Marie Vášová (Vinohrady)

Vystudovala rodinnou a obchodní školu v Praze. Již jako dívka během studií na obchodní škole tajně statovala ve Vinohradském divadle. Tam se seznámila s herci Mílou Páčovou a Antonínem Strnadem, kteří jí začali dávat soukromé hodiny herectví, neboť její rodina si nepřála, aby byla herečkou. Po ukončení studií krátce pracovala jako úřednice v nakladatelství Aventinum Otakara Štorcha a ve Škodovce. Ve svých jednadvaceti letech, bez vědomí rodičů, začala hrát divadlo. První angažmá získala u Rodenovy divadelní společnosti (1932), dále hrála v letech 1933–1940 v Olomouci, Českých Budějovicích a ve Státním divadle v Ostravě, kde pod vedením Jana Škody získala jméno v ostravské činohře. Vytvořila zde zajímavé dramatické role, např. Hippodamie ve hře Námluvy Pelopovy či Belindy ve Zdravý nemocný (r. Karel Konstantin). V roce 1940 hostovala v Národním divadle a hrála titulní roli Sofoklovy Antigony, ale přijata do sboru nebyla. Režisér Jindřich Honzl ji angažoval do svého Divadélka pro 99 (D pro 99), které mělo scénu v suterénu domu U Topičů, a v letech 1941–1944 měla angažmá v Lidovém divadle Uranie v Praze - Holešovicích. Zde vynikla jako Sofoklova Elektra, Lena Hesselová v Ibsenových Oporách společnosti a jako královna Titanie v Shakespearově Snu noci svatojánské. Poslední sezónu v období protektorátu strávila v Divadle na Vinohradech, kde představovala pro vinohradskou scénu spolehlivou hereckou sílu a její nejvýraznější rolí byla povídavá, samolibá architektova žena ve hře Lily Bubelové Slečna Pusta. V roce 1945 se stala členkou činohry Národního divadla, kde setrvala až do své smrti, a kde vytvořila celkem 80 rolí.

Obecenstvo zaujala svojí vysokou a štíhlou postavou, a také její vznosný hlas spolu s bohatým mimickým výrazem ji předurčovaly pro vypjaté dramatické postavy. Převážně hrála ženy elegantní a vášnivé, energické a rozhodné. Její herectví vystihovalo nejen psychologii postav, ale i dobu a prostředí, ve kterém žily. Později vynikla i v rolích žen prostých, stárnoucích, odhodlaně jdoucí za svými cíli.

V Národním divadle vytvořila např. tyto postavy: Lízalka v Maryše bratří Mrštíků (1950), Madlenu ve Vojnarce Aloise Jiráska (1951), královnu Runu ze Zeyerovy pohádky Radúz a Mahulena (1955), panovačnou kněžnu Drahomíru v Tylově tragédii Drahomíra a její synové (1960), Paulinu v Zimní pohádce (1965) W. Shakespeara, Golde ve hře Jerryho Bocka Šumař na střeše (1968), Bábu Bašusovou dle předlohy Miloslava Stehlíka Mordová rokle (1975), Catte Klevetnou v Goldoniho Náměstíčku (1978), Matku podle předlohy Ivana Stodoly Bačova žena (1983). Její talent se projevil i v komediálních postavách, například paní Libera v Goldoniho Poprasku na laguně (1961), paní Hošková ve hře Veselé paničky windsorské (1962) W. Shakespeara.

Marie Vášová patřila mezi přední herecké osobnosti své generace a ve filmu začínala ve 40. letech. Přestože výčet filmových rolí není závratný (38 rolí), faktem zůstává, že jejího hereckého potenciálu dokázal film využít. Poprvé se v objevila v melodramatu Modrý závoj (r. J. A. Holman, 1941), v dramatu Žíznivé mládí (r. M. J. Krňanský, 1943), dále ve filmech režiséra Otakara Vávry Rozina sebranec (1945), Němá barikáda (1949), Nástup (1952), Jan Žižka (1955), Proti všem (1955), Policejní hodina (1960), Osvobození Prahy (1975), či ve snímcích Jiřího Krejčíka Svědomí (1948), Vyšší princip (1960), Labyrint srdce (1961). Dušan Klein obsadil Marii Vášovou do jednoho ze svých prvních filmů Místenka bez návratu (1964), později se objevila v roli Cherubíny ve filmu Všichni proti všem (r. K. Steklý, 1977).. Ojediněle, o to však úspěšněji, se Marie Vášová objevovala i v komediálních rolích např. u režiséra Martina Friče jako Patočkova žena v Nechte to na mně (1955), a především v nezapomenutelné roli hraběnky Stradové v dvojdílné historické komedii Císařův pekař a Pekařův císař (1951).

Kromě filmu spolupracovala Marie Vášová i s televizí. Byla obsazena do poměrně velkého počtu rolí v televizních filmech a inscenacích, např. Rodina (r. E. Sadková ,1957), pohádce Dařbuján a Pandrhola (r. L. Ráža, 1959), v seriálu Hrdinové okamžiku (r. J. Krejčík, 1961), ve filmech Naši furianti (1965) a Dům na předměstí (1966) v režii V. Hudečka ad. Ztvárnila Barboru v Jiráskově Samotě (r. J. Novotný, 1965), hraběnku v detektivce Někoho jsem zastřelil (r. J. Novotný, 1966), matku v Hrubínově Křišťálové noci (r. E. Sadková, 1966) nebo Marii Čermákovou v seriálu Sanitka (r. J. Adamec, 1984).

Hlas Marie Vášové rovněž velmi brzy objevili i rozhlasoví režiséři, především Jiří Horčička, který jí nabízel důležité úlohy v rozhlasových inscenacích. Mimo jiné hrála majitelku americké konzervatoře podle románu Z nového světa (epizody ze života skladatele Antonína Dvořáka), dále ve hře Ludvíka Aškenázyho v režii J. Hořčičky , která získala Cenu RAI na festivalu Prix Italia , Bylo to na váš účet (1964), v níž ztvárnila roli paní Bokšteflové. V roce 1967 jí svěřil irský dramatik a režisér Dan Treston roli Američanky Adelaide ve své hře Piano v řece, kterou v Praze také režíroval.

V 70. letech už Vášová tolik příležitostí v rozhlase ani jinde nedostávala. Projevila totiž svůj nesouhlas s normalizačními zásahy v kultuře a společnosti, následně byla její umělecká činnost silně omezena a přestala být obsazována i do filmových a televizních rolí. Přesto ji v roce 1977 režisér Jiří Horčička obsadil do hlavní role v rozhlasové dramatizaci podle Cirila Kosmače Balada o Marjaně Temnikarové..

Marie Vášová získala i několik ocenění. Dvakrát obdržela Státní cenu - v roce 1947 za roli Hudcové v Siréně a v roce 1961 za divadelní postavu Tylovy Drahomíry a za role matek ve filmech Vyšší princip a Labyrint srdce. Od roku 1958 byla nositelkou vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1960 získala titul Zasloužilá členka Národního divadla a v roce 1961 jí byl udělen titul Zasloužilá umělkyně.

Marie Vášová bydlela na Francouzské ulici č. 14 a pak v ulici Nad Petruskou 8, Praha 2 - Vinohrady.

Marie Vášová měla s architektem, scénografem a designérem Josefem Hesounem (1903–1965) dva syny: fotografa Josefa Vášu (1945) a kameramana Jiřího Vášu (1949). 

Zemřela 6. 8. 1984 v Praze, pohřbena je na Olšanských hřbitovech.