Karel Růžička (Vinohrady)

Karel Růžička patřil mezi světově uznávané české jazzové hudebníky a skladatele. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na bicí a klavír. V roce 1960 začal spolupracovat se souborem Studio 5 Luďka Hulana a divadlem Semafor. Po návratu z vojny, kde se v Armádním uměleckém souboru věnoval převážně klasické hudbě, se zaměřil na jazz. Spolupracoval s orchestrem Ferdinanda Havlíka, od roku 1966 působil v Jazzovém orchestru Československého rozhlasu pod vedením Karla Krautgartnera. Posléze pro rozhlasový orchestr i aranžoval a komponoval.

V sedmdesátých letech hrál v souboru Jazz Celula Laca Decziho, později se souborem SHQ Karla Velebného. Mnoho let vedl vlastní trio a kvarteto. K jeho stěžejním nahrávkám ze 70. let patří LP s tentetem, na němž účinkovali kytarista Rudolf Dašek či flétnista Jiří Stivín, nebo album Jazzové nebajky, jejž natočil se skupinou SHQ Karla Velebného. Tato deska bývá v anketách označována za jednu z nejlepších českých jazzových nahrávek druhé poloviny 20. století. Jako autor je podepsán například pod skladbami Medové koláčky, Riff, Jízda starým veteránem nebo Celebration Blues.

Růžičkova spolupráce v duu s kytaristou Rudolfem Daškem pokračovala celá 80. léta. Společně vystoupili na festivalu v Montreux či v pařížském sídle organizace UNESCO. Během své kariéry koncertoval s takovými jazzmany, jako je Tony Scott, George Mraz, Jiří Stivín, Jean Luc Ponty, Carmell Jones, Andrew Cyrille, Jean Toots Thielemans, Jan Ptaszyn Wróblewsky, Tomasz Szukalski a mnoha dalšími. Roku 1975 natočili album nazvané Interjazz III.

V sedmdesátých a osmdesátých letech Růžička čím dál víc komponoval. Jeho skladby se umístily na jazzové soutěži v Monaku, kam byl později zván jako člen mezinárodní poroty, a obdržel za ně ceny Českého hudebního fondu či Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.

Karel Růžička vystupoval i sólově – natočil alba Ozvěny či Zahrada radosti a sólový recitál odehrál například na festivalu Jazz Jamboree ve Varšavě.

I ve svých jazzových kompozicích Růžička využíval znalostí a průpravy z klasické hudby, zároveň zastával názor, že posláním hudby je potěšit. Jeho pravděpodobně nejznámějším dílem zůstává jazzová mše nazvaná Celebration Jazz Mass pro smíšený sbor, orchestr a sopránové sólo. Premiéru měla na pražském Mezinárodním jazzovém festivalu roku 1991 v kostele Nejsvětějšího srdce Páně, kde sólový part zpívala americká sopranistka Diane Boldenová-Taylorová. Rozhlasová nahrávka na CD vyšla tři roky nato.

Mše se později dočkala uvedení v americkém Washingtonu či na festivalu Pražské jaro, Růžička na ni roku 1996 volně navázal skladbou Te Deum pro smíšený sbor a orchestr či v roce 2000 svým Magnificat pro sbor, symfonický orchestr a soprán.

Vedle vlastní tvorby Karel Růžička již od roku 1983 vyučoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka, nejprve improvizaci na instrumentálním oddělení, později skladbu a jazzové piano. Po revoluci se stal též lektorem na pražské HAMU. Vztah k hudbě předal i svému synovi Karlu Růžičkovi jr., saxofonistovi, který od roku 1994 žije a působí v New Yorku. Při častých návštěvách Prahy s otcem vystupoval.

Karel Růžička a Praha 2: Narodil se na Královských Vinohradech (v části dnes spadající do Prahy 10). Později bydlel zhruba 20 let v Praze 2. Nejprve v  Žitné 30 (1961-1969), později (do r. 1981) bydlel s první manželkou ve Varšavské 13, kde se narodil i jeho syn Karel Růžička jr. Na Prahu 2 byl vázán i pracovně, neboť byl třicet let zaměstnancem Čs. rozhlasu (viz výše). Spolupracoval i se svým přítelem klavíristou Rudolfem Roklem (čestný občan Prahy 2), s níž se poznal při studiu na konzervatoři. Působil také v souboru SHQ Karla Velebného, s nímž natočil mj. legendární album Jazzové nebajky.