Květa Marková (Nové Město)

Dětství a dospívání
Matkou Květy Markové byla učitelka Zdeňka, roz. Pachlová z Holešova (16. 12. 1907-7. 5. 1981) a advokát Vladimír Marek z Orlové (1. 6. 1907-23. 5. 1993). Spolu s rodiči a o tři roky starší sestrou Zdeňkou vyrůstala Květa Marková nejdříve v Holešově. Vladimír Marek se zde zapojil do odbojové činnosti a spolupracoval s partyzány v holešovských lesích. Za své aktivity byl uvězněn. Po válce se rodina přestěhovala do Českého Těšína. Zde Květa Marková absolvovala Jedenáctiletou střední školu ve Frýdecké ulici. Pak pokračovala ve dvouletém studiu v Praze 2: přihlásila se na Střední školu sociálně právní v Resslově ulici. Jako mimopražská studentka bydlela v Domově mládeže v  Jugoslávské 1.

Začátek politického angažmá v Brně
Po ukončení studia v roce 1963 nastoupila v Brně jako sociální pracovnice v diagnostickém ústavu pro mládež, tehdy zvaném Domov mládeže třídící.  Na přelomu února a března 1969 založila tzv. Dubček-klub.  Spolu s dalšími představiteli brněnského disentu se od jara 1970 podílela na samizdatovém rozmnožování tiskovin. Za své aktivity byla odsouzena v jednom ze čtyř hlavních brněnských procesů v srpnu 1972 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 roky.  Propuštěna byla na konci roku 1973 na základě prezidentské amnestie. Ve výkonu trestu v Opavě se seznámila s Annou Šabatovou, s kterou zde byla vězněna ve stejné cele. 

Podpora Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných
Do Prahy se Květa Marková přestěhovala v polovině 70. let 20. století. Byla zaměstnána v Družstevním podniku výpočetní techniky, kde mimo jiné působil také pozdější ministr Ivan Pilný. I nadále pokračovala v aktivní podpoře opozičního hnutí. Zapojovala se do aktivit Charty 77 i Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Např. 16. 8. 1977 připojila svůj podpis pod kolektivní prohlášení s názvem Svobodu politickým vězňům, které se zastávalo uvězněných Jiřího Lederera, Oty Ernesta, Vladimíra Laštůvky a Aleše Březiny: 
„Domníváme se, že nikdo, kdo stojí na straně pravdy, občanských svobod a humanity, by neměl být k osudu dnešních politických vězňů lhostejný a neměl by k němu mlčet. Tím, že jsou ponižováni jménem společnosti a tedy i jménem naším, jsme ve skutečnosti ponižováni my všichni.“   
18. 12. 1979 byla Květa Marková také mezi signatáři žádosti zaslané Nejvyššímu soudu ČSSR o okamžité osvobození nespravedlivě stíhaných členů VONS a signatářů Charty 77 Petra Uhla, Václava Havla, Václava Bendy, Otty Bednářové, Jiřího Dienstbiera a Dany Němcové. 
16. 7. 1980 podepsala spolu s desítkami dalších podporovatelů dopis ministrovi vnitra ČSSR žádající propuštění mluvčího Charty 77 Rudolfa Battěka z vazby. 
 
Když 18. 6. 1988 vyšel v Rudém právu článek Jaroslava Kojzara, který napadal Petra Uhla a jeho aktivity, spolu s dalšími se proti článku o deset dní později veřejně ohradila:
„…je na čase se ptát, zda i ve vaší redakci nedozrál čas na změnu přístupu k úloze novináře. Zda by nebylo lepší, aby místo lživých denunciací a prázdných nebo výhružných frází, nastoupila ve střetech se samostatně myslícími občany opravdová diskuse, tolerantní k názoru druhého. Pro mnohé z vás je to jisté požadavek nelehký. Předpokládá totiž jak úctu k partnerovi, tak – a v tom je jádro věci - skutečný vlastní názor a ne fabrikovanou poučku, hrající roli pouhého klacku k fyzickému umlčení nesouhlasícího.“ 
Svůj podpis k Chartě 77 připojila ke konci roku 1989.  
Kromě zastrašování a 48hodinového zavírání do vazby  byla dlouhodobě sledována Státní bezpečností, která se ji několikrát neúspěšně pokusila získat ke spolupráci.  
Za své aktivity získala od Ministerstva obrany ČR osvědčení účastnice odboje a odporu proti komunismu.

Zastupitelka MČ Praha 2
Zájem o veřejné dění Květu Markovou neopustil ani po Listopadu 1989. V roce 1990 úspěšně kandidovala za Občanské fórum do Zastupitelstva MČ Praha 2. Starostou byl v tomto prvním polistopadovém zastupitelstvu zvolen Petr Brodský (ve funkci 1990-1994). Květa Marková působila po celé funkční období jako předsedkyně bytové komise. 
S Prahou 2 spojila i své zaměstnání. Pracovala na školském úřadě v  Korunní 15. Nastoupila tam krátce po jeho vzniku počátkem 90. let 20. století a do důchodu odešla s jeho zánikem v roce 2000.

Květa Marková žila většinu svého života v Praze 2 v Podskalí, v Plavecké ulici  č. 8