Andrej Gjurič. Zdroj: web My jsme to nevzdali - Post Bellum

PhDr. Andrej Gjurič   (Vinohrady)

Psycholog, spisovatel a politik. Veřejně se angažoval v roce 1968 i v 90. letech 20. století. Syn popraveného protinacistického odbojáře a synovec Růženy Vackové, která byla po roce 1948 pronásledovaná a zavřená. 

Narodil se 29. 11. 1938 v Praze, zemřel 27. 9. 2015 v Chrašticích. 

PhDr. Andrej Gjurič se narodil 29. listopadu 1938 v Praze do rodiny s českými a bosenskými kořeny. Jeho otec doc. MUDr. Alexandar Gjurić byl významný lékař-gastroenterolog, který získal stipendium na Univerzitě Karlově v Praze a vystudoval medicínu. Od roku 1923 působil na II. interní klinice Univerzity Karlovy v Praze. Kromě práce v nemocnici měl i soukromou praxi, byl například osobním lékařem předsedy vlády Antonína Švehly. 

Za 2. světové války se jeho otec Alexandar se svým švagrem Vladimírem Vackem a přítelem Františkem Procházkou zapojil do domácího protinacistického odboje. Spolupracovali s Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD) i Obranou národa. Alexandar využil svých českých a jugoslávských kontaktů a vytvořil tzv. balkánský tunel, který vedl z protektorátu přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie a dále do Turecka. Tak byly z Čech posílány zprávy a později i osoby. Jejich činnost však odhalilo gestapo. V dubnu 1941 nejprve zatklo Vacka a Procházku a v dubnu 1942 byl v Bělehradě zadržen i Alexandr Gjurič. O další rok později byli odsouzeni k trestu smrti za velezradu a posléze popraveni. 16. srpna 1944 byl popraven Alexandar Gjurić. Zůstala po něm manželka Jiřina, rozená Vacková, a malí synové Andrej a Alexander. Ti prožili velkou část války mimo Prahu u rodinných přátel. Na konci druhé světové války žili ve Velkém Meziříčí, kde Andrej zahájil školní docházku. V závěru války byla zadržena i jeho teta, prof. Růžena Vacková, která se rovněž zapojila do odboje. Před popravou jí zachránilo Pražské povstání.  

Po skončení války se rodina musela vystěhovat z bytu a matka se ocitla bez práce. Než se matce podařilo vyřešit tyto existenční problémy, strávili chlapci část roku 1946 v Masarykově dětském domově v Mariánských Lázních. Matka pak až do důchodu pracovala jako učitelka dietního vaření na zdravotnické škole. Rodina se navíc opět vrátila do domu na Janáčkově nábřeží. Oba chlapci začali chodit do základní školy na Novém Městě a věnovali se skautingu. Docházeli také za tetou, která byla roku 1947 jmenována mimořádnou profesorkou klasické archeologie a vedoucí katedry na Univerzitě Karlově. Jenže následně byla vyloučena z fakulty a poté byla roku 1952 uvězněna komunistickým režimem. Propuštěna byla až roku 1967.  

Po únoru 1948 byl zakázán Skaut i katolické školy, proto Andrej přešel na školu na Smíchově. Po základní škole absolvoval jedenáctiletou střední školu. Jenže studovat žurnalistiku nesměl, tak alespoň v roce 1963 promoval v oboru knihovnictví. Nejprve pracoval v univerzitní knihovně, poté jako výzkumný asistent Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. Již tehdy ho to však táhlo k psychologii. Tu pak studoval v šedesátých letech dálkově na FF UK. 

V roce 1968 byl zakládajícím členem Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Z toho důvodu byl na začátku normalizace donucen opustit zaměstnání na univerzitě. V letech 1970-1975 pracoval jako podnikový psycholog v podniku Geoindustria Praha, pak se stal konzultantem Manželské a předmanželské poradny v Praze. Zde se ho příslušníci STB snažili získat pro spolupráci, což však odmítl. 

V listopadu 1989 se zapojil do politiky. 18. listopadu 1989 zakládal s dalšími psychology a psychiatry Občanské fórum pracovníků ve zdravotnictví.  Za Občanské fórum byl v roce 1990 zvolen poslancem České národní rady. V roce 1991 stál u vzniku Občanské demokratické strany (ODS). Za tuto stranu v roce 1992 obhájil post poslance, kterým byl až do roku 1996. Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.  V roce 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu za ODS v Příbrami. Krátce byl členem Unie svobody, kterou i zakládal. Dále působil jako expert na Ministerstvu práce a sociálních věcí. V roce 1998 se stal poslancem za Unii svobody, když nastoupil jako náhradních za rezignujícího poslance této strany. Ve sněmovních volbách v roce 1998 neuspěl, ale v komunálních byl zvolen do zastupitelstva městské části Praha 2 za Unii svobody. V letech 2000-2001 působil jako tajemník meziresortní komise pro rodinu a dítě při Úřadu vlády. 

Poté pracoval jako psycholog, přednášel a byl i předsedou sdružení Fokus, zaměřeného na integraci duševně nemocných. Byl členem Obce spisovatelů. 

Publikoval odborné články z oblasti psychologie, výzkumné zprávy, řada jeho článků vyšla i v novinách. Dále psal pohádky, povídky a fejetony pro časopisy, Československý rozhlas, rozhlasové a televizní pořady, a to především o manželství a rodině. 

V roce 1983 vydal pohádku Kam běží modrá liška, za kterou dostal cenu Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti. Oceněn byl i za literární publikační cyklus Rozchody s Hestií. 

Od roku 1974 byl ženatý. Bydlel v Polské ulici v Praze 2.

Zemřel 27. září 2015 v Chrašticích. 

 

Galerie: 
Andrej Gjurič. Zdroj: web My jsme to nevzdali - Post Bellum
Narození
29.11.1938
Úmrtí
27.9.2015 (76 let)
Katastrální území
Adresa
Polská 26
Praha 2
Česká republika
50° 4' 41.9844" N, 14° 26' 32.6616" E
Zvětšit mapu
Datum poslední aktualizace: 8.11.2023 16:32
Datum vytvoření: 1.9.2023 13:09

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?