Otto Muneles (Vinohrady)

Otto (Gabriel) Muneles se narodil 8. ledna 1894 do staré pražské židovské rodiny, doložené již v 16. století. Mezi jeho předky nalezneme také rabína Abrahama Munelese, který v letech 1839 až1844 vypracoval indexy k talmudskému slovníku Aruch. Otto Muneles studoval v letech 1904 až 1912 na Staroměstském gymnáziu, mezi jehož studenty patřili také Franz Kafka, Emil Utitz a další významné osobnosti. Již v této době navštěvoval pražskou školu Talmud-Tora, kde se věnoval studiu Talmudu i jednomu z největších židovských filozofů středověku Maimonidovi a jeho dílu Mišne Tora. Po absolvování gymnázia studoval klasickou filologii na pražské Německé univerzitě. Již roku 1915 odcestoval s Jiřím Langerem do Haliče a pobýval zde až do roku 1922. Langer ve své slavné sbírce Devět bran napsal: „Jedu tedy znovu, tentokrát již pevně odhodlán. Nejsem již tak sám, jako jsem byl na své první pouti. Tentokrát jede se mnou druh, pražské dítě stejně jako já, který se rovněž rozhodl pro chasidismus.“ Otto Muneles se pravděpodobně roku 1918 v Haliči oženil s Barborou z města Řečice (Rzesyca). Roku 1921 získal v Uhnivě (Uhnówě) rabínskou aprobaci následujícího léta se navrátil do Prahy. Zde mu aprobaci uznali a 4. dubna 1922 ji vydal pražský vrchní rabín Heinrich Chajim Brody.

Následně v letech 1922 až 1924 studoval na Německé univerzitě obor philologia semitica. V disertační práci Die Transkription der hebräischen Eigennamen in der Septuaginta in ihrem Verhältnisse zum masoretischen Texte (Přepis hebrejských vlastních jmen v Septuagintě ve vztahu k masoretskému textu) z roku 1924 propojil Otto Muneles znalosti klasické a semitské filologie. Poté působil ve významné instituci židovské Prahy Chevra kadiša a též se stal posledním „aktuárem“ Pohřebního bratrstva před 2. světovou válkou

Později měl za tohoto děsivého válečného konfliktu velice pohnutý osud, neboť jej roku 1943 transportovali do Terezína. Prakticky celá rodina zahynula v koncentračních táborech na východě, ale jeho však nacisté ušetřili, přestože se do transportů sám hlásil, neboť po deportaci jej zařadili do tzv. „Talmudkommanda“, které mělo třídit a zpracovávat hebrejské knihy. Jeho rukama prošly tisíce, či spíše desetitisíce knih, které musel třídit.

Po válce Otto Muneles externě spolupracoval s Židovským muzeem, kde se stal roku 1950 vedoucím knihovny. Zde také sestavil zásadní práci o židovské Praze: Bibliografický přehled židovské Prahy (1952). V letech 1954 až 1956 externě vyučoval judaistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

S  Vinohrady byl v poválečné době spojen více než deset let. Roku 1954 se oženil s uměleckou historičkou, klasickou archeoložkou a egyptoložkou Miladou Vilímkovou, a téhož roku se přistěhoval do jejího bytu v  Šubertově ulici č. 4. Dokonce některé obyvatele domu doučoval latinu. Společně s Miladou napsali zásadní práci Starý židovský hřbitov v Praze, vydanou roku 1955. Jeho odborná bibliografie je pochopitelně daleko bohatší a čítá na několik desítek titulů. Také se velmi zajímal o mystiku a napsal článek O vědeckém studiu kabaly, kde shrnul dílo profesora Gershoma Scholema. Poslední studii o rabínech působících ve Staronové synagóze však již nedokončil, a vyšla až posmrtně v Judaica Bohemiae: Die Rabbiner der Altneuschul (1969).

Tento mimořádně významný učenec zemřel dne 4. března 1967 a jeho pozůstatky spočívají na olšanském Novém židovském hřbitově. Náhrobek ve tvaru středověké stély navrhli Milada Vilímková spolu s Amosem Jonákem.

„Moudrost je to, co zůstává v duši člověka i tehdy, jestliže zapomene vše, co kdy poznal a čemu se kdy naučil.“ Otto Muneles