Jan Friedländer (Vinohrady)

Jan Friedländer v mládí získal zkušenosti ve stavitelství, především železničních tunelů. Posléze se trvale usadil na Vinohradech.

Osobou Jana Friedländera začíná plejáda výjimečných osobností na vinohradské radnici. Na Vinohradech se zabýval stavebnictvím a stál u zrodu celé řady domů. Pamětníci tvrdili, že byl při své práci a ráznosti téměř despotický. Obecní práce prováděl až se zimničnou rychlostí a horlivostí. Rychle vzplanul a s odpůrcem byl hotov hned na místě. Obci však jeho činnost prospívala. Přes prudkou povahu byl ve svém úřadě oblíben, protože měl rád humor a dobrou zábavu.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, květen 2022

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V roce 1875 došlo k rozdělení Královské Vinohradské obce a vznikla potřeba nových voleb do vinohradského obecního zastupitelstva. Ty se konaly ve dnech 15. a 16. listopadu. Předsedou správní komise, jež stála v čele vinohradské obce, se stal do roku 1876 Jan Friedländer a starostou byl zvolen Vilém Vlček. Toho pak Friedländer vystřídal v roce 1885 a starostoval až do své smrti v roce 1892.

Od roku 1868 vystavěl na Vinohradech na 30 velkých moderních domů. Například v  Italské ulici č.p. 212/5 nechal v roce 1885 postavit lázně, dnes je to nepřehlédnutelný výstavný dům. Píše se, že bývaly „krásné a pohodlně zřízené“. Plány tohoto novorenesančního činžovního domu s lázněmi a restaurací zhotovil v letech 1883–1884 úředně oprávněný civilní inženýr Ferdinand Hauptman. Starosta se též zasloužil o postavení chrámu sv. Ludmily na náměstí Míru, což dokládá i rozměrná pamětní deska přímo v kostele.

Jeho manželka Terezie Friedländerová věnovala kostelu sv. Ludmily vitráže uprostřed na okně v levé části kostela. Je zde vyobrazen Sv. Jan Nepomucký a sv. Terezie, Pán Ježíš a Panna Marie. Ta také poskytla místnosti pro Měšťanskou besedu (v roce 1918 přejmenovaná na Občanskou besedu) v prvním patře domu v Římské ulici č.p. 393/9, který vlastnila. Později se zde nalézala restaurace Stará beseda. V těchto prostorách se projednávaly nejen důležité veřejné, obecní a politické otázky, ale konaly se zde i hodnotné koncerty pro veřejnost, večery komorní hudby i některá divadelní představení. Úkolem Měšťanské besedy bylo vést občany „ke svorné práci na povznesení obce a k národnímu uvědomění“. Ke sklonku 19. století měla již tisíc členů.  

Zasloužil se o vybudování zdejšího prvního gymnázia a také o stavbu Divadla na Vinohradech (začala až po jeho smrti). Do dějin pražské dopravy se Jan Friedländer zapsal nerealizovaným návrhem parní tramvaje. Dne 30. září 1890 podal pražské městské radě žádost o souhlas s vybudováním trati pro parostrojní tramvaj, když tři roky před tím ztroskotal projekt Aloise Procházky a stavitele Františka Zelenky, rovněž na síť parní tramvaje.

Friedländerův návrh byl přikázán k projednání technické komisi, ale v té se při posuzování projektu zrodila myšlenka elektrické dráhy. Technická komise sice 7. října 1890 doporučila městské radě, aby podpořila Friedländerův návrh, avšak zároveň doporučila uvnitř města zřídit elektrickou tramway místo parní. Přesto Friedländer začal s obstaráváním nutných povolení od silničního eráru, zastupitelstev města Královských Vinohrad i politického okresu vinohradského, a 27. listopadu 1890 získal povolení pro provádění předběžných technických prací.

Friedländerovy vize však posléze ztroskotaly na zamítavém stanovisku pražských radních, kteří nechtěli v centru města parostrojní provoz. Jakkoliv by se jeho sen zdál bláhový a marný, zasloužil se o to, že inicioval konání pražské obecní rady, která se díky němu začala stavbou elektrické tramvajové dráhy vážně zabývat.

Za své zásluhy byl v roce 1891 jmenován čestným měšťanem Královských Vinohrad. Je pochován na Vinohradském hřbitově.