William Heerlein Lindley

V souvislosti s rozvojem města ve 2. polovině 19. století řešila Praha, stejně jako jiné evropské metropole, také potřebnou infrastrukturu, tedy i tzv. kanalizační otázku. Měla štěstí, že na řešení získala špičkové odborníky své doby, zejména Williama Lindleye, který stanul v čele týmu složeného z domácích inženýrů a stavitelů.

William Heerlein Lindley byl synem významného anglického vodohospodářského stavitele Williama Lindleye (1808-1900), který mimo jiné vybudoval v té době mimořádně moderní přístav v Hamburku (pozn: jméno Heerlein převzal po matce). Mladý William absolvoval Londýnskou univerzitu a ihned začal s otcem spolupracovat na projektech vodovodů a kanalizace v mnoha městech Evropy. Od roku 1879 převzal řízení otcových zakázek.

V Praze bylo od roku 1885 vypracováno postupně několik projektů zahraničními i domácími autory na odvodnění města i přilehlých obcí, avšak výběr vhodného řešení byl provázen spory a diskusemi. Městská rada proto povolala anglického inženýra Williama Heerlein Lindleye, který v té době  působil jako stavební rada ve Frankfurtu nad Mohanem, aby projekty posoudila. Ten však předložené projekty po důkladném prostudování nedoporučil a nabídl vypracovat vlastní.

V roce 1892 začalo jeho „pražské období“, kdy se svými spolupracovníky z kanalizačního úřadu v roce 1893 vypracoval a předložil ke schválení velkorysý a moderně pojatý projekt. Následně byl v letech 1895-1906 realizován stokový systém a čistírna odpadních vod v Bubenči. Lindley přes odpor betonářské lobby prosadil použití speciálně vypálených cihel jako trvanlivý materiál pro výstavbu stokové sítě a dohlížel na jejich výrobu. Čistírna vybudovaná v letech 1901–1906 fungovala až do 60. let 20. století, převážná část stok slouží dodnes. Lindley v Praze nepobýval trvale, věnoval se i projektům v jiných evropských městech. V roce 1909 svoji činnost v Praze ukončil a předal další řízení Kanalizační kanceláře královského hlavního města Prahy svému zástupci Emanuelu Heinemannovi, který pokračoval v další výstavbě.

Lidndley měl až neuvěřitelný akční rádius. Působil od Sankt Petersburku po Bukurešť, od Anglie po Baku. Vybudoval velké množství vodovodních a kanalizačních staveb i vodních cest. Svou prací ovlivnil životní úroveň mnoha evropských měst (Varšava, Lodž aj.). Byl také členem velkého množství odborných evropských komisí a šéfem technické kanceláře ve Frankfurtu nad Mohanem. Za svou činnost byl anglickým králem povýšen v roce 1911 do šlechtického stavu s právem nosit titul sir William. Zemřel 30. prosince 1917 v Putney u Londýna.

V Encyklopedii Prahy 2 uvádíme medailon W. H. Lindleye i z důvodu, že jeho návrh odvodnění zahrnoval území rozvíjejících se obcí, které v té době ještě nebyly součástí Prahy. Byly to tedy nejen Staré a Nové Město pražské, Josefov a Vyšehrad, ale i Karlín, Žižkov, Královské Vinohrady, Nusle a Podolí. Pečlivě zvážil geomorfologii a výškové poměry, počítal s řešením odvodnění při silných deštích i při záplavách. Počítal s vytvořením horního a dolního pásma tak, aby i v případě silného zatížení níže položených oblastí nebylo zablokováno odvodnění z oblastí položených výše (mj. Královské Vinohrady a Žižkov). Dalším důvodem je jeho odborný vliv na následovníka Emmanuela Heinemanna, který žil na Novém Městě.