Emanuel Heinemann (Nové Město)

Emanuel Heinemann se narodil v Hradci Králové, maturoval na c. k. reálce v Kutné Hoře. V letech 1881 až 1886 studoval na pražské polytechnice, kde úspěšně složil obě státní zkoušky z inženýrského stavitelství. Ještě jako student absolvoval v roce 1885 studijní cestu po Evropě. Hovořil plynně česky, německy a francouzsky. Od roku 1887 pracoval jako výpomocný technik na pražském městském stavebním úřadě a od roku 1889 jako inženýr elév v technickém oddělení městského hospodářského úřadu. V lednu 1893 se vrátil do městského stavebního úřadu jako inženýr asistent. V květnu 1896 pak přijal místo v městské kanalizační kanceláři, ve které působil až do konce života. Ta od roku 1892 pod vedením zahraničního odborníka, kterým byl  Dr. Ing. sir William Heerlein Lindley (1853–1917), projektovala a budovala nový systém pražské kanalizace, který zahrnoval nejen Staré a Nové Město pražské, Josefov a Vyšehrad, ale i přilehlé obce jako Karlín, Žižkov, Královské Vinohrady, Nusle a Podolí. V roce 1899 byl schválen také plán stavby městské čistírny odpadních vod v Bubenči. Roku 1900 byl dokončen její návrh a 27. října 1906 byl stavba oficiálně dokončena.

Pozn.: V roce 1954 bylo rozhodnuto o vybudování nové Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově. Výstavba probíhala v letech 1958-1968. Po otevření v roce 1965 byla ještě dokončována technologie. Stará čistírna odpadních vod  v Bubenči dnes slouží jako Ekotechnické muzeum a je Národní kulturní památkou a patří mezi nejvýznamnější industriální památky Evropy.

E. Heinemann působil od března 1900 do března 1920 jako představený kanceláře a Lindleyův technický zástupce. Klub inženýrů hlavního města Prahy v roce 1923 vyzdvihl Heinemannovy zásluhy jako člověka, který se zasloužil o vznik pražské kanalizační sítě, neboť jeho činnost byla obsáhlá a úspěšná jak po stránce technické, tak administrativní. Lindleyovy ideové návrhy realizoval a v řadě případů přepracoval do finální podoby právě Heinemann. Mnozí odborníci tvrdili, že nebýt jeho snažení a odborné erudice, nebyl by Lindleyův projekt vůbec dokončen. Za své zásluhy byl v roce 1906 jmenován stavebním radou a roku 1920 byl penzionován s titulem vrchního stavebního rady. Za jeho zásluhy mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa.

Od roku 1912 se potýkal s nemocí dýchacích cest. Z důvodu těžké plicní choroby požádal v lednu o penzionování. Město vyhovělo i jeho žádosti o zaopatření pro sestru, se kterou žil přes třicet let ve společné domácnosti. Heinemann bydlel se svou sestrou na Novém Městě pražském v letech 1887 – 1906 v ulici Salmovská čp. 498/7 (Praha 2), od února 1906 až do své smrti pak ve Štěpánské ulici čp. 1742/27 (Praha 1). Je pohřben na Olšanském hřbitově V, odd. 14, hrob 26.