Někdy se podařilo obci opatřit potraviny až z daleké ciziny. Máslo se na Vinohrady dováželo například z Dánska: „Obec zakoupila zásobu čistého dánského másla nesoleného nejlepší jakosti, jež prodává bez veškerého výdělku za cenu režijní a to každodenně v městské ústřední tržnici.“ Strategickou komoditou a pro mnohé základem válečného jídelníčku, se staly brambory. Jejich depozit vznikl na Vinohradech nedaleko tržnice, na tzv. Seidlově poli, zpustlém pozemku, který se rozkládal podél dnešní Vinohradské třídy: „Brambory ukládají se do podélných jam, vysypaných popelem a zakrytých zemí a slámou. Pole jest obehnáno laťovým plotem a za noci osvětluje se elektricky. Vinohradský způsob uchování bramborů došel všeobecné pochvaly. Mnohé obce budou příkladu následovati.“

Zde najdete Historický střípek (20):Vinohrady na talíři I.