Jan Arnold Palouš (Vinohrady)

Jan Arnold Palouš se narodil 25. října 1888 v Českých Budějovicích jako Jan Leopold Alois Pallausch. Své jméno si nechal v roce 1947 úředně změnit a přijal počeštěnou variantu svého příjmení. Byl nejmladším z šesti dětí císařského báňského rady Aloise Pallausche a jeho manželky Leopoldiny. Začátkem 90. let 19. století se Pallauschovi přestěhovali do Prahy, kde vystudoval gymnázium a chemické inženýrství na Pražské technice.

Nejprve rodina bydlela na Staroměstském náměstí 7, kde na místních dvorech začínal se sportem. Od roku 1899 bydlela rodina na Královských Vinohradech. Hrál fotbal a tenis, ale nejoblíbenějším sportem pro něj byl hokej. Řada tehdejších hokejistů se v létě věnovala tenisu a v zimě, kdy se toto hřiště přeměnilo v ledovou plochu, přešly na hokej. V Rakousku-Uhersku se tehdy hrál tzv. bandy hokej, při kterém se používaly výrazně kratší hokejky, než jaké známe z dnešního ledního hokeje. Ten se tehdy označoval jako „kanadský hokej“. Bandy hokejisté měli místo puku gumový míček a proti kanadskému hokeji se odlišoval i velikostí branky.

V 16 letech vstoupil do sportovního klubu Akademický S. K. Nejprve jako host, řádným členem se stal až po maturitě. Tehdy se hrálo na Vendelínce, která se nacházela na rozhraní Vinohrad a Žižkova. Věnoval se zde tenisu a bandy-hokeji. Později se stal hráčem České sportovní společnosti.

Jenže učitelé neměli pro sportování svých žáků pochopení a přistiženým studentům hrozila špatná známka z mravů. Proto, aby unikl pozornosti rodičů a učitelů, vystupoval často pod řadou přezdívek a pseudonymů. Jan Arnold Palouš psal pravidelně články o hokeji do časopisu Sport a Hry, které převážně podepisoval jako Valda. V letech 1920 až 1925 hrál na Letné za Slavii Praha, kde i ukončil kariéru.

Jan Palouš patřil mezi průkopníky českého ledního hokeje, pro něž se vžilo označení „mušketýři s hokejkou“. Tito hráči byli v roce 1909 vysláni Českým hokejovým svazem do Chamonix, aby se obeznámili s „kanadským hokejem“. Reprezentační mužstvo bylo složené jen z hokejistů pražské Slavie, které doplnil právě Jan Palouš. Jelikož neměla reprezentace národní dresy, nastupovala na mezinárodním turnaji v Chamonix v dresech pražské Slavie. Správné hokejky si pořídili hráči teprve v dějišti turnaje, kde poprvé spatřili i hokejový puk. Našim hráčům sice nechybělo nadšení, ale na nový sportem si museli chvíli zvykat. Na to však neměli dost času a tak Češi všechny zápasy prohráli a skončili poslední ze čtyř účastníků. Při zápase s Francií se Čechům podařilo vstřelit čestný gól, když prohráli 1:8. Branku vsítil právě Jan Palouš, který se tak stal střelcem první reprezentační branky. Tím se nesmazatelně zapsal do historie našeho ledního hokeje.

O dva roky později byli Češi již lépe připraveni a v roce 1911 se stali mistry Evropy. Roku 1912 se českému týmu podařilo mistrovský titul dokonce obhájit, avšak toto mistrovství bylo nakonec po protestech Německa anulováno. V roce 1913 česká reprezentace vybojovala na ME stříbro a v roce 1914 na ME v Berlíně přibylo další zlato. Jan Palouš byl tehdy pevnou součástí národní hokejové reprezentace Čech. V roce 1920 proběhly první poválečné letní olympijské hry v Antverpách, kde se poprvé a naposledy představili hokejisté. Turnaj byl následně prohlášen za první mistrovství světa v hokeji. Hráči Československa zde získali historické bronzové medaile. V roce 1921 si Jan Arnold Palouš připsal ještě stříbro na ME v ledním hokeji. S reprezentací se rozloučil na zimní olympiádě v roce 1924, tak trochu symbolicky opět na turnaji v Chamonix, kde hráči ČSR obsadili 5. místo.

Celkově nastoupil za hokejovou reprezentaci v 19 utkáních a vstřelil dvě branky. Začínal sice jako útočník, ale většinu zápasů odehrál v obraně.

Jan Palouš byl úspěšným redaktorem časopisu Sport a Hry, později Prager Presse. V roce 1955 mu vyšla kniha Mušketýři s hokejkou, která se stala nejlepším sportovním knižním titulem roku. Poté ještě napsal volné pokračování nazvané S hokejkou po světě nebo knihu Haló, zde redaktor Laufer! Proslavil se také jako filmový režisér v době němé éry filmu. Natočil snímky Noční děs (1914) s Václavem Vydrou st., o dva roky později filmy Šesnáctiletá, České nebe, Sen frátera Ondřeje či Princezna z chalupy.

Roku 1959 byl Jan Palouš jmenován Zasloužilým mistrem sportu. Roku 2010 byl po zásluze uveden do Síně slávy českého hokeje.

V době sňatku žil na Královských Vinohradech v Koperníkově ulici čp. 1482, později se přestěhoval do ulice Trojanova na Novém Městě. Jan a Martin Paloušovi v knize Mušketýři s hokejkou vzpomínají na dědečka Jana Arnolda Palouše: „Oběma se nám vybaví byt v Trojanově ulici pod Karlovým náměstím v Praze, kde jsme s rodiči a prarodiči v padesátých letech minulého století bydleli, kde dědeček na své knize pracoval a kde jsme se jako malí kluci seznámili se skutečností, že děda byl ve svém mládí „slavným hokejistou“.“

Jeho synem byl filosof, pedagog, mluvčí Charty 77 a rektor Univerzity Karlovy Radim Palouš (1924-2015). Jeho vnuky jsou český astronom Jan Palouš (*1949) a diplomat, pedagog, signatář Charty 77, politik a člen Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Martin Palouš (*1950).

Ing. Jan Arnold Palouš zemřel 25. září 1971 v Praze v Nemocnici Na Františku.